Zeď
je
nejlepší
průpravou
McEnroe
lituje,
že
nevychutnal
své
úspěchy
Ať
ho
lidé
milovali
či
nenáviděli,
vždy
je
John
McEnroe
fascinoval.
Na
kurtě
stylem,
jakým
se
oháněl
raketou
a
hádal
s
rozhodčími.
Mimo
kurt
hollywoodským
manželstvím
s
herečkou
Tatum
O'
Nealovou,
které
nakonec
zkrachovalo.
Pětatřicetiletý
Američan
sice
prý
ještě
definitivně
dveře
nezabouchl,
ale
svůj
návrat
na
kurty
nepovažuje
za
reálný.
V
New
Yorku
si
otevřel
galerii,
čas
od
času
si
zahraje
v
tenisové
kapele
bratrů
Jensenů
a
v
době
Grand
Slamů
usedne
do
komentátorských
kabin.
A
na
tenis
se
dívá
očima
dvojnásobného
otce.
o
Jak
byste
si
přál,
aby
na
vás
lidé
vzpomínali?
Tak
jako
jsem
kdysi
já
vzhlížel
k
Rodu
Laverovi,
děti
chtějí
být
Johnem
McEnroem.
Dospělí
jsou
vůči
mně
zdrženlivější,
nelíbí
se
jim,
že
jsem
nadával
rozhodčím.
Tak
jsem
na
ně
řval,
co
na
tom.
Řekněte
svým
dětem,
aby
to
nedělaly.
Nechci
vzbuzovat
iluzi,
že
jsem
byl
dokonalý.
Raději
ať
si
o
mně
myslejí,
že
dělám
chyby.
o
Je
zajímavé
pozorovat
sportovce
na
sklonku
jejich
kariéry.
Já
jsem
ještě
neskončil,
tedy
alespoň
oficiálně.
Dost
sportovců
odchází
a
pak
se
zase
vrací,
takže
slovo,
odchod'
zprofanovali
stejným
stylem,
jako
ostatní
lidé
vyznání,
miluji
tě'.
I
když
jsem
si
nechal
pootevřené
dveře,
fakticky
jsou
zabouchnuté.
Nechci
znovu
hrát,
aby
udělal
pár
kol.
o
Když
se
ohlížíte
zpátky,
nikdy
nezapomenete
připomenout,
že
jste
s
tenisem
začínal
proti
zdi.
Doporučujete
ji
i
současným
dětem?
Vřele,
podle
mě
to
je
nejlepší
způsob,
jak
se
naučit
nejen
tenis,
ale
vůbec
se
duševně
přichystat
na
tenisovou
kariéru.
Lidé
si
neradi
sami
pinkají
o
zeď,
a
já
jsem
to
rovněž
nesnášel.
Ale
copak
se
s
vámi
o
prohru
někdo
na
kurtě
podělí?
Taky
ne,
celá
tíha
leží
na
vašich
ramenou,
proto
považuji
zeď
za
skvělou
individuální
průpravu.
o
Myslíte
si,
že
se
dnes
děti
příliš
bojí
prohry?
Ano,
zvláště
u
nás
ve
Státech.
Nechci
znevažovat
touhu
po
vítězství,
ale
u
dětí,
které
se
teprve
vpravují
do
tenisu,
by
neměly
být
úspěchy
přeceňovány.
Svým
dětem
vštěpuji,
že
porážka
není
žádná
tragédie
a
výhry
jsou
otázkou
času.
o
Kdy
vy
jste
poznal,
že
máte
na
velký
tenis?
I
když
jsem
byl
dobrý
junior,
žádal
jsem
o
stipendium
na
univerzitu.
Teprve
když
jsem
v
sedmasedmdesátém
postoupil
do
semifinále
ve
Wimbledonu,
pochopil
jsem,
že
mohu
být
dobrým
tenistou.
o
Jak
podstatné
je
pro
tenistu
vzdělání?
Sampras
nemá
středoškolský
diplom,
vy
jste
šel
na
univerzitu.
To
byla
nejlepší
věc,
jakou
jsem
pro
tenis
udělal.
Škola
mi
dala
čas,
aby
dospěl.
Byl
jsem
dvacátý
tenista
na
světě
a
myslel
si,
bůhvíco
nejsem,
ale
na
univerzitě
jsem
byl
jedním
z
mnoha.
Škola
mě
vrátila
na
zem,
poznal
jsem,
že
nejsem
žádná
superstar.
Občas
potřebujete
sedět
a
pěkně
poslouchat
svého
učitele,
uznávat
nějakou
autoritu,
což
hráči,
kteří
se
brzy
profesionálně
vrhnou
na
tenis,
nezažijí
a
pak
to
škaredě
zaplatí.
o
Co
taková
Jennifer
Capriatiová?
Skvělý
příklad,
jak
se
rodiče
dívají
na
svět
přes
dolarovou
bankovku.
Možná
si
myslejí,
že
dělají
pro
své
dítě
to
nejlepší,
ale
kdo
nažene
třináctiletou
žábu
do
profesionálního
tenisu,
nevidí
za
roh.
Děti
se
nevyrovnají
s
pobytem
ve
světle
ramp.
Topí
se
v
penězích,
ale
neužijí
si
je,
protože
se
od
nich
čeká,
že
ve
čtrnácti
vyhrají
Wimbledon.
Není
výjimečné,
když
situaci
nezvládnou
a
do
něčeho
se
zapletou.
o
Mají
mít
hráči
špatné
svědomí,
že
tenisem
zbohatnou?
Nemají
se
za
co
omlouvat,
ale
zároveň
se
nesmějí
starat
jen
o
sebe
a
svá
konta.
Proto
by
měli
deset
procent
z
vyhraných
peněz
věnovat
na
charitu.
V
Africe
lidé
umírají
hladem,
všeobecně
chátrá
životní
prostředí,
někdo
se
musí
postarat
o
bezprizorní
děti-
prostě
je
strašně
moc
věcí,
které
tyto
peníze
potřebují.
o
Dá
se
porovnat
tenisová
kariéra
s
uměleckou?
Sběratelství
je
podobné
maratonu,
tenis
je
vlastně
krátký
sprint.
Až
nyní
jsem
si
uvědomil,
že
v
tenise
jsem
se
dostal
tam,
kam
jsem
chtěl.
Nepočítám,
že
by
se
mi
to
povedlo
jako
majiteli
galerie.
Jaké
jsou
vlastně
mety
na
tomto
poli?
Vydělat
co
nejvíc
peněz,
prodávat
nejlepší
umělecké
výtvory,
anebo
pomáhat
umělcům?
Sport
je
černý
nebo
bílý.
Hrát
v
kapele
nebo
prodávat
obrazy
jsou
subjektivní
záležitosti.
o
Co
vám
řekl
tenis
o
životě?
Že
se
mohu
spolehnout
jen
a
jen
na
sebe.
Je
to
velmi
individuální
sport,
naučil
mě
cynismu,
a
přitom
bych
chtěl
lidem
věřit.
Tenis
je
skvělá
hra,
ale
s
realitou
má
pramálo
společného.
(ad)
New
York