Podivný
konec
rockového
maratonce
v
Sedlčanech
Pavel
Křemen,
TV
Nova
Reportáž
měla
původně
zachytit
největší
rockový
maratón
tohoto
roku.
Několik
dnů
před
jeho
začátkem
se
však
reportéři
vrátili
s
tím,
že
byl
zrušen
za
velmi
podivných
okolností,
že
jediný
jeho
organizátor
zemřel.
Z
velké
hudební
akce
zbyl
případ
pro
reportéry
pořadu
NA
VLASTNÍ
OČI.
Poslední
srpnový
víkend
se
měl
konat
nedaleko
Sedlčan
rockový
maratón
-
největší
rocková
akce
letošní
sezóny,
na
které
mělo
zahrát
více
jak
osmdesát
skupin,
z
toho
několik
ze
zahraničí.
Stovky
rockerů
a
fanoušků
bigbítu
se
sjely
z
celé
republiky,
aby
si
vychutnaly
unikátní
rockovou
akci.
Místo
toho
se
z
přelepených
plakátů
dověděly,
že
se
festival
nekoná.
Bez
jediného
slova
vysvětlení
byl
festival
zrušen.
Prý
celou
akci
zakázala
policie,
neboť
se
obávala
výtržností,
jiná
fáma
tvrdila,
že
se
pořadatelé
mezi
sebou
postříleli,
další
zase,
že
se
organizátorům
nepodařilo
sehnat
peníze
na
zaplacení
režie
a
podle
některých
se
pořadatelé
oběsili.
S
televizním
mikrobusem
vjíždíme
do
malé
vesnice
nedaleko
Neveklova.
Na
rozdíl
od
lidí
ze
Sedlčan
v
té
chvíli
již
víme,
co
se
stalo.
Pravda
je
totiž
daleko
prozaičtější.
Celý
monstr
festival
s
osmdesáti
kapelami
si
totiž
vymyslel
a
organizoval
jediný
člověk
-
třiadvacetiletý
Zdeněk
Šajner,
kuchař
a
milovník
rockové
hudby.
Maratón
se
připravoval
několik
měsíců.
Minulý
týden
našli
Zdeňka
oběšeného
na
kraji
lesa
právě
u
téhle
vesnice.
Podle
fotodokumentace,
kterou
nám
půjčili
policisté,
jsme
místo
po
chvíli
našli.
Všichni
jsme
strnuli.
Ze
stromu,
kde
se
oběsil,
totiž
ještě
visel
konopný
provaz,
na
konci
roztřepený,
pod
stromem
pohozené
gumové
rukavice
ohledávače.
O
kmen
byla
opřená
tlustá
větev,
po
které
vylezl
na
strom.
Na
místě
vyvstává
mnoho
otázek.
Proč
se
oběsil?
Upadl
do
dluhů,
které
po
něm
někdo
tvrdě
vymáhal,
nebo
s
blížícím
se
startem
maratónu
cítil,
že
je
celá
komplikovaná
organizace
koncertu
nad
jeho
síly?
Proč
to
všechno
udělal
před
koncertem?
I
kdyby
měl
nějaké
dluhy,
určitě
by
alespoň
část
mohl
splatit
ze
vstupného,
každá
vstupenka
stála
250
korun
a
očekávala
se
účast
několika
tisíc
lidí...
Dvacetiletou
vdovu
po
Zdeňkovi
jsme
našli
v
bytovce
ve
vesnici
nedaleko
Sedlčan.
Včera
měl
pohřeb
a
ona
byla
evidentně
na
sedativech.
Po
místnosti
se
batolila
asi
roční
holčička.
Zdeněk
by
si
něco
takovýho
nikdy
neudělal,
mluví
potichu
a
přerývaně,
byl
hrozně
hodnej
a
miloval
hudbu.
Měli
jsme
v
jedné
vesnici
v
okolí
pronajatou
hospodu,
v
které
každý
víkend
dělal
rockové
zábavy
a
prý
jim
to
šlo.
No
a
pak
se
rozhodl,
že
udělá
ten
velký
maratón.
Hledal
pro
něj
místo,
to
mu
slíbili
v
Radíči,
ale
na
poslední
chvíli
mu
vypověděli
smlouvu
a
on
našel
tu
sedlčanskou
kotlinu.
Majetek
jsme
žádný
neměli,
z
čeho
to
chtěl
financovat,
nevím.
Půjčil
si
ale
sto
tisíc
korun
přes
pana
Růžka.
Zdeněk
maratón
docela
sám
nepřipravoval,
najmul
si
jako
produkčního
Vladimíra
Růžka,
kapelníka
skupiny
Markýz
John,
člověka,
který
podobných
festivalů
vyprodukoval
několik.
