ln94200_125

ln94200_125

Date19
Source typenws
Year19
Annotation statustamw
Subsettrain-3
Genreessay
Text typepub

Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.

Ekologie není ani levá ani pravá

Pavel Kovář, Geobotanik Je podivuhodné, jak věci zrají k nutkavosti vyjádření, naneseny celým souborem podnětů. Znova a znova jsme konfrontováni - užijeme-li slov pana premiéra v pravidelném interview (viz LN 19. 8) - se stejnými jevy. V polovině volebního období předkládá Ministerstvo životního prostředí vládě materiál o státní ekologické politice, jenž je jednohlasně zamítnut. Předseda vlády se jako vždy, když jde o slovo začínající na eko-, ale s nešťastnou záměnou hlásky l za n, vyjádří k věci s despektem, jen tak mimochodem ji zpolitizuje, tím zdiskredituje a jako nepřijatelnou shodí pod stůl. O dvě stránky dál v listu je ministr ŽP, dosud ekologickými aktivisty vnímaný jako dobře zaplacený vládní úředník, objeven coby Ejhle muž!, neboť verbálně vydal všanc svou budoucnost na postu proti principům, jež předložil. A o další tři stránky dál čteme titulek Každý druhý ekologem z pera respektovaného odborníka, který nezakrývá, že naznačená inflace toho slova se vztahuje kromě mnoha jiných postav i na resortního pana ministra.

Navzdory různým subjektivním představám - zopakujme nepopiratelné: je rozdíl mezi ekologem (představitel profesního odvětví vědy, politicky neutrální) a environmentalistou (stoupenec hnutí veřejnosti za kvalitní životní prostředí, podle způsobu prosazování cílů politicky zabarven). Ekologie je jen jedna. Je to nauka o hospodářství přírody, s dlouhodobým horizontem ve svém pracovním měřítku. Vyplývá z princip minimálního zasahování do přirozeného chodu věcí. Na rozdíl od toho ekonomika s krátkodobými výhledy a stimuly zasahuje razantně do kapitálového trhu přírodních zdrojů, hlavně díky spontánnímu chování jedné lidské generace, aniž by - zcela neliberálně a nedemokraticky - připouštěla spontánní tržní chování generace dosud nenarozené (chování pravděpodobně zcela jiné).

Hnutí environmentalistů (bojovníků za prostředí) vzešlo jako zpětná vazba a snaží se - ve vleku horizontů politiky a ekonomiky - vstupovat do meziprostoru, byť třeba s méně profesionálním zázemím nekompletních nebo i ne zcela správně pospojovaných poznatků ekologie-vědy (častější případ je sice kvalifikovanost, ale někdy politicky nešťastné způsoby prezentace). Je velice nefér podsouvat těmto aktivitám jako celku z či oné strany levicovost (nebo pravicovost - to jsme zažili v minulém režimu), i když extrémy v metodách prosazování existovat mohou, svědčí však o tom, že pak nejde o původní věc.

Ekonomům - bez ohledu na režim - budou neúplatní zelení principiálně vadit vždycky. Protože regulovat jde všechno možné od mezd ve školství po zdroje na nevýdělečnou vědu, ale regulovat čerpání nebo poškozování něčeho tak povolného, co musí mít samozvaného zástupce, jako v případě horniny, vody nebo bioty, to práci.

Co je ale třeba mezi všemi politickými kamuflážemi považovat za největší mystifikaci, teď a tady, je deklarovat konzervativní systém hodnot zároveň s vylučováním nového poznání, získávaného experimentováním (a odsuzovaného ve spojení s opět politickým slovním arzenálem - s třetí cestou). Konzervatismus bývá definován sice jako snaha udržet osvědčený systém, který však obsahuje změny zajišťující kontinuitu. Nejvyspělejší země světa (USA, SRN, Japonsko aj.), které vyrostly na konzervativních hodnotách a hájí je, vystavují veškeré poznání okamžitě experimentu. Protikladné výsledky v tomtéž odvětví se těší největší pozornosti. Navíc, mentalita otevřená pro pokus za standardních pravidel zahrnuje: pragmatismus, orientaci na budoucnost, systémové myšlení, rychlý přenos informace z teorie do praxe atd. Přirozený příklon naší porevoluční společnosti napravo by - ke škodě věci - mohl být záhy zrazen neustálým protiřečením vysoce postavených. Černobílá stranickost s tendenčním obětním beránkem - šedou, bez preference kvalifikovanosti, nevýhodu v tom, že je slepá na modrou, žlutou, zelenou...

Jestliže někdo říká, že životní prostředí je určováno politickým, sociálním a ekonomickým systémem, pak se lze ptát, proč se dosud v této sféře charakteristické determinanty, tedy především ekonomické nástroje, neuplatňují? V podstatě o tom je váda celé poslední roky.

Jestliže resortní ministerstva dostávají z centra přerozdělené peníze na projekty a přitom nefunguje standardní konkursní soutěž za účasti dostatečného spektra posuzovatelů návrhů (nejen úředníků daného ministerstva), tj. finance jsou často přiděleny předem, dokonce i na témata, která se neobjevila ve zveřejněné poptávce - pak se lze ptát, jestli nemáme jenom jeden resort, podnikatelství.

Jestliže ministerstvo životního prostředí oficiálně schválí jedinou firmu pro dodávání semen planě rostoucích rostlin ve jménu záchrany naší přírody a daný sortiment bez uvedení původu upřednostňuje při znovuzavádění před názorem nesporných odborníků a znalců konkrétních lokalit, přispívá k ohrožení genového bohatství této země. Ano, tímto aktem zároveň přispělo k oživení jednoho druhu obchodu. A tak dále. Podle všeho tedy není třeba se vážně obávat, že by první ministr suspendoval svého posledního ministra.

Zbavme se ve výhledu negativních vizí - a třeba i třetích cest. Je cesta čtvrtá, cesta normální lidské komunikace, akceptování oprav v lidském chování, jež se ve většině demokratického světa uplatnily. Je to cesta udržitelnosti a tedy cesta osvědčených přístupů seriózně konfrontovaných s novostí odkrývaného.


Download Source DataDownload textDependenciesPML ViewPML-TQ Tree View