ln94207_89

ln94207_89

Date19
Source typenws
Year19
Annotation statustamw
Subsettrain-7
Genreessay
Text typepub

Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.

Slovo v úzkosti a naději

Jaroslava Hájková V Brně se 24. srpna konala skromná oslava sedmdesátin Antonína Kratochvila, donedávna ostře sledovaného nepřítele komunistického režimu. Brněnští přátelé jubilanta se postarali o vydání sborníku Slovo v úzkosti a naději, v němž se několik bohemistů, filozofů a publicistů domácích i zahraničních přihlásilo ke Kratochvilově duchovní orientaci.

Po čtyřech letech, kdy máme možnost se otevřeně seznamovat s exilovou kulturou, se víc než tušit, že její představitelé netvoří jednolitý proud a že se tato kultura diferencuje nejen co do místa svého působení, ale i co do času, v němž hrají roli dva mezníky: únor a srpen.

Antonín Kratochvil, dnes dvojnásobný doktor filozofie a docent české literatury na Masarykově univerzitě v Brně, patří k poúnorové emigraci. Znamená to jasnou řečí zvláště toto: nikdy se k doktríně komunismu nehlásil, vždycky proti všemi duchovními prostředky bojoval.

Po komunistickém puči zůstával proto ve vlasti do vyčerpání všech možností ilegálního boje. Utekl do zahraničí s bratrem Josefem v lednu roku 1952, kdy byl ohrožen, jako jeho spolužák a přítel Zdeněk Rotrekl, případným trestem smrti.

Narodil se 31. srpna 1924 v Brně v rodině novotomistického filozofa Josefa Kratochvila. Po absolvování gymnázia poslední válečný rok se zapsal na Masarykovu univerzitu na obory čeština a dějepis. Ze studia se však dlouho netěšil, protože v květnu roku 1948 byl bez upozornění vyloučen tzv. Akčním výborem ze všech československých vysokých škol, pravděpodobně za své studentské a publicistické demokratické aktivity. Pro nové ideology vysokého učení také nebyla zásadně přijatelná Kratochvilova křesťanská orientace. Jediným východiskem byl po dvouletém redaktorském působení v Lidové obrodě exil.

Mnichov se stal Kratochvilovi - a nejen jemu - novým domovem umožňujícím pokračovat ve svém duchovním určení. Existence mimo domov snad jenom poněkud změnila obsah, případně žánry jeho budoucích prací - všechno obětoval kontaktu s domácí českou kulturou; působení v exilových rozhlasových stanicích Svobodná Evropa a Hlas Ameriky mu tento kontakt umožňovalo nejen fakticky předáváním informací, ale i emocionálně.

Celoživotní zaměření Antonína Kratochvila nebylo a nemohlo tedy být jen ryze vědecké. To je fakt, který nerespektují někteří recenzenti jeho knih, vydávaných u nás v polistopadovém období (třídílný soubor dokumentů o stalinské justici Žaluji, Dolmen, 1990; Via Dolorosa, Brno 1990; Rozhlasová univerzita Svobodné Evropy, I. a II. díl, Brno 1993 a 1994). Je jistě nezbytné upozorňovat na faktické chyby, ale je malodušné ztrácet za drobnými lapsy kontury velkého člověka. Předpojatost (nebo snad obavy ze sebepoznání?) starších generací snad dnes A. Kratochvilovi poněkud zmírňuje vřelý zájem mladých bohemistů navštěvujících jeho přednášky na plzeňské a brněnské fakultě.

Trojjazyčný sborník k 70. výročí narození Antonína Kratochvila Slovo v úzkosti a naději obsahuje kromě odborných příspěvků řadu vzpomínkových črt a podrobný životopisný i bibliografický materiál; hlavními pořadateli jsou básník Zdeněk Rotrekl, filozof Karel Mácha a redaktor Jaromír Kubíček. Vydaly jej společně Masarykova univerzita a Moravská zemská knihovna.

*** Čas mne časuje, jak zamane si, na ciferníku, který drží přísný anděl.

Z básně Ivana Jelínka věnované Antonínu Kratochvilovi


Download Source DataDownload textDependenciesPML ViewPML-TQ Tree View