ln94207_72

ln94207_72

Date19
Source typenws
Year19
Annotation statustamw
Subsetdtest
Genreother
Text typepub

Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.

Z kocourkovských médyjí

Jiří Franěk Hned po svém nástupu na radnici dal nový kocourkovský starosta Mikulášek najevo, že to s ním místní novináři nebudou mít lehké. Tou dobou, pravda, vycházelo v Kocourkově různých listů víc než zdrávo, takže starosta ztrácel každé ráno spoustu času vyhodnocováním vlastních fotografií. Hlavně však novinářům nemohl odpustit, že ho ještě v časech federace se Zářečím, kdy spravoval obecní pokladnu, přezdívali Držgrešle.

První konflikt vypukl při povolební tiskovce. Starosta nejprve rozplakal zkušenou reportérku Kocourkovských rozhledů, které přede všemi řekl, že její otázka je nejblbější ze všech, co kdy dostal. Poté vytasil zlaté pero značky Pelikán a pohrozil zkoprnělým zpravodajům, že bude všechny dotazy známkovat. Někteří staří matadoři v předdůchodovém věku utekli, aby si nepohoršili, pár statečných posupně mlčelo, ostatní se horlivě hlásili. Moc si však nepomohli, starosta sázel čtyřky a pětky jednu za druhou.

Jedničku si vysloužil pouze jediný snaživec, a tím se kupodivu stal věčný elév Víťa Švícko, přezdívaný vandrovník nebo též blouma. Říkalo se mu tak proto, že cestoval od redakce k redakci a odevšad ho vždy vyhodili, když jim následkem jeho pravopisu vymřela korektorna. Víťa si však svůj úspěch vysloužil skutečně skvělou otázkou: Pane starosto, kde se to ve vás bere?! rozum, že se Víťa stal starostovým oblíbencem. Na svém novém působišti v Hlasateli dostal na starost rubriku Moudra z radnice, u starosty byl pečený vařený, dokonce nosil jeho obnošené kravaty. Platově si polepšil a za osobního korektora dostal bývalého češtináře z pomocné školy, který ve své otrlosti přežil i osobitý Víťův přepis starostovy věty: Médyja tu mají být od toho, aby nám dělaly imyž. S tím byly trochu problémy, protože starosta v řeči rád zdůrazňoval své vzdělání (však studoval v Klatovech a v Roudnici), a Víťa tedy občas nutně trochu tápal. Přesto korektor dostal první infarkt nad větou: Jak pravil již Žán Žakrusó... Nutno podotknout, že Hlasatel zdaleka nepatřil k nejoblíbenějším novinám, jeho náklad se omezoval vlastně jen na povinné výtisky, které odebírali členové starostovy Pragmatické strany. Nikdo vlastně netušil, kde se berou peníze na jeho vydávání, jen někteří závistivci z konkurenčních listů se divili, proč se za obecní peníze stavěla potrubní pošta z radnice do kampeličky, z kampeličky do tiskárny a z tiskárny do redakce. Tyto provokace byly ovšem zjevně motivovány zlobou: všechny kocourkovské noviny si totiž do starosty s chutí rýply. Samozřejmě s výjimkou Hlasatele, ten proti radnici nikdy ani nešpitl.

jednou... Však to znáte, i mistr tesař se někdy utne. Šéfredaktor Hlasatele Kofr udělal těžkou chybu, když svým podřízeným omylem dovolil kritizovat privatizační projekt benzinové pumpy, kterou měl dostat bývalý nepřátelský špeh z časů braniborské okupace Kocourkova. Myslel si, chudák, že si tím odhalením na radnici šplhne, a vůbec si přitom neuvědomil, že dobrá polovina radních dávno v hostinci Pod svícnem hrává taroky se samými divnými lidmi.

To byl samozřejmě Kofrův konec. Starosta mu sice do telefonu řekl, se neplaší, ale mezitím potrubní poštou svištěly patrony. Nikdo se nikdy nedozvěděl, co posílali z radnice do kampeličky a co z kampeličky do tiskárny, do redakce však došlo usnesení, že si Kofr balit fidlátka. Novým šéfredaktorem Hlasatele se stal Víťa Švícko.

A jak to bylo dál?

Všechno se nakonec v dobré obrátilo. Nejprve se sice konkurence radovala, že to s Hlasatelem špatně dopadne, list Mladý Kocourkov dokonce ohlašoval další zvýšení nákladu, ale kupodivu to byl právě Hlasatel, kdo šel s nákladem rychle nahoru. On totiž Víťa jako šéfredaktor neměl čas na psaní, a tím se čtivost Hlasatele prudce zlepšila.


Download Source DataDownload textDependenciesPML ViewPML-TQ Tree View