ln94202_55

ln94202_55

Date19
Source typenws
Year19
Annotation statustamw
Subsetdtest
Genreadvice
Text typepub

Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.

S čím se chodí za notářem - II

Potřebujete poradit?

JUDr. Petr Bílek Dnes budeme pokračovat v informaci o činnosti notářů, jak je vymezena zákonem č. 358/1992 Sb. (notářským řádem). Minule jsme si stručně vysvětlili, že podle § 2 tohoto zákona mohou notáři sepisovat veřejné listiny (notářské zápisy) o právních úkonech, osvědčovat právně významné skutečnosti a přijímat listiny, cenné papíry a peníze do notářské úschovy.

Ustanovení § 3 notářského řádu dále umožňuje notářům v souvislosti se zmíněnou klasickou notářskou agendou poskytovat právní porady a sepisovat listiny, zastupovat klienty v jednání s občany či právnickými osobami a zastupovat klienty v řízeních před správními orgány a v nesporných řízeních před občasnkoprávními soudy.

Srozumitelněji řečeno, notář může - je-li požádán o sepsání notářského zápisu o určitém právním úkonu či o osvědčení právně významné skutečnosti - klientovi v této věci poskytovat právní porady a sepisovat další navazující listiny a zastupovat jej při všech potřebných jednáních nebo ve správních či občanskoprávních řízeních u příslušných orgánů či soudů. Podmínkou však je, aby tyto činnosti souvisely s právním úkonem obsaženým v notářském zápise nebo s přípravou tohoto úkonu.

Uvedeme si běžný příklad. Klient požádá notáře o sepsání darovací smlouvy, ve které je převáděno vlastnictví k obytnému domu. K převodu vlastnictví však dochází na základě tzv. vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí. Povolení vkladu vydává příslušný katastrální úřad na základě výsledků správního řízení. Klient proto může od notáře požadovat sepsání návrhu na zahájení tohoto řízení nebo mu může udělit plnou moc k zastupování v tomto řízení. Notáři obvykle tuto komplexní službu nabízejí a veřejnost ji hojně využívá. Obdobně lze této možnosti využít například u daňového přiznání souvisejícího s převodem vlastnictví k nemovitému majetku. Případně notář může klienta zastupovat v daňovém řízení u příslušného finančního úřadu.

Pokud jde o zastupování klienta, jsou možnosti notářů oproti advokátům či komerčním právníkům značně omezeny. Notář by rozhodně neměl zastupovat pouze jednu smluvní stranu v jednání či úkonech ve vztahu k druhé smluvní straně. Dále je přímo ze zákona vyloučena možnost, aby notář zastupoval klienty před soudem, jde-li o řízení sporné. Typickým příkladem nesporného soudního řízení, kde notář zastupovat může, je řízení opatrovnické, je-li účastníkem právního úkonu nezletilý nebo nesvéprávný občan, nebo řízení o zápisech do obchodního rejstříku v obchodněprávních věcech.

Omezené možnosti zastupování jsou logickým důsledkem zásady nestrannosti v činnosti notáře. Notář zkrátka ve své práci nesmí preferovat zájmy pouze některých účastníků právního úkonu nebo některé ze smluvních stran, a proto je tato notářská morální povinnost podepřena i citovaným zákonným ustanovením.

Ustanovení § 3 dále umožňuje notáři vykonávat správu majetku a zastupovat v této souvislosti. Toho se dosud v praxi příliš nevyužívá, ale je to zajímavá perspektiva pro obě strany, tj. jak pro notáře, tak i pro jejich klientelu. Správa majetku zbaví klienta, který tímto majetkem oplývá, starostí se zajišťováním jeho administrativní a právní údržby či případné prosperity. Předpokládám ale, že i zde se časem projeví ocenění profesionálů v činnostech, které mají odborný charakter, že zmizí konečně éra všeumělectví a že schopní lidé se dnes již věnují pouze své profesi, neboť na amatérské působení mimo svou odbornost již nemají čas nebo se jim to prostě nevyplácí.

Tímto stručným přehledem jsou v podstatě vyčerpány oblasti notářských činností v rámci volné konkurence mezi notáři. To znamená, že v těchto notářských agendách klient možnost neomezeného výběru notáře podle vlastní úvahy, neboť notář při poskytování těchto služeb není vázán na místo svého působení.

Zcela odlišná pozice notáře, ale i občana, je v další významné notářské agendě, to je v dědickém řízení.

Postavení notáře zde vymezuje § 4 notářského řádu, který odkazuje na základní procesní předpis pro občanskoprávní řízení, tj. občanský soudní řád. Z toho je zřejmé, že dědické řízení je nyní (od 1. 1. 1993) řízením soudním. Notář v tomto řízení vystupuje jako tzv. soudní komisař. To znamená, že ve vztahu k občanům je veřejným činitelem. Občan zde tedy není klientem notáře, ale účastníkem soudního řízení, jehož některé úkony se odehrávají před notářem. Soud totiž notáře v tomto řízení pověřuje provedením úkonů potřebných k vyřízení dané dědické věci.

Tato oblast notářské praxe je pro veřejnost zřejmě nejvýznamnější, neboť v určité podobě se s setká téměř každý občan, a proto se příště budeme podrobně věnovat.


Download Source DataDownload textDependenciesPML ViewPML-TQ Tree View