Kamarád
po
telefonu
je
fajn
Od
1.
září
se
mohou
děti
svěřovat
se
svými
problémy
na
Lince
bezpečí
855
44
33
Ivana
Kněžínková
Seděl
schoulený
na
obrubníku
kašny
v
deset
hodin
večer.
Bylo
mu
asi
osm
let.
Máš
problém?
-
zeptali
jsme
se.
Přikývl.
Může
ti
někdo
pomoct?
Zavrtěl
hlavou.
Kdybys
měl
možnost
někam
zatelefonovat,
kde
by
tě
vyslechli
a
poradili
by
ti,
udělal
bys
to?
Chvíli
přemýšlel
a
pak
vyhrkl:
To
bych
mohl?
Tenhle
kluk
by
určitě
na
Linku
bezpečí
zavolal.
Linka
bezpečí
855
44
33,
kterou
od
zítřejšího
dne
provozuje
v
Praze
nadace
Naše
dítě,
byla
zřízena
především
s
úmyslem
pomoci
fyzicky
i
duševně
týraným
a
pohlavně
zneužívaným
dětem.
Kolik
takových
u
nás
je,
dnes
nikdo
neví.
Do
policejní
statistiky
se
dostávají
až
ty
nejsmutnější
případy.
Dá
se
předpokládat,
že
jich
jsou
tisíce.
Na
toto
telefonní
číslo
však
mohou
samozřejmě
zavolat
všichni
kluci
a
děvčata,
kteří
se
ocitnou
ve
svízelné
situaci.
Ptali
jsme
se
několika,
jestli
by
takového
kamaráda
po
telefonu
považovali
za
dobrou
věc.
Polovina
z
nich
řekla,
že
by
to
bylo
fajn.
Není
velkých
a
malých
dětských
bolestí,
tvrdí
dětská
psychiatrička
Jana
Drtilová,
ředitelka
Linky
bezpečí.
Co
se
může
dospělému
zdát
zanedbatelnou
záležitostí,
naroste
v
dětské
mysli
třeba
i
do
tragických
rozměrů.
S
takovými
případy
se
během
své
třicetileté
praxe
setkala
mnohokrát.
Půl
roku
zbytečného
strachu
Sedmiletý
Péťa
se
půl
roku
neuvěřitelně
trápil,
že
má
AIDS.
Z
televizního
pořadu
se
dozvěděl,
jaké
jsou
příznaky.
Malátnost
a
bolení
hlavy.
Zapamatoval
si,
že
AIDS
se
přenáší
transfuzí
krve.
A
on
ji
absolvoval
třikrát.
Stále
na
to
myslel,
ve
škole
se
už
nedokázal
soustředit.
Následovaly
poznámky
a
za
nimi
výtky
rodičů.
Ptali
se
ho,
proč
při
vyučování
zlobí.
Přiznal,
z
čeho
má
strach.
Matka
i
otec
se
rozzlobili,
že
navíc
ještě
provokuje.
Péťa
skončil
u
Jany
Drtilové.
Všechno
nakonec
dobře
dopadlo,
ale
tohle
dítě
zbytečně
prožilo
půl
roku
strachu
a
děsivých
představ.
Důležitá
je
důvěra
Na
telefonní
číslo
855
44
33
bude
jistě
volat
mládež
s
různými
problémy.
Doufejme,
že
linka
si
časem
vydobyde
mezi
dětmi
takovou
autoritu,
aby
se
na
ni
obracely
i
ty,
které
jsou
skutečně
ohrožovány.
Důležité
je,
aby
si
získala
důvěru.
Když
si
dítě
bude
přát,
aby
se
o
jeho
problému
nikdo
z
rodiny
nebo
školy
nedozvěděl,
musíme
to
respektovat,
vysvětluje
Jana
Drtilová.
Příjemně
ji
překvapilo,
že
se
přihlásilo
tolik
dobrovolníků,
kteří
chtějí
pomáhat
druhým
lidem.
Nyní
má
linka
třicet
osm
tzv.
volontérů,
kteří
budou
naslouchat
volajícím.
Jsou
mezi
nimi
například
studenti
vysokých
škol,
herečka,
kunsthistorik,
učitelka,
psycholožka.
Absolvovali
školení
v
první
pomoci
pro
člověka
v
nouzi.
Kdy
děti
nejvíce
volají
Linka
855
44
33
bude
v
provozu
nepřetržitě
24
hodin.
Má
šest
terminálů.
Pražské
děti
budou
mít
hovor
zdarma.
Podle
zkušeností
ze
zahraničí
se
dá
předpokládat,
že
největší
frekvence
telefonátů
nastane
vždy
mezi
16.
až
18.
hodinou.
A
také
při
změnách
počasí,
které
působí
na
citlivější
organismus.
V
obdobích
před
a
po
vysvědčení.
V
době
viróz.
Rekonvalescence
trvá
někdy
velmi
dlouho,
zejména
u
pražských
dětí.
Dítě
je
ještě
z
formy,
ale
už
musí
plnit
doma
i
ve
škole
spoustu
úkolů
a
působí
mu
to
problémy.
V
těchto
obdobích
bude
provoz
na
Lince
bezpečí
zněkolikanásoben,
objasňuje
ředitelka
linky.
Když
dítě
zavolá,
dostane
buď
radu
hned,
nebo
si
s
ním
volontér
domluví
další
hovor.
