Horká
letní
křesla
a
domácí
politická
střelnice
Karel
Moudrý,
Publicista
O
prázdninách
u
nás
dochází
k
zajímavé
situaci.
Rozejde
se
parlament,
rozjedou
se
ústavní
i
jiní
činitelé,
občas
se
občan
dozví,
kdo
z
nich
kde
byl,
kdy
se
vrátil
a
kam
se
zase
chystá.
Stát
funguje
v
dané
normě
dál
a
chovám
podezření,
že
kdyby
se
politické
prázdniny
nějak
nenápadně
prodloužily,
ani
by
si
toho
nikdo
moc
nevšímal:
snad
kromě
té
valné
části
žurnalistů,
kteří
by
nemohli
chodit
na
tiskové
konference
a
radit,
kdo
by
měl
neprodleně
(nejraději
už
včera)
odstoupit.
Někdy
si
už
nad
stránkami
novin
myslím,
že
ono
magické
zaklínadlo
odstoupení
je
ve
své
podstatě
zbožným
žurnalistickým
přáním,
plynoucím
z
pocitů
hluboké
deprese,
jak
jedna
aféra
stíhá
druhou
-
a
to
bez
praktických
výsledků.
Na
naší
domácí
střelnici
jsou
dva
oblíbené
terče
dvou
klíčových
ministerstev
-
vnitra
a
obrany.
Obě
těžce
poznamenaná
desítkami
let
totality.
Jestliže
podle
náčelníka
armádního
štábu
asi
třetina
důstojníků
by
nejraději
viděla
návrat
starých
časů,
proč
by
měla
být
v
zásadě
jiná
situace
na
ministerstvu
vnitra
?
I
přesto
by
takové
číslo
bylo
příznivé
-
dvě
ku
jedné
je
slušný
základ
pro
rizikové
podnikání
všeho
druhu.
Nemluvě
o
tom,
že
transformovat
bezpečnostní
složky
těžce
poznamenané
komunistickou
totalitou
je
hračkou
jen
pro
kouzelné
dědečky.
Nedávno
zveřejnily
noviny,
zabývající
se
křeslem
ministra
obrany,
výčet
hříchů
Antonína
Baudyše.
Dva
body
ze
šesti
jsou
přinejmenším
hodné
pozoru.
Incident
na
palubě
vojenského
speciálu.
-
Taková
věc
a
zvláště
na
palubě
jakéhokoli
letadla
je
krajně
nepříjemná,
ale
kromě
viníka,
který
navíc
s
ministerstvem
obrany
nemá
nic
společného,
tu
nejsou
spolupachatelé.
Ministři
ani
prezidenti
nejsou
od
toho,
aby
vlastní
hlavou
ručili
za
své
pistolníky.
Naopak
-
pistolníci
ručí
za
hlavu
svých
ministrů
a
prezidentů.
Bod
další
té
veřejné
obžaloby
:
Tato
aféra
měla
být
ututlána.
-
Tuto
aféru
nebo
aféru
podobného
druhu,
se
bude
snažit
ututlat
každá
administrativa
i
v
superdemokratických
státech
z
přirozených
a
dost
pochopitelných
důvodů.
Před
časem
se
odehrála
dvě
uklouznutí:
jedno
pana
prezidenta,
druhé
paní
prezidentové.
Ale
došlo
k
dojemné
upřímnosti:
pan
prezident
uklouzl
ve
vaně,
paní
prezidentová
na
schodech,
a
mělo
to
za
následek
jen
jedno
-
lid
u
piva
dobře
věděl,
proč
se
na
Hradě
klouže
a
padá.
Nechápu,
proč
nebyly
vydány
zprávy,
že
pan
prezident
uklouzl
při
tenisovém
kondičním
tréninku,
aby
co
nejdříve
mohl
vyzvat
k
zápasu
pana
premiéra
-
a
paní
prezidentové
se
tak
stalo
v
hradní
tělocvičně,
a
to
při
saltu
na
kladině.
Mám
tušení,
že
něco
podobného
je
v
pracovní
náplni
všech
tiskových
odborů
tohoto
světa,
a
neočekávám
proto
od
anglického
královského
paláce
zprávu,
že
minulý
týden
strávila
královna
matka
hledáním
královské
koruny,
kterou
někam,
láhev
skotské
v
sobě,
založila.
Bod
druhý
z
oněch
šesti
obvinění,
které
mají
vést
k
odstoupení
ministra
Antonína
Baudyše,
je
causa
Bárta.
Kleptomanů
v
řadách
všech
armád
toho
světa
je
jistě
více
a
nejenom
kleptomanů.
Generál
Bárta
si
mohl
vybrat:
zachovat
se
jako
důstojníci
starých
časů
-
nebo
se
nechat
vyhodit.
Druhá
alternativa
je
v
našich
časech
naprosto
dostačující,
neboť
všude
kolem
nás
se
děje
tolik
skutečných
zločinů,
že
by
nám
brzo
došli
jak
čestní
muži,
tak
střelivo.
Ostatně
ve
zmíněných
šesti
bodech
obžaloby
ministra
obrany
je
jeden,
který
je
s
největší
pravděpodobností
klíčem
k
celé
záhadě:
Ruinování
prosperujících
firem,
vyrábějících
pro
armádu.
-
Kdyby
se
ministrovi
Baudyšovi
podařilo
zaměstnat
a
nechat
bezpečně
prosperovat
bůhví
jak
velkou
část
venkova
či
dosud
neprosperujících,
nebo
dokonce
neexistujících
venkovských
firem,
udělal
by
pro
budoucí
dobré
jméno
české
armády,
jakož
i
volební
a
jiné
osudy
tohoto
státu
víc,
než
by
se
v
této
době
dalo
čekat.
Politická
Praha
totiž
podlehla,
a
velmi
ochotně,
svému
oblíbenému
klamu,
že
národ
sahá
jen
od
Počernic
k
výpadovce
na
Plzeň.