ln94208_88

ln94208_88

Date19
Source typenws
Year19
Annotation statustamw
Subsettrain-4
Genrereview
Text typepub

Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.

Renesanční synkopy

Recenze HUDBA: Předposlední, sobotní den festivalu Pocta katedrále měl všechny předpoklady k tomu, aby Pražany toužící po víkendovém odpočinku zaujal svou odlehčenou dramaturgií. Tradiční odpolední varhanní koncert, který v Loretě představil rakouského varhaníka Hanse Haselböcka, totiž večer v Míčovně Pražského hradu vystřídalo vystoupení maďarského Mandelova kvarteta, muzikantů proslavených po Evropě svým netradičním přístupem k interpretaci populárních písní a tanců minulých století (hlavně renesance a baroka).

I když soubor hrál fantasticky (něco podobného jsem v tomto žánru doposud živě neslyšel), představení mělo drobnou vadu na kráse- uskutečnilo se pro pouhých dvacet posluchačů. Smůla, za kterou asi pořadatelé ze Správy Pražského hradu nemohou. Maďaři buď v současné době lidi tolik nelákají, anebo v létě jaksi vůbec nejsme na styk s dobrým uměním zvyklí.

Čím mne Mandelovci tolik zaujali? Schopností strhnout posluchače a virtuózním přednesem. Robert Mandel na niněru zahraje dokonce i glissanda a nástroj se pod jeho rukama rozzáří množstvím zvukových barev- netušil jsem, přiznávám, že něco takového lze na niněru vůbec dokázat. Jejich přístup k rytmu je výrazně odlišný od souborů obdobného zaměření, bubeník (a zároveň i cembalista) István Márta se neomezuje na hraní nekonečně dlouhých ostinat, nýbrž improvizuje, nevyhýbá se synkopám a dokonce ani polyrytmům. Připočteme- li k tomu hbitou flétnu Gábora Kallaye, dokonalou souhru celého ansámblu a jeho schopnost dát hudbě tah, jaký mají dneska většinou jazzové nebo rockové kapely, nedivíme se, že soubor tráví dnes víc času v zahraničí než doma a vystupuje v Los Angeles nebo Sydney v sálech s patnáctitisícovým obecenstvem. Robert Mandel mi po koncertě řekl: Snažíme se o to, aby pop renesance nebo baroka byl pro dnešního posluchače stejně atraktivní jako tenkrát. Vždyť i tehdy se lidé při této hudbě bavili, tančili, jedli a milovali. Nechceme, aby se to z této hudby vytratilo.

Koncert Haselböcka pro mne ovšem představoval určité zklamání. Nevím, zda jsem varhaníka zastihl nervózního či nedostatečně připraveného, či zda za nepřesnosti mohl těžko ovladatelný nástroj v Loretě. V každém případě doprovázela celý koncert rytmická nepřehlednost (viz tabulatury Jana z Lublinu nebo Fantazie c- moll J. K. Kuchaře) a nepřesnost intonační v podobě četných přehmatů. Nepříznivý dojem ještě umocnila celková rozladěnost nástroje. Interpretační záměr byl, zdá se, dobrý, jak se nakonec ukázalo v přídavcích. Při nich se varhaník konečně uvolnil a zahrál s bravurou a leskem, tak, jak se od něj očekávalo. Snad mu tedy opravdu chyběla ještě jedna zkouška! Pavel J. Kalina Pocta katedrále- Hans Haselböck- varhany. Loreta, Praha 3. září. Pocta katedrále- Mandel Quartet. Míčovna Pražského hradu, 3. září.


Download Source DataDownload textDependenciesPML ViewPML-TQ Tree View