ln94200_42

ln94200_42

Date19
Source typenws
Year19
Annotation statustamw
Subsettrain-6
Genreadvice
Text typepub

Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.

Nepořádek se podnikateli nevyplatí

V labyrintu pracovního práva Josef Černohlávek Ztráty věcí ze skříněk v šatnách nebo pracovní úrazy na pracovišti nejsou výjimečnými událostmi. Pokud by se vám něco podobného stalo, máte možnost požadovat náhradu škody od svého zaměstnavatele, neboť Zákoník práce určuje jeho odpovědnost v takových případech.

Podmínky, za kterých zaměstnavatel odpovídá za škodu vzniklou jeho zaměstnanci, upravuje § 187 a následující ustanovení. V případě zaměstnavatelovy odpovědnosti rozlišuje Zákoník práce mezi jeho obecnou odpovědností za škodu a několika zvláštními případy odpovědnosti (např. odpovědnost za škodu vzniklou pracovním úrazem zaměstnance nebo za škodu na věcech, které si odložil u zaměstnavatele).

Podle § 187 Zákoníku práce se obecná odpovědnost zaměstnavatele uplatní vždy v případě, že nevznikly podmínky pro použití ustanovení o zvláštní odpovědnosti.

K tomu, aby zaměstnavatel pracovníkovi za škodu opravdu odpovídal, musí být splněny tyto podmínky: 1. Zaměstnanci musí vzniknout škoda, tj. musí dojít k určitému snížení hodnoty jeho majetku (v některých případech mu vzniká i právo na náhradu ušlého zisku).

2. Zaměstnavatel nebo jiná fyzická či právnická osoba, která jedná jeho jménem, musí porušit své právní povinnosti. Přitom zaměstnavatel odpovídá za jejich porušení i tehdy, když k němu došlo bez jeho nebo pracovníkova zavinění. Kromě toho zaměstnavatel odpovídá i za škodu, která pracovníkovi vznikne úmyslným jednáním proti pravidlům slušnosti a občanského soužití.

3. Škoda musí zaměstnanci vzniknout při plnění jeho pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s nimi. Co je a co není v přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů, vymezuje § 25 vyhlášky 108/1994 Sb., která je v tomto směru prováděcím předpisem pro Zákoník práce. Na základě tohoto ustanovení odpovídá zaměstnavatel za škodu, která vznikne pracovníkovi při každé činnosti nařízené zaměstnavatelem. Vztahuje se to i na pracovní cesty, zaměstnavatelem organizovaná školení včetně škod při úkonech, které je třeba provést před počátkem nebo po ukončení práce.

Naopak zaměstnavatel neodpovídá za škodu, která pracovníkovi vznikne při cestě do zaměstnání nebo z něj, ani při stravování během pracovní doby (výjimku tvoří případy, kdy stravování probíhá v objektu zaměstnavatele). Je třeba konstatovat, že Zákoník práce je v tomto směru vůči zaměstnavateli dosti přísný. Zaměstnavatel totiž odpovídá v podstatě za každou škodu, která vznikne pracovníkovi při uvedených podmínkách. Není přitom důležité, zda vznikla něčím zaviněním či nikoli - tzv. objektivní odpovědnost zaměstnavatele. Ten díky § 191 Zákoníku práce možnost se své odpovědnosti zcela nebo částečně zprostit v případě, že škoda prokazatelně vznikla v důsledku porušení předpisů ze strany zaměstnance, jeho opilosti, zneužití jiných návykových látek nebo že její příčinou je neobvyklá lehkomyslnost pracovníka, který musel vědět, že si takto může přivodit újmu na zdraví.


Download Source DataDownload textDependenciesPML ViewPML-TQ Tree View