ln94202_85

Domácí vodní filtry na úpravu pitné vody mohou někdy spíše uškodit než prospět

Filtry na doúpravu pitné vody jsou dnes na našem trhu už běžným zbožím. Inzerují je jak renomované, tak zcela neznámé firmy. V reklamách slibují, že voda bude po úpravě kvalitní, a proto může být použita i k přípravě stravy pro kojence.

Stává se však, že zákazník vyhodí peníze, protože zařízení na doúpravu pitné vody je k ničemu. Kapalina, která z něj vystoupí, je stejná jako na začátku procesu. To v lepším případě. V horším je ještě obohacena nevhodnými látkami. Tím ovšem není řečeno, že se vodní filtry nemají používat. Při správné volbě přístroje a dodržení návodu mohou přispět ke zlepšení kvality pitné vody v domácnosti.

Kdo by si jej chtěl pořídit, měl by si zapamatovat několik důležitých věcí. Na dodatečnou úpravu pitné vody jsou nevhodné přístroje (typu destilace a reverzní osmózy), které výrazně snižují obsah minerálních látek ve vodě. Ta jich obsahuje mnoho, například vápník, hořčík a řadu dalších biologicky nezbytných prvků. Jestliže se tyto látky dodatečnou úpravou z vody odstraní, není možné takovou úpravu považovat za vhodnou. Měkká voda, která má nedostatek minerálních látek, může negativně ovlivňovat cévní a imunitní systém člověka a podílet se tak například na vzniku kardiovaskulárních onemocnění.

Každý zájemce, než koupí filtrační zařízení, by si měl dát zjistit jakost vody, kterou chce upravovat. A rovněž by neměla chybět následná laboratorní kontrola toho, co z filtru teče. Při odstavení aparatury z provozu může dojít k pomnožení bakterií. Pokud byl filtr delší dobu mimo provoz, doporučuje se až dvacetiminutový proplach.

Podle odborníků pitná voda v ČR je znečištěna převážně organickými látkami a dusičnany. K odstranění organických látek jsou vhodné filtry s aktivním uhlím. Výskyt těžkých kovů ve vodách v ČR je řídký a jen místní. Tento fakt vysvětluje, proč naši vodárenští technologové mají až zamítavé stanovisko k importovaným zařízením. V USA mají totiž jiné pořadí látek, které musejí tyto přístroje z vody odstraňovat- za prvé olovo, dále radioaktivní látky, pak mikrobilogické znečištění, atd.

V USA existuje mezi devíti až třinácti miliony soukromých studní, o nichž nikdo neví, jakou vodu obsahují. Ještě rok po tom, kdy ve Spojených státech vyšel doplněk k zákonu o kvalitě pitné vody (1987) nebylo 130 000 zdrojů pitné vody ošetřeno chlórem. Přitom šlo buď o povrchovou vodu nebo podzemní, která však byla v blízkém kontaktu s povrchem. Něco takového je u nás nemyslitelné, proto bychom neměli všechno z USA slepě přejímat.

Domácí úpravny tedy neřeší situaci v zásobování biologicky hodnotnou a zdravotně nezávadnou pitnou vodou. Ke slovu musejí přijít programy, které zajistí důslednou ochranu a výběr vodních zdrojů, řádnou úpravu vody a kvalitní centrální rozvody. Není možné souhlasit s perspektivou, v níž by si musel spotřebitel upravovat vodu, za kterou platí, a nahrazoval by tak vlastně úkol vodárny. Avšak: Vzhledem k tomu, že tyto programy budou časově i finančně velmi náročné a kvalita dodávané pitné vody není vždy nejlepší, půjdou domácí úpravny zřejmě ještě dlouho na odbyt.

Při nákupu by si měl zákazník vždy vyžádat konkrétní a jasné informace o průtoku, účincích, podmínkách provozu a životnosti. V žádném případě by si však neměl koupit filtr, který nemá atest hygienické služby. Rozhodně by bylo dobré opatřit si před koupí nezávislé odborné informace.