Pestré,
ale
roztříštěné
Recenze
HUDBA:
Bostonský
skladatel,
kytarista
a
zpěvák
BLACK
FRANCIS
založil
v
roce
1987
proslulou
heavy
popovou
skupinu
Pixies,
která
kratičkými
a
hlučnými
písničkami
vnesla
do
tehdejší
podoby
nezávislé
scény
punkovou
nečesanost,
garážovou
syrovost
a
hlučnost.
Přestože
Pixies
předznamenali
módní
vlnu
grunge,
a
tudíž
hudební
jazyk
počátku
let
devadesátých,
rozhodl
se
Black
Francis
minulý
rok
v
lednu
svou
kapelu
po
vydání
čtyř
úspěšných
alb
rozpustit
a
věnovat
se
výhradně
sólové
tvorbě.
Na
svůj
loňský
debut,
který
vydal
pod
pozměněným
jménem
Frank
Black
a
procházel
jím
křížem
přes
různé
žánrové
škatulky,
letos
navazuje
druhou
deskou,
nazvanou
TEENAGER
OF
THE
YEAR.
Album
bylo
časopisem
Sounds
označeno
za
desku
měsíce
a
Frank
Black
se
na
něm
představuje
dvaadvaceti
písničkami,
které
nezapřou,
kdo
byl
v
Pixies
vůdčí
osobností.
Řada
z
nich
se
totiž
vyznačuje
obdobně
hektickým
tempem,
kontrastními
přechody
a
jednoduchými,
leč
silnými,
hravými
melodiemi
(Thalassocracy,
Bad,
Wicked
World).
Oproti
předchozí
tvorbě
Pixies
jsou
však
Blackovy
skladby
většinou
uhlazenější
a
líbivější
(Speedy
Marie,
Superabound).
Stylový
záběr
alba
je
i
díky
rozšířenému
nástrojovému
obsazení
o
dost
rozsáhlejší,
než
tomu
bylo
v
Pixies
-
značný
prostor
dostávají
pomalé,
jemné
a
melancholické
balady
při
akustické
kytaře,
klavíru
(Calistan),
nasamplovaných
smyčcích
(I
Want
To
Live
On
An
Abstract
Plain)
anebo
až
dylanovsky
znějících
varhanách
(The
Vanishing
Spies
či
singlový
hit
Headache).
Nechybějí
tu
ani
ozvuky
punku,
blues,
rock'n'rollu,
popu,
bílého
reggae...
Rozmanité
rozpětí
desky
se
však
výrazně
podepisuje
na
její
nekompaktnosti.
Franku
Blackovi
se
stalo
totéž,
co
skupině
Clash
na
trojalbu
Sandinista!
v
roce
1980.
Ve
snaze
obohatit
přímočarou
rockovou
písničku
o
přesahy
do
odlišných
žánrových
oblastí
došlo
k
určitému
rozmělnění
údernosti
celé
desky
a
k
její
značné
roztříštěnosti.
Tomáš
Seidl
Frank
Black:
Teenager
Of
The
Year.
CD
63
minut.
Vydala
společnost
4AD,
1994,
distribuce
v
ČR:
Mute
Czechoslovakia.