Baseballová
stávka
pustila
ke
slovu
tenis
Agassi:
Hudba
znesvěcuje
náš
sport,
lidé
nechodí
na
tenis
poslouchat
koncert
Alena
Drtinová,
New
York
Tenisové
přenosy
z
US
Open
vám
přináší
baseballová
stávka.
Americká
televizní
společnost
CBS
v
žertu
uvažovala,
že
tímto
sponzorským
heslem
bude
uvádět
své
náhle
rozšířené
vysílání
z
Flushing
Meadows.
Ne
že
by
CBS
neměla
v
plánu
vysílat
o
víkendu
z
těchto
končin
newyorské
čtvrti
Queens,
jenže
své
kamery
hodlala
umístit
nikoli
na
centrkurt
Luise
Armstronga
v
National
Tennis
Center,
ale
na
sousední
baseballový
Shea
Stadium,
domov
New
York
Mets.
Národní
baseballová
liga
ochromená
stávkou
jí
však
udělala
čáru
přes
rozpočet,
a
tak
vzala
zavděk
tenisem
a
poslední
grandslamový
turnaj
dostal
o
víkendu
nečekaně
velký
prostor.
Všechno
zlé
je
k
něčemu
dobré,
já
stávku
vítám,
alespoň
se
tenis
ocitl
ve
středu
zájmu,
poděkoval
baseballistům
americký
tenista
Andre
Agassi,
který
televizní
kamery
potřebuje
ke
svému
životu.
Před
mečbolem
v
zápase
s
Forgetem
vzal
do
ruky
několik
míčů
a
do
skleněného
hledáčku
kamery
se
zeptal:,
Tak
který,
Johne?'.
Okamžitě
po
utkání
musel
vysvětlovat,
zda
snad
neměl
k
dispozici
nějakou
vysílačku,
jejímž
prostřednictvím
s
televizním
komentátorem
Johnem
McEnroem
komunikoval.
Ne,
mezi
námi
funguje
telepatické
spojení.
On
mi
třeba
radí,
kam
mám
servírovat.
Jednou
mi
vzkazoval,
aby
podával
ven
z
kurtu,
ale
já
ho
neposlechl.
Rebelie
se
mi
nevyplatila,
servis
jsem
zkazil.
Druhé
podání
jsem
proto
zahrál
podle
jeho
přání
a
bod
jsem
uhrál,
dušoval
se
Agassi,
že
si
nedělá
legraci,
i
když
to
má
v
krvi.
Ale
chvála
bohu
za
to,
že
tenis
má
ve
svém
středu
takové
osobnosti,
které
na
sebe
a
potažmo
na
tento
sport
neustále
poutají
pozornost.
Kdysi
se
díky
Agassiho
úboru
stal
z
bílého
sportu
pestrobarevný
byznys
a
nyní
tento
hrající
designer
razí
černobílou
cestu.
Vysvětlil
jsem
Nike,
že
bych
rád
nosil
něco,
co
si
budou
kupovat
nejen
tenisoví
fanouškové,
ale
v
čem
budou
jezdit
kluci
na
skateboardu
na
ulici,
uvedl
Agassi
na
trh
svůj
nový
vzor
bot-
převažující
bílou
barvu
střídá
na
hřbetu
v
okolí
šněrování
černá
a
v
kombinaci
s
ponožkami
jako
uhel
vzniká
dojem,
že
Agassi
hraje
v
lodičkách.
Nicméně
po
basketbalovém
obutí
typu
Air
Jordan
se
jedná
o
nejprodávanější
produkt
firmy
Nike.
Agassiho
tedy
rozhodně
nelze
obviňovat
z
konzervatismu,
vždyť
tři
roky
mu
například
trvalo,
než
se
podvolil
bílému
wimbledonskému
pravidlu.
Přesto
v
současnosti
zaváděné
novinky-
hudba
v
přestávkách
mezi
gamy
a
povolený
pohyb
diváků
v
hledišti
během
hry-
u
něj
narazily.
Zejména
při
servisu
je
hýbající
se
divák
velmi
rušivým
elementem.
Nás
nemůžete
srovnávat
s
basketbalem
a
tvrdit,
že
když
basketbaloví
fanouškové
mohou
skákat
a
šermovat
rukama,
proč
by
to
nemohli
dělat
i
tenisoví
diváci.
Nezapomínejte,
že
basketbalista
se
soustředí
na
pevný
bod-
koš,
zatímco
tenista
sleduje
míček,
který
je
v
permanentním
pohybu.
A
pokud
jde
o
hudbu,
diváci
se
přicházejí
podívat
na
tenis,
ne
si
poslechnout
nějaký
koncert.
Myslím
si,
že
to
znesvěcuje
náš
sport.
Tenis
může
být
podívanou
i
bez
toho,
aby
po
kurtě
chodily
polonahé
děvy
s
tabulemi
oznamujícími
skóre,
rozhorlil
se
Agassi.
Obecně
má
americký
tenista
jistě
pravdu,
ale
u
některých
diváků
možná
trochu
přecenil
jejich
tenisové
choutky.
Novinky
poprvé
vyzkoušeli
pořadatelé
na
srpnovém
turnaji
v
New
Havenu
s
výsledkem:
nadšení
diváci
a
vesměs
negativní
reakce
tenistů.
Ivan
Lendl,
který
nezačne
servírovat,
dokud
v
tichu
neslyší
soupeřův
dech,
se
raději
z
jednoho
turnaje
odhlásil.
U
perfekcionisty
Lendla
nic
překvapujícího,
ale
na
změny
nezabral
ani
Agassi.
A
to
pořadatelé,
aby
se
trefili
hráčům
do
noty,
nechali
výběr
hudby
na
nich.
Agassi
si
samozřejmě
poručil
svou
dávnou
lásku
Barbru
Streisandovou,
Michael
Stich
se
otipoval
na
Crazy
od
Aerosmithů
a
Boris
Becker
navzdory
pěvecké
kariéře
vlastní
manželky
chtěl
hrát
za
zvuků
Street
Life
od
The
Crusaders.
Smysl
pro
ironii
nechtěně
prokázal
David
Rikl,
který
si
řekl
o
We
Are
The
Champions
od
Queenů
a
prohrál
dvakrát
2:
6.
Nelze
se
tedy
divit,
že
podle
reakcí
hráčů
tudy
cesta
zřejmě
nepovede.
A
to
se
nechce
ani
domyslet,
co
by
se
stalo,
kdyby
tenisté
hudbu
zařadili
do
svého
psychického
arzenálu:
není
problém
zjistit,
kterého
zpěváka
či
skupinu
soupeř
nesnáší,
a
pak
mu
ji
během
utkání
dát
zahrát.