Zdeňka
jsem
poznal
v
jeho
restauraci,
kde
pořádal
zábavy.
Naši
kapelu
si
také
objednal,
měl
na
těch
zábavách
docela
velkou
návštěvnost.
Řekl
jsem
si,
že
to
je
dobrá
oblast
pro
pořádání
rockových
festivalů
a
jeho
nabídku
jsem
přijal.
Moje
úloha
byla
zajistit
levně
skupiny.
Zdeněk
mluvil
o
akci
velmi
přesvědčivě,
ale
později
nastaly
problémy.
Měl
sehnat
sponzory,
nesehnal
ani
jednoho.
Pořadatelskou
službu
si
představoval
jako
partu
fotbalistů,
kteří
budou
hlídat.
Mám
pocit,
že
vůbec
nevěděl,
co
taková
organizace
přináší,
svěřil
se
Vladimír
Růžek.
Poslední
dobou
se
strašně
potil,
byl
nesoustředěný,
apatický
a
jenom
opakoval
-
kdyby
se
něco
stalo,
prosím
tě
postarej
se
o
holku,
já
už
nemůžu
dál.
Nevěděla
jsem,
co
se
děje,
až
po
čase
mi
prozradil,
že
mu
někdo
vyhrožuje.
Pak
mi
řekl,
že
už
to
neunese
a
něco
si
udělá.
Tvrdil,
že
jde
po
něm
nějaká
mafie,
a
že
když
jim
nedá
peníze,
tak
zabijou
mě
nebo
holku,
vypráví
manželka.
Vladimír
Růžek:
Jednou
se
stalo,
že
si
naši
kapelu
objednal
k
sobě
do
hospody.
Přišlo
málo
lidí,
my
jsme
přesto
hráli
a
pak
když
nám
měl
zaplatit,
chyběly
mu
tři
tisíce.
Na
to
řekl:
Prostě
je
nemám
a
už
je
mi
to
jedno.
Taky
si
můžu
vylézt
támhle
na
strom
a
oběsit
se.
My
jsme
mu
sehnali
půjčku,
za
kterou
jsem
se
já
zaručil
svým
autem.
I
když
přišla
doba
splatnosti
a
on
ty
peníze
neměl,
myslím,
že
by
věřitel
určitě
počkal
až
po
koncertu,
protože
tam
mohl
něco
vydělat.
O
žádných
tlacích
nevím.
Jenže
když
se
kapely
dověděly,
že
má
být
maratón
v
Sedlčanské
kotlině,
ihned
jich
řada
vypověděla
smlouvu.
Dovedli
si
spočítat,
jak
lehké
je
se
tam
dostat,
protože
to
není
oploceno,
a
měli
strach,
aby
jim
pořadatel
zaplatil.
Manželka:
Těsně
před
smrtí
se
stavil
u
mojí
sestry,
byl
celý
rozechvělý,
řekl
jí,
že
měl
do
pěti
hodin
odpoledne
někomu
dát
půl
milionu
korun,
nebo
že
se
pomstí
na
mě
a
na
dcerce.
Řekl
sestře,
že
už
nemůže
dál,
že
si
jde
něco
udělat,
plakal
a
loučil
se
s
ní.
Potom
odjel
škodovkou.
Tu
našli
bez
benzínu
nedaleko
od
místa,
kde
zemřel.
Záhada
je,
kam
se
poděla
igelitová
taška
se
všemi
listinami,
se
smlouvami,
s
živnostenským
listem
a
razítkem.
Vladimír
Růžek:
O
žádné
mafii
ani
jiných
dluzích
Zdeňka
nic
nevím.
Já
jeho
smrt
cítím
tak,
že
si
vše
představoval
příliš
jednoduše
a
naivně,
protože
takhle
velikou
akci
organizuje
tým
několika
desítek
lidí
rok
dopředu.
Udělal
několik
principiálních
chyb.
Jenom
nechápu,
proč
si
to
udělal
ještě
před
koncertem,
protože
i
se
špatnou
organizací
mohl
nějaké
peníze
vydělat.
Na
policii
se
dál
případem
nezabývají,
protože
jejich
úlohou
bylo
Zdeňka
vypátrat
a
to
udělali.
Podle
nich
je
případ
sebevražda
bez
cizího
zavinění.
Co
ale
dohnalo
mladého
ambiciozního
člověka
k
sebevraždě?
Byl
to
stres
ze
špatně
zorganizované
akce,
nebo
se
zadlužil
a
stal
se
terčem
vyhrožování
věřitelů?
Možná
by
také
neunesl
výsměch
kamarádů
po
neuskutečněné
akci.
Asi
od
každého
trochu.
Dopis
na
rozloučenou
Zdeněk
nezanechal.