Komsomolec
čpí
jadernou
smrtí
Začaly
práce
na
zneškodnění
torpéd
potopené
sovětské
ponorky
KRESBA
Katastrofa
se
odehrála
takto:
na
zádi
ponorky
Komsomolec,
která
se
7.
dubna
1989
plavila
jižně
od
Špicberků,
vypukl
požár.
Plavidlo
se
vynořilo
a
celé
hodiny
marně
čekalo
na
pomoc.
Do
hlubin
s
sebou
vzalo
42
lidí
z
69členné
posádky,
jeden
jaderný
reaktor
a
dvě
torpéda
s
jadernými
hlavicemi.
Ponorka
skončila
na
dně
Grónského
moře
v
hloubce
1680
metrů.
Leží
v
jedné
z
biologicky
nejproduktivnějších
oblastí
světového
oceánu,
které
přičítají
zvláštní
hospodářský
význam
Norsko,
Rusko,
Švédsko
a
Velká
Británie.
V
agresivním
mořském
prostředí
postupně
koroduje
technické
vybavení
stejně
jako
titanový
trup,
voda
proniká
do
vnitřních
prostor
a
narušuje
jaderné
hlavice.
Pokud
by
z
trupu
uniklo
radioaktivní
plutonium,
v
podobě
drobných
částeček
pronikne
do
potravinového
řetězce.
Mořské
proudy
by
je
mohly
roznést
po
značné
části
severního
Atlantského
oceánu.
Vyzvednutí
více
než
sto
metrů
dlouhého
obra
o
výtlaku
9700
tun
by
podle
střízlivých
odhadů
stálo
kolem
500
milionů
dolarů.
Rusko,
které
si
takový
výdaj
nemůže
dovolit,
navrhovalo
potáhnout
vrak
gelem
chitinu
a
chitosanu,
aminocukrů
obsažených
v
krunýřích
korýšů.
Tyto
látky
totiž
mají
schopnost
vázat
na
sebe
těžké
kovy
jako
je
plutonium.
Jejich
nízká
hmotnost
by
kromě
toho
nebránila
vyzdvižení
vraku
někdy
v
budoucnosti.
Přednost
před
tímto
řešením
dostalo
jiné
ruské
řešení,
které
se
právě
realizuje
za
finanční
podpory
Nizozemska.
Práce
na
zneškodnění
smrtelně
nebezpečného
Komsomolce
byly
rozděleny
do
dvou
fází.
V
první,
která
úspěšně
skončila
letos
v
červenci,
se
posádce
ruského
podmořského
plavidla
Mir
podařilo
pomocí
titanových
štítů
zaslepit
devět
torpédometných
otvorů
v
čelní
části
ponorky.
Ve
druhé
fázi,
která
proběhne
v
příštím
roce
bude
v
ponorce
vyřezán
otvor
o
ploše
20
m2,
který
umožní
dokonale
a
provždy
uzavřít
celou
torpédometnou
sekci
ve
špici
ponorky.
Zneškodnění
sovětské
ponorky
nic
nemění
na
trvání
jaderné
hrozby
ze
dna
Barentsova
a
Karského
moře.
Frederic
Hauge
z
norské
ekologické
nadace
Bellona
probíral
ruské
záznamy
a
hovořil
s
ruskými
představiteli.
Připustil,
že
jeho
zjištění
nelze
považovat
za
úplná,
protože
neměl
přístup
k
vojenským
záznamům.
Když
ale
předložil
svou
zprávu
Výboru
pro
mezinárodní
arktickou
vědu
v
Oslu,
byla
označena
za
burcující,
neboť
odhaluje
množství
potenciálních
ekologických
bomb
na
dně
obou
moří.
Tak
například
Murmanská
námořní
společnost
od
60.
let
zajišťovala
ukládání
jaderných
odpadů
na
mořské
dno
pro
sovětskou
severní
flotilu,
nynější
součást
ruského
loďstva.
Na
základě
svědectví
radiologa
společnosti
Andreje
Solotkova,
podnikových
záznamů
a
norských
vojenských
zdrojů
Hauge
identifikoval
21
jaderných
reaktorů,
většinou
z
ponorek,
potopených
v
Barentsově
a
Karském
moři.
Devět
z
nich
údajně
obsahuje
i
palivové
tyče.
Kromě
toho
Murmanská
námořní
společnost
potopila
do
Karského
moře
11 090
odpadu
s
nízkou
radioaktivitou.
V
době,
kdy
sovětská
armáda
zkoušela
jaderné
zbraně
na
ostrově
Novaja
Zemlja,
vyplulo
z
něho,
případně
bylo
rovnou
potopeno
pět
plavidel
naložených
velkým
množstvím
jaderného
odpadu.
Případem
Komsomolec
tedy
causa
jaderné
hrozby
v
severních
mořích
nekončí,
nýbrž
začíná.
(bo)