ln94203_1

ln94203_1

Date19
Source typenws
Year19
Annotation statustamw
Subsettrain-8
Genredescription
Text typepub

Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.

Komsomolec čpí jadernou smrtí

Začaly práce na zneškodnění torpéd potopené sovětské ponorky KRESBA Katastrofa se odehrála takto: na zádi ponorky Komsomolec, která se 7. dubna 1989 plavila jižně od Špicberků, vypukl požár. Plavidlo se vynořilo a celé hodiny marně čekalo na pomoc. Do hlubin s sebou vzalo 42 lidí z 69členné posádky, jeden jaderný reaktor a dvě torpéda s jadernými hlavicemi.

Ponorka skončila na dně Grónského moře v hloubce 1680 metrů. Leží v jedné z biologicky nejproduktivnějších oblastí světového oceánu, které přičítají zvláštní hospodářský význam Norsko, Rusko, Švédsko a Velká Británie. V agresivním mořském prostředí postupně koroduje technické vybavení stejně jako titanový trup, voda proniká do vnitřních prostor a narušuje jaderné hlavice. Pokud by z trupu uniklo radioaktivní plutonium, v podobě drobných částeček pronikne do potravinového řetězce. Mořské proudy by je mohly roznést po značné části severního Atlantského oceánu.

Vyzvednutí více než sto metrů dlouhého obra o výtlaku 9700 tun by podle střízlivých odhadů stálo kolem 500 milionů dolarů. Rusko, které si takový výdaj nemůže dovolit, navrhovalo potáhnout vrak gelem chitinu a chitosanu, aminocukrů obsažených v krunýřích korýšů. Tyto látky totiž mají schopnost vázat na sebe těžké kovy jako je plutonium. Jejich nízká hmotnost by kromě toho nebránila vyzdvižení vraku někdy v budoucnosti.

Přednost před tímto řešením dostalo jiné ruské řešení, které se právě realizuje za finanční podpory Nizozemska. Práce na zneškodnění smrtelně nebezpečného Komsomolce byly rozděleny do dvou fází. V první, která úspěšně skončila letos v červenci, se posádce ruského podmořského plavidla Mir podařilo pomocí titanových štítů zaslepit devět torpédometných otvorů v čelní části ponorky. Ve druhé fázi, která proběhne v příštím roce bude v ponorce vyřezán otvor o ploše 20 m2, který umožní dokonale a provždy uzavřít celou torpédometnou sekci ve špici ponorky.

Zneškodnění sovětské ponorky nic nemění na trvání jaderné hrozby ze dna Barentsova a Karského moře. Frederic Hauge z norské ekologické nadace Bellona probíral ruské záznamy a hovořil s ruskými představiteli. Připustil, že jeho zjištění nelze považovat za úplná, protože neměl přístup k vojenským záznamům. Když ale předložil svou zprávu Výboru pro mezinárodní arktickou vědu v Oslu, byla označena za burcující, neboť odhaluje množství potenciálních ekologických bomb na dně obou moří.

Tak například Murmanská námořní společnost od 60. let zajišťovala ukládání jaderných odpadů na mořské dno pro sovětskou severní flotilu, nynější součást ruského loďstva. Na základě svědectví radiologa společnosti Andreje Solotkova, podnikových záznamů a norských vojenských zdrojů Hauge identifikoval 21 jaderných reaktorů, většinou z ponorek, potopených v Barentsově a Karském moři. Devět z nich údajně obsahuje i palivové tyče.

Kromě toho Murmanská námořní společnost potopila do Karského moře 11 090 odpadu s nízkou radioaktivitou. V době, kdy sovětská armáda zkoušela jaderné zbraně na ostrově Novaja Zemlja, vyplulo z něho, případně bylo rovnou potopeno pět plavidel naložených velkým množstvím jaderného odpadu.

Případem Komsomolec tedy causa jaderné hrozby v severních mořích nekončí, nýbrž začíná.

(bo)


Download Source DataDownload textDependenciesPML ViewPML-TQ Tree View