Zítřek
planety
v
lůně
ženy
V
Káhiře
dnes
začíná
Mezinárodní
konference
o
populaci
a
rozvoji
Ilja
Šetlík
GRAF
Konečně
diplomati
pochopili,
že
lidstvo
se
množí
skrze
ženské
tělo.
Pochvalou
s
jízlivým
hrotem
vyhmátla
brazilská
socioložka
Sonia
Correaová
kvintesenci
dokumentů,
které
v
tuhých
debatách
piplaly
a
plodily
zástupy
zástupců
zemí
OSN,
expertů
a
diplomatů,
pověřených
připravit
podklady
pro
jednání
Mezinárodní
konference
o
populaci
a
rozvoji
(ICPD
94),
která
dnes
začíná
v
Káhiře.
Očistíme-
li
tuto
kvintesenci
od
toporné
ouředničtiny
oficiálních
papírů
a
vyloupneme
ji
ze
stovek
v
nich
obsažených
návrhů
a
doporučení,
pak
zní
stručně
takto:
Dejme
ženě
lidské
právo
svobodně
rozhodovat,
kolik
dětí
chce
přivést
na
svět,
s
jakým
časovým
odstupem
od
porodu
znovu
otěhotnět!
Čili
plánovat
rodičovství.
Jestliže
toto
právo
někde
teoreticky
měla,
možnost
prakticky
je
uplatnit
byla
vesměs
mizivá
až
nulová.
Na
ženách
záleží,
zda
bude
vztyčena
přehrada
proti
hrozbě
zaplavení
světa
demografickou
potopou,
nebo
se
podaří
udržet
počet
obyvatel
Země
na
stabilní
úrovni.
Jinak
řečeno,
zda
bude
dosaženo
rovnováhy
mezi
obyvatelstvem
planety
a
existujícími
zdroji.
Podaří
se
snížit
počet
dětí
jedné
ženy
na
světě
tak,
aby
statistický
průměr
činil
2.1?
Ještě
před
třiceti
lety
připadali
na
jednu
ženu
čtyři
potomci,
dnes
už
méně
než
tři
(statisticky
přesně
2.9).
Hodnotí
se
to
jako
nejvýznamnější
úspěch
světové
rozvojové
politiky.
Ale
dvojnásob
smutný
rekord
(8.5
potomků
na
jednu
ženu)
drží
černé
madony
právě
teď
nejvíc
strádající-
ve
Rwandě!
Čísla
alarmují:
Dnes
je
nás
obyvatel
planety
Země
5.7
miliard.
Pokud
se
nezmění
destruktivní
plodnost
žen,
pak
dnešní
miminka,
až
dovrší
léta
učňovská,
budou
mít
kolem
sebe
8.7
miliard
souputníků,
a
na
prahu
stáří
(kolem
roku
2050)
asi
dvakrát
víc
než
LP
1994:
Okolo
10
miliard-
jestli
ne
ještě
víc.
Na
těchto
prognózách
nic
nemění
fakt,
že
demografický
růst
probíhá
nerovnoměrně:
některé
společnosti
jsou
vysloveně
adolescentní
(80%
obyvatel
Keni
je
mladší
15
let)
a
jiné
přestárlé
(20%
obyvatel
Švédska
má
přes
65
let).
Asi
95%
z
předpokládaného
dvojnásobku
populace
se
v
průběhu
tří
generací
narodí
v
nejchudších
oblastech
světa-
v
Indii,
Číně,
Střední
Americe,
Africe,
zatímco
v
bohatších
společnostech
porodnost
stagnuje,
nebo
dokonce
klesá
(Itálie,
Francie,
Japonsko).
Nelze
rovněž
opomenout,
že
novorozeně,
které
dnes
přijde
na
svět
v
průmyslovém
světě,
spotřebuje
do
konce
svého
života
20-
30krát
více
zdrojů
(energie
atd.)
než
jeho
vrstevník
z
rozvojového
světa.
Pokusy
zastavit
tento
trend
se
všemi
jeho
hrozivými
následky
se
podnikaly-
v
celosvětovém
měřítku-
na
mezinárodních
konferencích
v
Bukurešti
v
roce
1974
a
Mexico
City
v
roce
1984.
V
národním
měřítku
vedly
k
excesům?
nucená
sterilizace
v
Indii
či
nařízené
potraty
v
Číně.
Proti
tezi
dávající
přednost
antikoncepci
před
ekonomickým
rozvojem
postavily
chudé
země
antitezi:
Nejlepší
antikoncepce
je
rozvoj.
Po
třech
desetiletích
kontroly
porodnosti,
kdy
medici
a
školení
odborníci
na
plánované
rodičovství
chodili
po
brlozích
a
vesnicích
masově
ženám
předepisovat
pilulky,
se
nepodařilo
vyjmout
rozbušku
z
populační
bomby.
Populační
politika
byla
prováděná
shora
dolů,
od
zeleného
stolu
přímo
do
břišní
dutiny,
neměla
nic
společného
s
osvětou
a
zdravím,
se
samostatným
rozhodováním
či
dokonce
ekonomickým
a
sociálním
rozvojem.
Výsledek?
Trend
se
nezměnil
a
stále
nás
přibývá
každým
rokem
94
milionů.
V
Káhiře
se
nepředkládá
účastníkům
(má
jich
být
na
5000
plus
3000
novinářů)
k
debatě
alternativa
rozvoj,
nebo
antikoncepce,
nýbrž
obojí:
Chléb
a
pilulky.
V
emancipaci
žen
vidí
Populační
fond
OSN
jeden
z
nejdůležitějších
prostředků,
jak
stimulovat
ekonomické
a
sociální
změny
a
zbrzdit
populační
růst
v
zájmu
trvalého
rozvoje.
Akční
plán
konference
hodlá
zavázat
světové
společenství
v
letech
1995-
2015
k
opatřením
ve
třech
základních
vzájemně
propojených
oblastech:-
Vzdělání
(60%
z
960
milionů
negramotných
dospělých
tvoří
ženy
a
ze
130
milionů
dětí,
které
nenavštěvují
základní
školy,
připadá
70%
na
dívky.);
-
Snižování
úmrtnosti
novorozeňat,
matek
a
dětí
(nejméně
půl
milionu
žen-
z
nich
99%
v
rozvojových
zemích-
umírá
ročně
v
důsledku
těhotenství,
rizikových
potratů
a
porodů,
ačkoli
téměř
všem
těmto
úmrtím
by
se
dalo
zabránit.
Úmrtnost
matek
je
v
rozvojových
zemích
až
50krát
vyšší
než
ve
většině
vyspělých
zemí.);
-
Zajištění
všeobecného
přístupu
ke
službám
v
oblasti
plánovaného
rodičovství.
Moderní
metody
antikoncepce,
i
když
se
jejich
používání
od
poloviny
60.
let
značně
rozšířilo,
jsou
stále
ještě
nedostupné
nejméně
pro
350
milionů
dvojic.
Akční
plán
je
rozsáhlý,
odvážný,
náročný-
a
drahý:
Náklady
na
jeho
realizaci
se
mají
zvyšovat
odhadem
z
13.2
miliard
dolarů
v
roce
2000
na
17
miliard
v
roce
2010.
Což
ale
tragická
vlna
anarchie,
zmítající
Rwandou
či
Somálskem
nevaruje,
kam
až
to
může
dojít,
když
obyvatel
je
mnohem
víc
a
infrastruktura
mnohem
horší
než
počátkem
století?