ln94208_79

ln94208_79

Date19
Source typenws
Year19
Annotation statustamw
Subsettrain-4
Genreessay
Text typepub

Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.

Zítřek planety v lůně ženy

V Káhiře dnes začíná Mezinárodní konference o populaci a rozvoji Ilja Šetlík GRAF Konečně diplomati pochopili, že lidstvo se množí skrze ženské tělo. Pochvalou s jízlivým hrotem vyhmátla brazilská socioložka Sonia Correaová kvintesenci dokumentů, které v tuhých debatách piplaly a plodily zástupy zástupců zemí OSN, expertů a diplomatů, pověřených připravit podklady pro jednání Mezinárodní konference o populaci a rozvoji (ICPD 94), která dnes začíná v Káhiře.

Očistíme- li tuto kvintesenci od toporné ouředničtiny oficiálních papírů a vyloupneme ji ze stovek v nich obsažených návrhů a doporučení, pak zní stručně takto: Dejme ženě lidské právo svobodně rozhodovat, kolik dětí chce přivést na svět, s jakým časovým odstupem od porodu znovu otěhotnět! Čili plánovat rodičovství. Jestliže toto právo někde teoreticky měla, možnost prakticky je uplatnit byla vesměs mizivá nulová. Na ženách záleží, zda bude vztyčena přehrada proti hrozbě zaplavení světa demografickou potopou, nebo se podaří udržet počet obyvatel Země na stabilní úrovni. Jinak řečeno, zda bude dosaženo rovnováhy mezi obyvatelstvem planety a existujícími zdroji.

Podaří se snížit počet dětí jedné ženy na světě tak, aby statistický průměr činil 2.1? Ještě před třiceti lety připadali na jednu ženu čtyři potomci, dnes méně než tři (statisticky přesně 2.9). Hodnotí se to jako nejvýznamnější úspěch světové rozvojové politiky. Ale dvojnásob smutný rekord (8.5 potomků na jednu ženu) drží černé madony právě teď nejvíc strádající- ve Rwandě!

Čísla alarmují: Dnes je nás obyvatel planety Země 5.7 miliard. Pokud se nezmění destruktivní plodnost žen, pak dnešní miminka, dovrší léta učňovská, budou mít kolem sebe 8.7 miliard souputníků, a na prahu stáří (kolem roku 2050) asi dvakrát víc než LP 1994: Okolo 10 miliard- jestli ne ještě víc.

Na těchto prognózách nic nemění fakt, že demografický růst probíhá nerovnoměrně: některé společnosti jsou vysloveně adolescentní (80% obyvatel Keni je mladší 15 let) a jiné přestárlé (20% obyvatel Švédska přes 65 let). Asi 95% z předpokládaného dvojnásobku populace se v průběhu tří generací narodí v nejchudších oblastech světa- v Indii, Číně, Střední Americe, Africe, zatímco v bohatších společnostech porodnost stagnuje, nebo dokonce klesá (Itálie, Francie, Japonsko). Nelze rovněž opomenout, že novorozeně, které dnes přijde na svět v průmyslovém světě, spotřebuje do konce svého života 20- 30krát více zdrojů (energie atd.) než jeho vrstevník z rozvojového světa.

Pokusy zastavit tento trend se všemi jeho hrozivými následky se podnikaly- v celosvětovém měřítku- na mezinárodních konferencích v Bukurešti v roce 1974 a Mexico City v roce 1984. V národním měřítku vedly k excesům? nucená sterilizace v Indii či nařízené potraty v Číně. Proti tezi dávající přednost antikoncepci před ekonomickým rozvojem postavily chudé země antitezi: Nejlepší antikoncepce je rozvoj. Po třech desetiletích kontroly porodnosti, kdy medici a školení odborníci na plánované rodičovství chodili po brlozích a vesnicích masově ženám předepisovat pilulky, se nepodařilo vyjmout rozbušku z populační bomby. Populační politika byla prováděná shora dolů, od zeleného stolu přímo do břišní dutiny, neměla nic společného s osvětou a zdravím, se samostatným rozhodováním či dokonce ekonomickým a sociálním rozvojem. Výsledek? Trend se nezměnil a stále nás přibývá každým rokem 94 milionů.

V Káhiře se nepředkládá účastníkům ( jich být na 5000 plus 3000 novinářů) k debatě alternativa rozvoj, nebo antikoncepce, nýbrž obojí: Chléb a pilulky. V emancipaci žen vidí Populační fond OSN jeden z nejdůležitějších prostředků, jak stimulovat ekonomické a sociální změny a zbrzdit populační růst v zájmu trvalého rozvoje. Akční plán konference hodlá zavázat světové společenství v letech 1995- 2015 k opatřením ve třech základních vzájemně propojených oblastech:- Vzdělání (60% z 960 milionů negramotných dospělých tvoří ženy a ze 130 milionů dětí, které nenavštěvují základní školy, připadá 70% na dívky.);

- Snižování úmrtnosti novorozeňat, matek a dětí (nejméně půl milionu žen- z nich 99% v rozvojových zemích- umírá ročně v důsledku těhotenství, rizikových potratů a porodů, ačkoli téměř všem těmto úmrtím by se dalo zabránit. Úmrtnost matek je v rozvojových zemích 50krát vyšší než ve většině vyspělých zemí.); - Zajištění všeobecného přístupu ke službám v oblasti plánovaného rodičovství. Moderní metody antikoncepce, i když se jejich používání od poloviny 60. let značně rozšířilo, jsou stále ještě nedostupné nejméně pro 350 milionů dvojic.

Akční plán je rozsáhlý, odvážný, náročný- a drahý: Náklady na jeho realizaci se mají zvyšovat odhadem z 13.2 miliard dolarů v roce 2000 na 17 miliard v roce 2010. Což ale tragická vlna anarchie, zmítající Rwandou či Somálskem nevaruje, kam to může dojít, když obyvatel je mnohem víc a infrastruktura mnohem horší než počátkem století?


Download Source DataDownload textDependenciesPML ViewPML-TQ Tree View