ln94207_74

ln94207_74

Date19
Source typenws
Year19
Annotation statustamw
Subsettrain-1
Genreessay
Text typepub

Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.

Kauza velmi nadaných dětí

Průměrnost nezná nic lepšího než sebe Tomáš Houška Komu není shůry dáno, v apatyce nekoupí. Jsou však také případy, kdy se hůra předala. V jednom z prvních dopisů spřátelené emigrantské rodiny kdysi hrdě stálo, že obě děti byly zařazeny do škol pro velmi nadané. A dostaly zvláštní stipendium. Dopis přišel z Kanady na počátku září 1974. Jak to vypadá v České republice začátkem září 1994?

* * * Psychologové definují inteligenci obvykle jako schopnost přizpůsobit se podmínkám, učit se či využít dříve získaných poznatků v nové situaci. Inteligence bývá spojena se schopností analýzy, obvykle i tvořivosti. Projevuje se v mnoha oblastech, jako je analýza, abstraktní představivost, sociálně komunikační dovednosti, verbální projev.

Míra inteligence je v populaci zastoupena podle Gaussovy křivky, přičemž zhruba 96 procent veškeré populace leží v pásmu IQ 70-130.

Vrchol Gaussovy křivky - neboli cosi jako průměrné IQ - je IQ 100. Odchylka směrem k horšímu, IQ 70, představuje obtížně vzdělavatelné děti, které navštěvují zásadně zvláštní, někdy i pomocné školy. IQ 50 představuje poměrně těžkou oligofrenii spojenou s nevzdělavatelností. Práh pro přijetí do MENSY (mezinárodní organizace sdružující lidi s vysokou inteligencí), IQ 130, je kvantitativně srovnatelnou odchylkou, právě tak IQ 150 je podobnou odchylkou jako IQ 50, jenže s opačnou polaritou. Lidí s inteligencí nad 130 se vyskytuje okolo dvou procent (těch pod IQ 70 je o něco více, patří sem i ti, kteří tuto vlohu nemají vrozenou, ale získali ji později následkem nemoci nebo úrazu). Lidí s IQ nad 150 (nebo pod 50) jsou již jen desetiny procenta.

Mezi slepými jednooký králem Podmínky, jež nabízí běžná škola extrémně nadaným dětem, jsou zcela srovnatelné se situací, v níž by normální, průměrné dítě navštěvovalo třídu oligofrenních. Jak by to na působilo? Samozřejmě, že by to zpomalilo jeho duševní vývoj. Nikdo by je nenutil k duševní námaze (učivo by zvládalo naprosto hravě) a to nejlínější tempo práce by mu v podstatě vždy stačilo k dosahování výsledků výjimečných. Jednooký mezi slepými králem. Po několika letech této školní docházky by takové dítě působilo dojmem, jako by i ono samo bylo mírně retardováno. Také u nadaných dětí funguje totiž běžné vzdělání jako retardační a utlumující činitel; přestože takové děti postupně většinou vystudují i vysokou školu, většina z nich nikdy nevyužije plnou kapacitu svého nadání. Kromě toho si zvyknou, že k dobrým výsledkům není zapotřebí žádné námahy. Ve škole se nudí, zlobí, na základě čehož od některých učitelů dostávají špatné známky. Nakonec v osmé, deváté třídě většina z nich vůbec nepůsobí dojmem výjimečnosti. Bývají samotářští a nesdílní. Řada z nich vážné problémy se školní kázní.

Nadaní dyslektici končí u lopat Pak jsou tu ještě děti dyslektické či dysgrafické, které často - přes své nesporné vlohy - skončí u soustruhu či lopaty proto, že se nikdy nenaučí bezchybně psát a pohotově číst. Takových dětí se na schopnosti nikdo neptá: mají špatné známky z českého jazyka a studium na gymnáziu a později třeba na vysoké škole je pro nedostupné. Přitom pro je speciální škola pro intelektově nadané děti v podstatě jediným východiskem.

Je možné namítnout, že i ve středověku byli jedinci, kteří vynikali. Když je někdo opravdu dobrý, tak si poradí. Samozřejmě i dnes máme fenomenální osobnosti. Na jednu takovou připadne však devět jiných, které nevhodné školní vzdělávání srazí do průměru.

Nadprůměrným rychlejší tempo Nadprůměrné děti jednoznačně potřebují mnohem rychlejší tempo. Být mezi sobě rovnými, kde mimořádný výsledek je dosažitelný jen po mimořádném úsilí. Některé z nich navíc potřebují tempo rozdílné v každém předmětu, protože mají velmi vyhraněné zájmy. Třeba jsou excelentními matematiky, ale nijak nevynikají v jazycích. Nebo naopak. Řešením pro není zřízení studijní třídy. Vhodný je systém, kdy jsou na různé předměty různě přeskupeny bez ohledu na věk, ale zato s přihlédnutím ke schopnostem, zájmu a výkonům v daném předmětu. Potřebují podmínky, které jim žádná normální škola není schopna nabídnout, tak jako žádná normální škola není schopna odpovědně vzdělat děti mentálně postižené.

Baťa si schopné studenty hýčkal Zatímco vzdělání pro handicapované děti je běžné, speciální školy pro ty mimořádně nadané u nás dosud neexistují. V Evropě se tak řadíme po bok Albánie. Je to dědictví komunistického rovnostářství. Průměrnost nezná nic lepšího než sebe.

Mensa České republiky se sice rozhodla založit u nás speciální Mensa gymnázium pro intelektově talentované děti, ale protože pro nesehnala vhodou budovu, vzniklo na jaře roku 1993 alespoň experimentální gymnázium Buďánka pro prvních třicet dětí. Přitom potřeba v Praze by byla několikrát větší, o mimopražských dětech ani nemluvě. Dnes je ohrožena existence i této školy: od září nemá kde pokračovat. Sehnat z vlastních prostředků peníze na budovu v Praze je pro soukromou školu prakticky nemožné. Magistrát hlavního města Prahy, který několik použitelných objektů vlastní, třeba Grébovku v Havlíčkových sadech, velký zájem o nadané děti nejeví.

Hodně by mohli pomoci i úspěšní a osvícení podnikatelé. Za první republiky bylo věcí prestiže podporovat vědu, školství i umění. Navíc mnoho nadaných studentů si vybralo po ukončení studií právě mecenáše své školy jako zaměstnavatele. Baťa si schopné studenty hýčkal. Naši podnikatelé k tomu zatím nedorostli, a tak jejich sponzorské dary míří do fotbalových klubů a manekýnských šaten.

Kam dohlédneme Kdyby jediná z firem, které se bombasticky denně prezentují v televizi prostoduchou reklamou, svou televizní show na dva měsíce vysadila, byly by peníze na budovu pro Mensa gymnázium.

Podporovat schopné totiž znamená budovat vlastní budoucnost. A náš vztah k nadaným dětem vypovídá o tom, do jaké budoucnosti jsme schopni dohlédnout - je-li to alespoň o kousek dál než k zítřejšímu obědu, než do příštích voleb.

Naše největší banky věnují pravidelně mnohaciferné částky na sponzorování voleb miss, fotbalových a hokejových týmů či sportovních přenosů v televizi. Na podporu vzdělání nadaných dětí nedaly ani korunu.


Download Source DataDownload textDependenciesPML ViewPML-TQ Tree View