Přehlídka
bezradnosti
Z
historie
je
znám
nejeden
případ,
kdy
na
mistrně
vyvedeném
padělku
pohořela
celá
plejáda
soudních
znalců.
Ve
30
letech
tohoto
století
plnila
titulní
stránky
berlínských
deníků
jedna
z
největších
afér
v
historii
falzifikátů.
Obchodník
s
obrazy,
jakýsi
Wacker,
byl
obviněn,
že
dodal
na
výstavu
33
falešných
van
Goghů.
Skandál
brzy
přerostl
v
odbornou
polemiku.
Obžalovací
spis
obsahoval
několik
tisíc
stran.
Soud
vzal
na
vědomí
názory
více
než
šedesáti
uměleckých
historiků
a
kritiků.
Nebyly
mezi
nimi
ani
dva
,
které
by
se
nerozcházely
alespoň
v
podrobnostech.
Každé
stanovisko
našlo
svého
zastánce.
Všichni
začali
být
tou
přemírou
odborníků
unaveni.
Umělecký
restaurátor
a
badatel
de
Wilt
vzbudil
v
uměleckém
světě
senzaci,
když
využil
rentgenové
záření
k
posouzení
stáří
obrazu.
Jeho
závěr
zněl,
že
soubor
je
starý
minimálně
tři
desetiletí
a
tudíž
pravý.
Neboť
jaký
blázen
by
měl
zájem
kolem
roku
1895
padělat
holandského
umělce,
jehož
plátna
byla
k
dostání
po
dvou
stech
francích?
Obžaloba
si
též
najala
znalce,
který
pracoval
s
rentgenem.
Ten
prozkoumal
kolekci
z
hlediska
malířského
rukopisu
a
došel
k
závěru,
že
ji
nenamaloval
van
Gogh.
Soud
byl
opět
tam,
kde
předtím.
Ani
znalci,
kteří
měli
analyzovat
obrazy
chemickou
cestou,
nenašli
společnou
řeč.
Soudci
zatoužili
mít
celou
záležitost
z
krku
a
rozhodli
se
pro
kompromis.
Wacker
byl
odsouzen
k
jednoročnímu
podmíněnému
trestu.
V
odůvodnění
se
pravilo:
Třebaže
vina
obžalovaného
nebyla
prokázána,
existují
silná
a
důvodná
podezření,
jež
nám
zabraňují
prohlásit
jeho
nevinu
.
Wackerova
sestra
po
letech
přiznala
novinářům,
že
obrazy
malovala
celá
rodina.
Od
dob,
kdy
se
udál
příběh,
který
v
knize
Géniové
falzifikátu
popsal
Rudolf
Ráž,
byly
rentgenové
a
chemické
metody
zdokonaleny
a
není
problém
určit
třeba
stáří
obrazu.
Tyto
analýzy
jsou
však
nákladné
a
používají
se
jen
jde-li
o
skutečný
skvost.