Uloží
mu
třeba
nějaký
úkol,
který
by
mělo
splnit.
Pokud
to
bude
potřeba
a
dítě
k
tomu
dá
souhlas,
pozve
je
v
doprovodu
rodiče
nebo
jiného
dospělého
do
dětského
krizového
centra,
jež
tvoří
zázemí
linky.
Tam
si
s
nimi
promluví
zkušený
psychiatr.
Pokud
volontér
usoudí,
že
jde
o
ohrožení
zdraví
nebo
života
dítěte,
obrátí
se
na
pediatrickou
pohotovost
v
místě
bydliště
nebo
policii.
Vítaný
anonymní
rádce
Linka
by
neměla
rodinu
nahrazovat,
ale
doplňovat.
Děti
se
s
některými
záležitosmi
nechtějí
svěřit
rodičům,
i
když
žijí
v
normálně
fungující
rodině.
Jisté
věci
se
v
určitém
věku
lépe
říkají
někomu
anonymnímu.
Dnes
mají
také
mnozí
rodiče
méně
času
na
své
ratolesti
než
dřív.
Podnikají
nebo
se
třeba
rekvalifikují.
Ani
si
to
neuvědomujeme,
ale
děti
jsou
často
velice
ohleduplné.
Nechtějí
své
rodiče
ještě
víc
zatěžovat,
když
vidí,
že
mají
starosti
například
v
zaměstnání.
Linka
je
určena
i
pro
osamělce,
například
geniální
děti,
které
mnohdy
obtížně
navazují
kontakty
se
svým
okolím.
Někdy
dítěti
chybí
třeba
jen
pochvala,
tvrdí
Jana
Drtilová.
Autoři
projektu
Linka
bezpečí
chtějí
vytvořit
takovou
atmosféru,
aby
se
děti
na
tomto
telefonním
čísle
chtěly
svěřovat
a
nebály
se
toho.
Je
to
linka
pro
děti.
Měly
by
telefon
zvednout
a
mluvit.
Mohou
hovořit,
jak
dlouho
chtějí.
Mohou
zavolat,
kolikrát
chtějí.
Chceme,
aby
ze
sebe
problémy
dostaly
ven.
Jakmile
se
začnou
svěřovat,
už
se
s
tím
dá
něco
dělat.
Jde
o
to,
aby
se
z
problémku
nestal
problém.
Aby
dítě
neskončilo
v
nějaké
partě,
doplňuje
Jarmila
Knightová,
pracovnice
nadace
Naše
dítě.
Životní
jistota
V
Anglii
se
takovu
přátelskou,
ale
zároveň
anonymní
atmosféru
pro
svěřování
dětských
bolestí
podařilo
vytvořit.
Podobná
linka
tam
existuje
už
sedm
let.
Pro
děti
je
životní
jistotou.
Denně
jich
na
ni
volá
v
průměru
kolem
tisíce,
ale
nejsou
výjimkou
dny
s
desetitisícem
hovorů.
Samozřejmě,
že
volají
děti
i
z
legrace.
To
ovšem
nevadí.
Když
budou
vědět,
že
na
druhém
konci
telefonního
spojení
je
skutečně
někdo,
kdo
bude
ochoten
se
s
nimi
bavit,
zatelefonují
pravděpodobně
také
tehdy,
až
to
budou
skutečně
potřebovat,
říká
Jarmila
Knightová.
V
řetězu
péče
o
děti
je
Linka
bezpečí
na
začátku.
Za
ní
musí
stát
záchranná
síť
dalších
institucí,
které
se
o
dítě
postarají.
V
Anglii
mají
tento
systém
dokonale
propracovaný.
My
teď
hledáme
organizace,
jež
by
s
námi
chtěly
podobným
způsobem
spolupracovat,
dodává
Jana
Drtilová.
Nadace
si
už
vytváří
i
vlastní
síť
policistů,
s
nimiž
bude
v
jednotlivých
obvodech
spolupracovat.
Do
projektu
se
zapojila
také
Asociace
manželských
poraden,
Bílý
kruh
bezpečí,
počítá
se
s
účastí
obvodních
orgánů
péče
o
dítě.
Může
zabránit
tragédiím
Anglická
linka
si
vede
už
několik
let
statistiku
problémů,
kvůli
nimž
děti
volají.
Z
90
procent
jde
o
nezávažné
záležitosti,
z
10
procent
o
vážné.
Z
této
dokumentace
například
vyplývá,
že
vlastní
otcové
pohlavně
zneužívali
dcery
v
38
procentech
případů,
syny
v
31
procentech.
Otčímové
v
10
procentech
(děvče)
a
5
procentech
(chlapec).
U
nás
přitom
zatím
panuje
mínění,
že
těchto
činů
se
dopouští
více
nevlastní
rodič.
Linka
bezpečí
je
významná
z
hlediska
prevence.
Anglické
zkušenosti
potvrzují,
že
se
dá
tímto
způsobem
zabránit
mnoha
tragickým
událostem.
Proto
by
u
nás
měly
linky
bezpečí
a
krizová
centra
pro
děti
a
mládež
vznikat
i
jinde.
Hlásí
se
již
Pardubice,
Brno
a
další,
že
by
takovou
pomoc
chtěly
dětem
nabídnout.