ln94200_118

ln94200_118

Date19
Source typenws
Year19
Annotation statustamw
Subsettrain-5
Genrecomment
Text typepub

Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.

Mandelových sto dní jen přípravou

Daniel Kumermann Nemyslím, že by bylo možno dělat to lépe, prohlásil Mangosuthu Buthelezi.

Mandela je skutečným přínosem pro naši zemi, sekundoval mu druhý den plukovník Constand Viljoen. Obě tato hodnocení se týkala nedávno završené stovky dní vlády prezidenta Jihoafrické republiky Nelsona Mandely. Oba hodnotitelé patří bezesporu k hlavním soupeřům hodnoceného: první, ministr v Mandelově vládě, usiluje coby náčelník Zulů o jistou autonomii zulského území. Druhý zastupuje tu (nevelkou) část bílých obyvatel, kteří se sice se změnami smířili, ale radost z nich nemají, a žádají pro sebe - co jiného - autonomní území.

Pochvala od protivníků působí většinou poněkud nepřirozeně a spíše vyvolává otázky. Oba jmenovaní jsou (doslova) ostřílení političtí harcovníci a stěží že by se tak snadno pokořili. Oba jsou však také zkušení taktici a tak je zřejmě nutné jejich slova vykládat: Mandelovo postavení je i po zahřívacím úseku natolik pevné, že se vyplatí neklást zbytečný odpor a spíše se na jeho politickém slunci přihřát.

Jaká je však za slovy chvály realita? V prvé řadě dvě hmatatelné změny týkající se většiny těch, kdo Mandelu do funkce přivedli - tj. nejchudších černých voličů: těhotné ženy a děti pod šest let mají lékařskou péči zdarma. Chudé děti pak budou od příštího týdne dostávat ve škole jídlo zdarma.

Mezi nehmatatelné, ale přesto snadno viditelné změny patří: - Sloučení dříve rasově oddělených školských úřadů, jako první krok ke srovnání vzdělávací úrovně.

- Zrušení bývalých černošských domovin, které umožňovaly násilné stěhování černých obyvatel, a pokud možno, aktivní podpora jejich návratu do míst, odkud je apartheid vyhnal.

- Integrace bývalých partyzánů Afrického národního kongresu do původně pouze bělošské armády, včetně velitelů. Nahrazení povinné služby pro bílé systémem dobrovolníků.

- Poměrně úspěšná jednání s hlavními organizacemi bílých i černých radikálů, která evidentně otupují ostří sporu.

- Vyčlenění 2,5 miliardy randů z rozpočtu pro financování prvního roku pětiletého Programu obnovy rozvoje. K posledně jmenovanému je nutno přičíst stovky komisí, podkomisí a výborů, které mají navrhnout způsoby, jak tyto peníze nejefektivněji použít. K jejich chvále budiž řečeno, že stále ještě pracují spíše za uznávací poplatek, či rovnou zadarmo (i když nová byrokracie již také aktivně vystrkuje růžky). V televizním projevu k první stovce dní pak Mandela ohlásil, že uvolňuje sto milionů randů na komunální rozvojové programy.

Je toho málo, či mnoho? Zřejmě jak pro koho. Ti bílí obyvatelé, jejichž životní úrovně se nový vývoj ještě příliš nedotkl, mluví o mílových krocích k normalitě. Do mysli těch černých, jejichž životní úrovně se také ještě příliš nedotkl, se pomalu vkrádá pocit frustrace. Problémem pak je, že těch druhých je výrazně více.

Pozorovatelé, kteří se snaží zůstat nad věcí, proto již raději mluví o skutečné zkoušce, kterou bude teprve dalších sto dní. Tato stovka dostala do vínku dobrý vklad: podle posledních průzkumů se mají černí a bílí navzájem raději než před dubnovými volbami. Můžeme si proto být takřka jisti tím, že i tato stovka proběhne smírně a na jejím konci si budeme moci klást stejné otázky jako nyní. Zřejmě i odpovědi budou podobné.


Download Source DataDownload textDependenciesPML ViewPML-TQ Tree View