ln94205_91

ln94205_91

Date19
Source typenws
Year19
Annotation statustamw
Subsetetest
Genreessay
Text typepub

Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.

Hledá se: ředitel Národní galerie

Alexandra Brabcová, Informatička, pracuje jako vedoucí zahraničního oddělení HMP Článek v New York Times z 26. června letošního roku s názvem Chce někdo toto zaměstnání začíná pomyslným inzerátem: Hledá se: šaramantní, erudovaný, výkonný pracovník s politickými dovednostmi diplomata, finančními schopnostmi investičního bankéře a společenskými obratnostmi manželky. Dále se žádá akademické zázemí seriózního vědce a ochota obětovat své znalosti ve prospěch úporného uvažování nad rozpočtem a problémy s personálem. Hodiny přes čas, nízká mzda a šance vidět své jméno vytištěné v novinách pokaždé při sebenepatrnějším chybném kroku. Tato práce je, samozřejmě, vést muzeum umění. Podobnost tohoto inzerátu s portrétem budoucího ředitele Národní galerie, který ve svém článku Ředitelé mezi obrazy a lidmi načrtl Jiří Machalický (LN, 23. 8. 94) zjevně není náhodná.

Právě proto stojí za pokus zamyslet se nad tím, proč velká muzea umění na sklonku 20. století vypisují konkurz na Pánaboha na ředitelský stolec a v čem jsou jiné souřadnice Národní galerie a jejích bytnějších příbuzných za oceánem.

Jak se dále dočítáme ve zmíněném článku v New York Times, právě nyní se hledají ředitelé pro 13 muzejí v USA, včetně tří z nejvýznamnějších - Muzea moderního umění v New Yorku, Los Angeles County Museum of Art a Museum of Fine Arts v Bostonu. Co je tedy důvodem pro to, aby se hledání aristokratického gentlemana do čela společensky vrcholně prestižní instituce změnilo v honbu na kandidáta, který by měl vyhovět mnohastranným a často protikladným požadavkům?

Spolu s masivním rozmachem turistického ruchu vzrůstá exponenciálně nejenom návštěvnost, ale i společenské očekávání, jimž však neodpovídají finanční prostředky, jimiž muzea disponují. Situaci vystihuje povzdech Roberta Bucka, ředitele Brooklyn Museum v New Yorku, který říká, že 150 procent času stráví získáváním peněz. Také Národní galerie v Praze hledá svého ředitele A to, jak vysvítá z článku Jiřího Machalického, doslova a do písmene. Na rozdíl od USA, kde se tato iniciativa přenechává správní radě, která za své rozhodnutí nese plnou odpovědnost, ale zároveň poskytuje řediteli i potřebnou oporu při jeho rozhodování. Úkol, který budoucího vytouženého i ostře sledovaného ředitele Národní galerie očekává, je o to těžší, že se bude pohybovat v prostředí nepoměrně méně právně definovaném a ekonomicky stabilizovaném než jeho američtí kolegové.

Tady podobnost hledání ideálního ředitele pro velkou muzejní instituci, schopného lodivoda, který ji provede turbulujícími časy, končí. Spíše než vědomí jasné linie je totiž zárukou možného úspěchu schopnost iniciovat v podmínkách galerie zpracování koncepce instituce na úrovni všech, kterým byla za ni svěřena jistá zodpovědnost a dosáhnout její postupné realizace. Co se týče odhadu budoucího vývoje, ten je již nějakou dobu poměrně přesně usměrněn ekonomickými faktory, nikoli filozofickými náhledy a skrývá se za ním právě ona prozaická schopnost získávání finančních prostředků.

J. Machalický však ve svém konkurzu na ředitele Národní galerie jde ještě dál, když žádá, aby vytvořil podmínky pro práci podřízených, zjednodušil systém a vytvořil moderní dynamickou instituci na správných místech proporcionálně rozšiřovanou a redukovanou. Otázka, kterou se prozíravě nezabývá, zní - jak tato bájná bytost dosáhne zjednodušení systému a proporcionálních úprav, se kterými budou souhlasit zejména ti, jichž se negativně týkají? Odpovědí nikoli potěšitelnou je právě stav, v němž se Národní galerie nachází poté, co jejích několik set zaměstnanců zároveň a každý na svou pěst hledá svého ředitele.

Kdo obstojí jako budoucí ředitel Národní galerie, je otazníkem, který se vznáší nad hlavou nejenom Jiřího Machalického. se jím stane kdokoli, je třeba dokreslit jeho portrét ještě o několik tahů. Zcela nesporně musí disponovat autoritou, a to nikoli pouze přirozenou, ale autoritou delegovanou, a to v rámci týmového vedení instituce, v němž každý z jeho členů zastává poměrně jasně definovanou roli.

Předpokladem pro výkon jeho funkce zůstává nutnost, aby mohl zaujmout své místo v rámci systému odpovědností, tj. správní rady odpovědné ministerstvu, vedení instituce odpovědného správní radě, zaměstnanců odpovědných vedení a ministerstva odpovědného vládě i veřejnosti.

Jinak nezbývá než doufat, že ze všech atraktivních nabídek, které jsou momentálně k mání, Pámbu vezme tu Národní galerii.


Download Source DataDownload textDependenciesPML ViewPML-TQ Tree View