ln94206_67

ln94206_67

Date19
Source typenws
Year19
Annotation statustamw
Subsettrain-3
Genreessay
Text typepub

Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.

Přibližování zemědělství k EU

Jiří Pšenička Česká republika se v žádném případě nemůže zhlížet v současné (myšleno nyní uplatňované) agrární politice Evropské unie. Vládní činitelé, zejména ministr Lux, by to měli zopakovat o to více nahlas, o co více se na valí kritika a žádosti různých zemědělských odborníků.

Napodobovat model, od kterého se Unie postupně odvrací, postrádá logiku. Nás nezajímá stará zemědělská politika EU roku 1994, ale reformovaná politika roku 1998 či 2000, kdy bude otázka našeho vstupu aktuální.

Jestliže se někteří levicoví politici snaží porovnávat úroveň dotací u nás a v EU, je to velmi zavádějící. Samozřejmě, že na Západě dává stát zemědělcům daleko více peněz než u nás (alespoň v absolutních číslech), ale nebude tomu tak navždy. Dohoda GATT unii zavazuje dotace v příštích šesti letech snížit o 36 procent. To nebude jednoduché a neobejde se to bez sociálních otřesů. Společenství přitom dalo na vědomí, že postupně přejde od systému, kdy byla dotována výroba zemědělských produktů, k mechanismu, kdy peníze získává přímo zemědělec jako příplatek k osobnímu důchodu. Měla by tak být racionálně oceněna úloha rolníků jako krajinotvorců. I my doufáme, že především v našem hornatém pohraničí bude stále více zahradníků, lesníků a pastevců než ryzích sedláků a intenzivní agrární výroba se bude soustřeďovat pouze v řepařských, kukuřičných a bramborářských oblastech. Tato restrukturalizace se každopádně bez státních prostředků neobejde. Týká se to zejména okresů s vysokou nezaměstnaností. A na této vizi se jistě ČR s Bruselem shodne.

Když však naše opozice kvalitu agrární politiky neustále poměřuje podle objemu dotací a subvencí, zkusme se vrátit o pět let zpátky. Představme si, že bychom v roce 1989 zemědělství nepřestali masivně dotovat a nadále bychom dávali 30 miliard korun ročně jako příspěvek na udržení nízké, regulované ceny potravin. Agrární sféra by dále produkovala obrovské množství přebytků, o které by doma nebyl zájem. Stát by vynakládal gigantické částky na podporu vývozu do zahraničí, samozřejmě na úkor ostatních odvětví. Půl milionu zemědělců by mělo o práci postaráno...

Za jakou cenu? Čím dál vyšší. Vlivem inflace by systém hltal miliardu za miliardou. Ty by chyběly ve zdravotnictví, školství, sociálním zabezpečení. Je obtížné si představit, že by rolníci takové celkem příjemné prostředí dobrovolně opouštěli a začali si hledat jiné zaměstnání. Naopak. Postupně, tak jak by postupoval proces restituce a privatizace, by byli stále více připoutáváni k půdě a s nimi i celé rodiny. Nevěřme však tomu, že takováto politika by byla trvale udržitelná. Jednoho dne by stát prohlásil, že již nemá kde brát a zemědělství se tudíž musí zeštíhlet. Z venkova by se ozval pláč a skřípění zubů. O mnoho hlasitější než dnes.

Dosavadní odtučňování zemědělství bylo určitě dosti drastické, ale kdykoliv v budoucnu by bylo ještě drastičtější a ještě bolestivější. Agrární otázka je tvrdým oříškem na celém světě a nikde asi není uspokojivě vyřešena. Naše dosti nemilosrdná zemědělská politika v polistopadovém období měla opodstatnění a přinesla své ovoce. Většina přebytečných pracovních sil pod ekonomickým tlakem odešla do jiných resortů (na málo ziskovém zemědělství je dnes u nás závislých o čtvrt milionu méně lidí než v roce 1989). Podařilo se to bez větších sociálních a politických otřesů (jedinkrát byla zablokována dálnice). Co by za to dalo Rakousko, kde se odhaduje, že po vstupu do EU bude muset opustit svá pole jenom 15 tisíc sedláků.

Zemědělská reforma v Evropské unii probíhá pomaleji, než bychom si přáli. Je to na jednu stranu pochopitelné, protože Unie nemá pro radikální řešení tak vhodné podmínky jako Česká republika v roce 1989. Každopádně za pět let, kdy již bude plně platit dohoda GATT, by agrární sféra EU měla vypadat jinak naž dnes. V zájmu budoucího propojení budeme Unii asi muset učinit částečné ústupky. Ikdyž praktická realizace je těžko představitelná, ministerstvo zemědělství například mluví o kvotaci výroby mléka. Každopádně, veškeré možné změny nebudou pro sedláky již tak bolestivé, jako ty dosavadní.


Download Source DataDownload textDependenciesPML ViewPML-TQ Tree View