Pseudohumanisté
a
skinheadi
Stanislav
Penc,
Hnutí
občanské
svobody
a
tolerance
V
článku
Čechem
za
tři
boženky
říká
spisovatel
Karel
Pecka,
že
vláda
překročila
mez
únosné
tolerance
vůči
imigrantům
a
oblíbený
slogan
Romů,
že
Češi
jsou
nejblbější
gádžové
Evropy,
je
plně
oprávněný.
Spisovatelovo
umění
se
nezapře:
málokomu
se
podaří
vtěsnat
tolik
nenávisti
a
lži
do
jedné
věty.
Nad
sloganem,
který
autor
vkládá
do
úst
Romům,
lze
koneckonců
mávnout
rukou
a
odkázat
jej
do
sousedství
Protokolů
sionských
mudrců
a
údajných
návodů
k
šizení
křesťanů
obsažených
v
talmudu;
ničím
nepodložené
tvrzení
o
překročení
únosné
tolerance
vůči
imigrantům
si
však
zaslouží
bližší
pozornost.
Ve
sporech
týkajících
se
současného
zákona
o
občanství
přece
nejde
o
žádné
imigranty,
ale
o
osud
lidí
žijících
dávno
před
rozdělením
federace
(případně
od
narození)
na
území
budoucí
ČR.
O
lidi,
kteří
byli
sice
formálně
slovenskými
občany
-
podle
absurdního
komunistického
zákona,
který
Pecka
obhajuje
s
horlivostí
u
bývalého
vězně
dost
překvapivou,
ale
fakticky
byli
občany
českými.
Občanství
totiž
není
jen
formální
nálepkou,
kterou
ouřad
někomu
udělí;
je
definováno
především
reálným
obsahem,
tj.
souhrnem
práv
a
povinností.
Čs.
občané
slovenského
původu
žijící
před
rokem
1992
na
území
ČR
měli
stejná
práva
a
povinnosti
jako
zde
žijící
Češi,
platili
zde
daně,
podléhali
rozhodnutím
českých
(ne
slovenských)
úřadů
a
volili
do
českých
(ne
slovenských)
orgánů.
Kategorie
českého
nebo
slovenského
občanství
se
nezapisovala
ani
do
osobních
dokladů,
kde
bylo
jen
občanství
ČSFR
a
národnost,
kterou
si
každý
volil
sám.
O
žádné
imigranty
tedy
nejde
a
Karel
Pecka
to
jistě
dobře
ví.
Cedule
s
nápisem
vstup
všem
volný,
zločinci
vítáni,
které
si
představuje,
by
tedy
neměly
stát
na
hranicích,
nýbrž
před
českými
porodnicemi
posledního
půlstoletí,
kde
právě
přicházeli
na
svět
budoucí
kriminálníci
slovenského
původu,
nehodní
byť
jen
pouhého
občanství
ve
skvělém
státě,
jenž
se
měl
na
tomto
území
posléze
narodit.
Peckovo
tvrzení,
že
vinu
na
korupci
karvinské
úřednice
mají
propagátoři
pseudohumanismu,
též
postrádá
jakoukoli
logiku.
Příležitost
ke
korupci
té
dámě
dali
přece
ti,
kdo
přijetím
současného
zákona
o
občanství
odebrali
řadě
našich
spoluobčanů
jedno
z
jejich
základních
práv.
Zvůle
a
korupce
jdou
vždy
ruku
v
ruce.
Termín
pseudohumanisté
má
ostatně
v
našem
politickém
životě
dlouhou
tradici:
už
za
tzv.
druhé
republiky,
při
hysterických
kampaních
podzimu
1938,
takto
představitelé
naší
fašizující
pravice
(včetně
pravicových
spisovatelů,
např.
Durycha
a
Zahradníčka)
spílali
masarykovským
demokratům.
Peckův
článek
se
svou
terminologií
i
duchem
zařazuje
důsledně
do
tohoto
proudu.
Skinheadi
sdílejí
páně
Peckův
názor
o
naší
neúnosné
toleranci
vůči
cizincům
a
napravují
ji
organizováním
pogromů,
vhazováním
zápalných
lahví
do
romských
ložnic
a
bitím
zahraničních
studentů.
Určitě
je
jeho
článek
potěšil.
Na
závěr
malý
dotaz:
kdo
jsou
ti
paraziti,
kteří
by
se
byli
klidně
dali
k
Němcům
...,
kdyby
pro
tyto
vládce
byli
přijatelní?
Mají
to
snad
být
Romové,
kteří
byli
systematicky
vyhlazováni
v
Osvětimi?