ln94204_144

ln94204_144

Date19
Source typenws
Year19
Annotation statustamw
Subsettrain-4
Genreessay
Text typepub

Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.

Svátky středoevropského politického myšlení

Španělsko Tomáš Vrba, Lettre Internationale Souběžně s legendární fiestou v nedaleké Pamploně a s poněkud odlehlejším fotbalovým mistrovstvím světa, v každém případě o něco dříve než místní tradiční jazzový festival se odehrály v půli července v San Sebastianu jiné svátky, svátky středoevropského politického myšlení. Španělská sekce prestižní Asociace evropských novinářů pozvala již po šesté různorodé spektrum středoevropských politiků, publicistů a filosofů, aby početným posluchačům letního universitního semináře s názvem Střední Evropa mezi Bruselem a Moskvou přednesli své úvahy o tom, co se uprostřed kontinentu děje Pozornost od počátku budila polská účast. Vítěz nedávných voleb Aleksander Kwasniewski a premiérka poražené vlády Hanna Suchocká, každý ze svého úhlu, ale stejně přesvědčivě popsali, co se stalo v Polsku. Kwasniewski opakovaně zdůraznil, že z cesty zásadních proměn země nelze sejít: pravice a levice se budou přít se středem o tempo změn, ale o základní vzorec reforem není sporu. Co však je vážné, je nevelký zájem veřejnosti o věci veřejné. A ještě vážnější: mění se proporce těch, kdo si reformou polepšili, a těch, kdo se cítí poraženi. Pět milionů Poláků na prahu bídy představuje potenciální hrozbu, ne-li časovanou bombu, zvláště ve spojení s hlubokým konzervatismem podstatné části Poláků, rostoucí xenofobií a třeba se značnou nedůvěrou k privatizaci. Vítězná polská levice využila všech slabin protivníka, které ve své záviděníhodně nelítostné analýze volební prohry popsala expremiérka Suchocká. Solidarita a z povstalá liberální politická uskupení se mylně domnívaly, že podporu obyvatelstva získaly již natrvalo. Hesly o pluralismu jsme oslovovali pouze část národa, vlastně pouze elitu někdejší Solidarity, a věřili jsme, že Polsko odmítlo levicové strany jednou provždy. Společnost je frustrována a není to její, ale naše chyba. Levici dravost a vůle k moci neschází, ale nebude to mít vůbec lehké. Čeká ji - podle vyjádření Kwasniewského - totéž, co předchozí vládu: hledání spoluzodpovědnosti, práce a porozumění, která přesáhne parlamentní dělení na vládní koalici a opozici. Jestli neuspěje, čeká ji přirozený osud mnoha nových demokraticky zvolených garnitur - v další volební amplitudě bude nahrazena jiným seskupením. Kwasniewski i jiné starosti. Byl zvolen též hlasy tvrdého komunistického voličstva, neví ale dosud, jak se bude zdravé jádro strany tvářit na jeho liberální politické názory. Příklad: Program Solidarity před pěti lety byl příliš levicový, příliš rovnostářský, něco takového bychom dnes nemohli podepsat. Suchocká, Kwasniewski a jejich nezávislý kritik Adam Michnik potvrdili, že politický život se neskládá pouze ze stranických půtek a že i zásadní odpůrce může tam, kde vládne elementární politická kultura, být přinejmenším seriózní partner ve veřejné debatě.

Ozvěny dělení Případ rozdělení Československa budí v zahraničí i po dvou letech pozornost. Evropa oceňuje nenásilnost rozchodu, považuje oba nástupnické státy za součást zóny stability, ale často zapomíná ve výčtu nejbližších kandidátů členství v Evropské unii na jeden z nich, na Slovensko.

Dobrodružná politika Mečiarovy vlády učinila své a oficiální i neoficiální zástupci Slovenska ve světě mají dnes co dělat, aby napravili obraz vyvolaný svérázným zviditelňováním nového státu.

První a poslední československá velvyslankyně ve Vídni Magda Vašáryová, nyní ředitelka Slovenské společnosti pro zahraniční styky, upozornila na geopolitický aspekt rozdělení. Slovensko ztratilo přímou hranici s Evropskou unií (a proto je pro rakouské ja v referendu tak důležité), Česká republika je naopak ve visegrádské skupině jediná, která již nesousedí s žádným státem bývalého Sovětského svazu.

Vašáryová zcela vážně připomněla, že zodpovědná politika musí být schopna rozlišovat mezi skutečnými a deklarovanými zájmy, což je pro středoevropské politiky zvláště aktuální ve vztazích k evropským institucím.

Jaký je totiž skutečný zájem Evropské unie ve střední Evropě? Chce ji politicky integrovat, nebo jen získat nové trhy?

Ředitel Středoevropské univerzity v Budapešti István Rév se obává nového (či vlastně staronového) dělení Evropy: Ani Unie, ani NATO střední a východní Evropu ve skutečnosti nechtějí integrovat, potřebují nás jako kontrast, jako něco, vůči čemu vymezují svou identitu, a ovšem jako nárazník mezi sebou a nevypočitatelným Ruskem. Přízrak zavražděného města Střední Evropa se samozřejmě také bojí o svou bezpečnost. Pouze plné členství v Evropské unii a v NATO může vyvrátit naše obavy z egoismu Západu. Rozšíření NATO o státy visegrádské skupiny - to by byl důkaz vnitřní reformy západní Evropy. Nemáme nic proti demokratickému Rusku, ale takové právě nemáme. (Kwasniewski.). Obavy z ruských teorií nejbližšího zahraničí jsou zcela namístě. Jak připomněl Adam Michnik, i v Jugoslávii válka začala slovy.

Kdyby to byla válka, věc by se vyřídila bojem ozbrojených mužů. V Bosně není válka, jen masakry, vraždění. Vraždění lidí a měst, upozornil nyní v Praze žijící sarajevský urbanista Rajmond Rehnicer na to, co Evropa nerada slyší. Co nás potkalo, nebyl nevyhnutelný osud. Může se to - při troše neštěstí - stát kdekoli. Středoevropská kultura ztělesňovaná městy se u nás stala obětí zmanipulované vesnice. Sarajevo není, ale musíme zachránit ostatní města, Prahu... Radosti hostitelů Španělsko je dosud pro kdysi socialistickou Evropu stále přitažlivý vzor. Důsledná politická transformace, rychlý hospodářský růst a úspěšná národnostní strategie jsou pro nás takřka magickým horizontem. Těžko si ale dejme tomu v Čechách představit tak vážný zájem studentů a odborné veřejnosti o španělský model, jakého jsou již tradičně svědky středoevropské semináře zde v San Sebastianu. Řeklo by se, že Basky bude lákat náš recept na sametový rozvod. Separatismus však po přiznání jazykové, správní a částečně i hospodářské autonomie regionům ztratil kouzlo: zemi zdobí sličné baskické vlajky a nesrozumitelné nápisy, ale ojedinělé akce posledních teroristických mohykánů a celá ETA jsou vnímány jako rezidua jakéhosi primitivního folkloru.

Sestavu zajímavých středoevropských hostů doplňují místní experti, politici, členové vlády (letos mj. státní tajemník José Luis Dicenta, donedávna španělský velvyslanec v Praze). Není pak divu, že toho o nás Španělé vědí možná víc než my o nich a chtějí vědět víc. Budoucí Evropa nemůže mít lepší základ, než snahu vědět o ostatních. A díky prozíravým hostitelům se o sobě i přítomní Středoevropané navzájem dozvěděli leccos, na co doma nebývá čas.


Download Source DataDownload textDependenciesPML ViewPML-TQ Tree View