ln94207_98

ln94207_98

Date19
Source typenws
Year19
Annotation statustamw
Subsettrain-7
Genrereview
Text typepub

Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.

Otevřená společnost není uzavřené téma

Jan Keller Autor (nar. 1955) je sociolog, působí na Masarykově univerzitě KARL RAIMUND POPPER (1902) vychází ve svém rozboru historických kořenů totalitarismu z analýzy Platonova myšlení. Na tomto bohatě myšlenkově strukturovaném filozofickém materiálu je demonstrováno několik vcelku jednoduchých politických pravd. Knihu OTEVŘENÁ SPOLEČNOST A JEJÍ NEPŘÁTELÉ významného vídeňského novopozitivisty, jejíž první díl vydalo nakladatelství OIKÚMENÉ, lze tedy číst dvojím způsobem. Buď jako špičkovou studii z oblasti sociologie vědění, anebo jako prosté vyznání demokrata.

Ve vznešených kulisách Platonova myšlení se odehrává drama nadějí a obav evropského intelektuála ve zlověstném období třicátých let. Pro Poppera je obtížné představovat demokracii pouze jako vládu většiny: doba, ve které žije, mu naléhavě připomíná, co měl na mysli Platon, když narážel na paradox svobody. Co když svobodná vůle většiny otevře cestu nedemokratickým praktikám? Jedinou pojistku spatřuje Popper v budování demokracie jako systému institucí, jejichž hlavním smyslem je držet v šachu ty, kdo právě vládnou. Ten, kdo přijímá princip demokracie v tomto smyslu, nemusí tudíž pohlížet na výsledek demokratické volby jako na autoritativní vyjádření toho, co je správné, konstatuje Popper. Pranic nelegitimního nespatřuje ani v požadavcích na revizi jakéhokoli většinového rozhodnutí, ukáže-li se jako scestné.

Popperova pronikavá studie je namířena v prvé řadě proti velkým slibům a smělým vizím, jimiž vládci pravidelně obšťastňují ovládané a revolucionáři neméně pravidelně straší vládce. Otevřená společnost je společností nikdy neukončené demokratické diskuse a Popper varuje před všemi vizemi jediné správné cesty: Vidíme tedy, že utopický přístup může být zachráněn pouze platonskou vírou v jediný absolutní a neměnný ideál spolu s dvěma dalšími předpoklady, totiž a) že existují jednou provždy racionální metody k určení toho, co je tímto ideálem, a b) že lze učit nejlepší prostředky k jeho uskutečnění. Popper doporučuje nekoketovat s myšlenkou jediného a pro všechny výhodného dobra, které pochopitelně neexistuje. Raději doporučuje odstraňovat drobná, nenápadná, ale o to reálnější zla. Nikterak přitom nedémonizuje nepřátele otevřené společnosti, stoupence autoritativních forem vlády. Tito lidé nechtějí, podobně jako kdysi Platon, přece nic jiného než učinit stát s jeho občany šťastným. Propadají podobnému omylu jako Platon, který věděl, co není v pořádku, rozuměl tlakům či neštěstí, pod kterým lidé trpěli, zmýlil se však v tom základním, totiž že dokáže tento tlak zmenšit a obnovit štěstí lidí, pokud se mu je podaří přivést zpět ke kmenovému systému.

V dnešní době lze Popperovy již půl století aktuální úvahy interpretovat přinejmenším dvojím způsobem. Jeho dichotomie otevřené a uzavřené společnosti může posloužit jako model pro odlišení demokratických prvků současného vývoje od strnulosti a bezperspektivnosti neúspěšného experimentu uplynulých desetiletí. V rámci dynamiky současného vývoje lze však téhož protikladu využít také k analýze skrytějšího rozporu mezi autoritářskými a liberálními tendencemi uvnitř téhož politického pole - a nejednou i uvnitř téže politické osobnosti. V žádném případě se nemusíme obávat, že s pádem minulé totality se stává Popperova analýza Platonova myšlení knihou nepotřebnou a neaktuální.

Karl Raimund Popper: Otevřená společnost a její nepřátelé I. Vydalo OIKÚMENÉ, Praha 1994. Přeložil Miloš Calda. 360 stran, náklad neuveden, cena 128 korun.


Download Source DataDownload textDependenciesPML ViewPML-TQ Tree View