ln94207_99

ln94207_99

Date19
Source typenws
Year19
Annotation statustamw
Subsettrain-8
Genrereview
Text typepub

Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.

Slovesný klíč ke klenbě vlastního

Anna Kareninová Autorka (nar. 1954) je romanistka a publicistka, šéfredaktorka revue Světová literatura V době, kdy se mezi našimi spisovateli těší oblibě sebestředné, autobiografické téma, dostává se k nám v českém překladu jedna z úhelných knih tohoto žánru: VĚK DOSPĚLOSTI (TORST) francouzského básníka a etnologa MICHELA LEIRISE (1901-1990). Frankofonní literatura, která v současné Evropě představuje cosi jako mocnost slovesného sebezkoumání, v reflexi vlastního dlouhou tradici: od Michela de Montaigne po Marcela Prousta... Přesto se od této tradice Leirisovy osobní vize liší: můžeme říci, že otevřely nové pojetí autobiografické literatury.

Zatímco Montaigne ve svých Esejích stejně jako Proust v Hledání ztraceného času a svým způsobem i Sartre v Nevolnosti skrze sebe hledí na obecnější otázky lidského bytí, Leirisův Věk dospělosti zahájil éru preparování autobiografické látky s cílem možná trochu egoistickým. Poznat pro sebe sama smysl vlastního , vydat o něm podrobné a nemilosrdné svědectví a dokonalým literárním gestem utkvět trvaleji ve vlastní pomíjivé existenci. Paradoxní možná je, že ti, kteří nemířili tak úzkostně k sobě a jen k sobě, zůstávají skrze své dílo mnohem pregnantnějšími individualitami s důraznějším dosahem.

Leiris byl ovšem v tomto směru výjimečný průkopník-novátor. Svůj bravurní introspektivní styl nepochybně čerpal ze zkušeností s významnými tvůrčími avantgardami první poloviny dvacátého století. Patřil k mladší generaci surrealistů; po roztržce s jejich tvrdou disciplínou se přiblížil k existenciálnímu intelektuálnímu proudu. Spolu s výbušným Georgesem Bataillem a racionálním Rogerem Caillosem založil v roce 1937 slavné Sociologické kolegium (Coll de Sociologie), které se zabývalo moderní dobou především z hlediska posvátna v našem světě. K zájmu o sakrální dimenzi života ostatně přivedl Bataille i Leirise společný zájem o etnologii. Leirisovy etnologické práce jsou ovšem odborníky hodnoceny spíš jako práce literární: z výpravy do Afriky například přivezl deník, který byl označen za nevědecky subjektivní - ani tady nezapřel své osobní ladění.

Jak ovšem říká Václav Jamek v doslovu, bezprostřední průpravou k literární zpovědní lince se Leirisovi stala zkušenost psychoanalytické léčby. Právě Věk dospělosti, vydaný v Paříži roku 1939, je první knihou z této řady. V dokonale úsporné, goticky chrámové stavbě pokládá základní kameny autobiografického materiálu. Klenbou knihy, ze které autor shlíží na své , je milostné, erotické napětí, o to drásavější, že je více podkladem ostýchavého vnitřního pnutí než radostným požitkem. Oblouky, na nichž klenba spočívá, tvoří postavy Lukrécie (ženy-oběti), Judity (milostné vražedkyně) a Holoferna (muže krutého a zároveň bezmocné oběti lstivé milostnice). V celém rozvrstvení knihy i v kompozici jednotlivých scén, v punktuaci kapitol a ve stále naléhavějších refrénech základních motivů se nezapře Leirisův smysl pro velké divadelní umění: jeho láska k opeře a smysl pro práci s mýty jsou logickým zdrojem celého pojetí.

Po úvodním Věku dospělosti rozvedl Leiris autobiografickou látku ve svém stěžejním díle, několikasvazkové zpovědi nazvané Pravidlo hry. V mistrně cizeluje nejen sám námět (zkoumání sebe sama), ale i nástroj zkoumání (tedy jazyk). Prací na sobě samém a v neoddělitelném sepětí ducha a jazyka směřuje k jakémusi archetypálnímu vzorci vlastního individuálního jsoucna: ke ...klíči všeho, který by byl zároveň poetikou i způsobem života.

Nemusíme mít sebestředné knihy v oblibě. Před Leirisovou egocentrickou snahou dobrat se sebe sama můžeme dávat přednost autobiografiím typu jak to bylo a co si o tom myslím, na které jsme v české literatuře častěji zvyklí. Přesto bychom měli tuto knihu vzít do ruky a těšit se z - také díky skvělému překladu Kateřiny Vinšové - jako z dokonale vybroušeného literárního skvostu. Vydání této prózy je totiž jednou z hlavních událostí letošního literárního léta: poprvé je do českého kontextu uveden autor, který dlouho představuje v evropské literatuře pojem.

Michel Leiris: Věk dospělosti. Vydal TORST, Praha 1994, za podpory francouzského ministerstva zahraničí a francouzského velvyslanectví v Praze. Přeložila Kateřina Vinšová, doslov Václav Jamek. 189 stran, náklad 2000 výtisků, cena 87 korun.


Download Source DataDownload textDependenciesPML ViewPML-TQ Tree View