ln94209_45

ln94209_45

Date19
Source typenws
Year19
Annotation statustamw
Subsettrain-5
Genrecomment
Text typepub

Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.

Poločas bankovní nerovnováhy

Ivana Krčálová Česká spořitelna minulý týden zveřejnila svůj zájem získat šestnáctiprocentní podíl v České bance. Týden před tím převzala téměř beze zbytku AB Banku Mladá Boleslav. Investiční a poštovní banka, která vznikla v lednu sloučením dvou peněžních ústavů, zase před dvěma měsíci koupila více než tříčtvrtinový podíl v Regiobance Hradec Králové.

Zdá se tak, že období masového vzniku nových bank v České republice brzy vystřídají procesy jdoucí spíše opačným směrem. Restrukturalizace bankovního kapitálu totiž musí být logickým důsledkem dosavadního nerovnoměrného vývoje v českém bankovním sektoru.

V ČR dnes operuje 57 bank. Pouze čtyři z nich však existovaly již před listopadem 1989. Ostatní začínaly na absolutní nule. Bez depozit, bez pobočkové sítě, bez kvalifikovaného personálu a také bez klientů, kteří by jim přinesli tolik potřebné primární zdroje.

Aby nové úvěrové instituce vůbec mohly začít, byly nuceny nakupovat relativně drahé sekundární zdroje od velkobank a bojovat o přízeň vkladatelů o poznání vyššími úroky. Poměr sil mezi velkými a malými bankami se však přesto nezměnil. Proti bývalým státním velkobankám, v kterých je soustředěna drtivá většina všech primárních vkladů, stále stojí prakticky celý zbytek bankovního sektoru.

Handicap malých bank tak přetrvává. Relativně stále vysoké úroky z depozit nutí tyto peněžní instituce poskytovat i relativně drahé úvěry. Vezmeme- li v úvahu zjednodušenou logiku, že na vysoké úrokové sazby je v řadě případů ochoten přistoupit pouze špatný podnikatel, dospíváme k závěru, že drahý úvěr rovná se vysoké riziko.

Vysokému riziku se samozřejmě lépe ubrání silný než slabý jedinec.

Aby mohla banka vytvořit dostatečné rezervy, potřebuje dostatečný zisk. A nyní se dostáváme zpět k otázce zdrojů a ke slabé kapitálové vybavenosti většiny bank, která v řadě případů nedosahuje ani základního minima předepsaného Českou národní bankou. I toto může představovat tlak na kapitálové propojování s jinými peněžními institucemi.

- li být v českém bankovním sektoru dosaženo rovnováhy, která je nutná pro stabilitu jak celku, tak i jednotlivých bank, je třeba, aby vznikaly banky střední velikosti, které by vytvořily protiváhu velkým bankám a vyplnily tak onu nebezpečnou destabilizující mezeru. Bankovní domy tohoto řádu by však logicky měly vzniknout spojením malých bank, a to nejlépe na bázi rovnocenného partnerství.

Soudě podle zmíněných případů České spořitelny a Investiční a poštovní banky dochází zatím pouze k pohlcování malých ryb velkými. Tento proces, který může nerovnoměrnost českého bankovního sektoru spíše prohloubit, je však v dnešní době zřejmě přirozený. Ze začarovaného kruhu, který vznikl v roce 1990, asi není jiné východisko. Protože dvěma slabým partnerům, kteří se sloučí, pravděpodobně jejich svazek k velkému prospěchu nebude. Zvláště když jeden z nich je nemocný, jako byla například AB Banka.


Download Source DataDownload textDependenciesPML ViewPML-TQ Tree View