ln94203_57

ln94203_57

Date19
Source typenws
Year19
Annotation statustamw
Subsettrain-7
Genrecomment
Text typepub

Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.

Clintonův pozoruhodný zákon

Komentář Karel Steigerwald Prezidentu Clintonovi prošel v Senátu zákon, který by měl vzrušit naše profesionální humanisty a povzbudit přísné vymycovače zločinu. Nejzajímavější položky nového zákona: třicet miliard dolarů pro represi a prevenci, nově zavedený trest smrti za šedesát typů zločinů a především fakt, že bude-li pachatel dvou násilných zločinů potřetí usvědčen, musí být odsouzen jen na doživotí. Zdá se, že Senát dal před delikátně ošetřenými lidskými a humanistickými právy zločinců přednost zdecimování jejich řad. Armáda kriminálních živlů ma být tímto zákonem zatlačena za únosnější hranici, aniž by se dál diskutovalo o tom, zdali represe zločin odstraňuje či nikoliv. Před složitými sociálními a psychologickými rozklady a výchovnými programy, které by odstranily zločinost, preferuje Senát odstranění zločinců, třebaže takové odborné debaty budou jistě pokračovat. Neobvyklý je zejména zákon, naším jazykem nazvaný dvakrát a dost, který dává násilníku šanci na humanistické posouzení zlomů v jeho lupičské duši pouze dvakrát. Při třetím činu jej izoluje od lidí navždy. I rozhodnutí odstranit některé pachatele z lidské společnosti jejich usmrcením vnáší do nekonečných debat o smyslu či nesmyslu trestu smrti nový razantní a nezvykle praktický pohled, zvláště když si připomeneme, že Spojené státy jsou koneckonců nejdůležitější kolébkou a ochráncem svobody člověka i moderní demokracie.

Na zločin je možno pohlížet jako na slabou chvíli člověka a jistě jsou i zločiny, které bychom nazvali raději neštěstím pachatele, jemuž kdosi či něco nalomilo duši tak, že nás jímá spíše svíravá úzkost než touha po trestu. Senát se rozhodl pro jiný pohled: riziko lidského selhání pachatele nese pachatel sám a je v zájmu oběti, aby vedle pokud možno dál neexistoval a nevystavoval ji následkům nových možných selhání. Naše domácí úvahy bývají naopak založeny na výroku: abych mohl soudit, musím rozumět, ale jak mohu soudit, když rozumím? Je to úvaha, která humanistu zaujme, ale málokdo se zeptá, nakolik zaujme také oběť či pozůstalé. Senát ji v tomto zákonu odmítá a staví se tak zřetelně na stranu oběti i člověka dosud nepřepadeného či nezabitého.

Bude zajímavé sledovat, jestli tento zákon nějak naše zákonodárce inspiruje a změní naše módní nazírání, které často preferuje spíš duši pachatele než oběťi a v důsledku neblahých zkušeností s minulými časy zákonných i nezákonných represí setrvačně pečuje víc o ty, které zákon postihnout, než o ty, které chce chránit. Problémy kriminality, oprávněně či neoprávněně, vzrušují naši veřejnost do míry, že se zvýšená aktivita politických stran očekávat. Důležité je, dočkáme-li se bombastických gest, lákajících voliče, či srozumitelných a účinných praktických kroků. Clintonův zákon, který vnáší do problematiky nové pohledy, je jistě inspirující příležitostí.


Download Source DataDownload textDependenciesPML ViewPML-TQ Tree View