Walter
Sisulu
a
Africký
národní
kongres
se
včera
vrátili
domů.
Po
šestadvaceti
letech
ve
vězení
byl
pan
Sisulu,
77-letý
bývalý
generální
tajemník
hnutí
za
osvobození,
dovezen
právě
za
svítání
vězeňskou
dodávkou
před
svůj
dům.
Tou
dobou
se
šest
jeho
dalších
kolegů
z
Afrického
národního
kongresu,
z
nichž
pět
s
ním
bylo
v
roce
1963
uvězněno
a
odsouzeno
na
doživotí,
znovu
setkalo
se
svými
rodinami
po
celé
zemi.
Tak,
jak
se
šedivějící
muži
vrátili
do
svých
domovů,
se
Africký
národní
kongres,
od
roku
1960
v
Jižní
Africe
nezákonný
a
dosud
považovaný
bílou
vládou
za
veřejného
nepřítele
číslo
jedna,
vzdorně
vrátil
do
ulic
černošských
předměstí.
Na
rozviklané
brance
skromného
Sisulova
domu
byla
vyvěšena
obrovská
vlajka
Afrického
národního
kongresu,
černě,
zeleně
a
zlatě
pruhovaná
a
před
domem
na
ulici
chlapci
ukazovali
barvy
Afrického
národního
kongresu
na
svých
tričkách,
čepicích
a
šátcích.
U
malého
čtyřpokojového
domku
Eliase
Motsoalediho,
hlavního
unionisty
Afrického
národního
kongresu
a
bývalého
velitele
ozbrojeného
křídla
Umkhonto
we
Sizwe
drželi
gratulanti
malé
vlaječky
Afrického
národního
kongresu
a
muž
zabalený
do
látky
v
barvách
Afrického
národního
kongresu
troubil
na
antilopí
roh.
"Rád
vidím
nadšení
v
lidech,"
řekl
pan
Sisulu,
který
v
novém
šedém
obleku
vypadal
jako
ze
škatulky.
Zatímco
dav
před
jeho
domem
skandoval
"ANC,
ANC,"
starý
muž
vystřelil
pěsti
do
vzduchu.
"Nálada
lidí
mě
povzbudila."
Podle
zákona
v
zemi
zůstává
Africký
národní
kongres
stále
ilegální
organizací,
jejíž
velení
je
stále
v
zambijském
Lusaku.
Avšak
bezpodmínečné
propuštění
sedmi
vůdců,
kteří
kdysi
tvořili
intelektuální
a
organizační
jádro
Afrického
národního
kongresu,
je
de
fakto
odvoláním
zákazu
hnutí
a
znovuobrození
jeho
vnitřního
křídla.
"Vláda
už
nikdy
znovu
nestrčí
Africký
národní
kongres
do
láhve,"
řekl
Cassim
Saloojee,
veterán
v
boji
proti
apartheidu,
který
přispěchal
přivítat
pana
Sisulu.
"Věci
zašly
příliš
daleko,
aby
je
vláda
nyní
zastavila.
Není
návratu."
Dnes
v
noci
určitě
nebylo
možné
zastavit
příliv
emocí,
kdy
se
stovky
lidí
namačkaly
do
anglikánského
kostela
Svatého
kříže
v
Sowetu,
což
se
stalo
prvním
shromážděním
Afrického
národního
kongresu
v
zemi
za
uplynulých
30
let.
Ohlušující
provolávání
"ANC"
a
"Umkhonto
we
Sizwe"
otřásalo
kostelem,
když
sedm
stárnoucích
mužů
přísahalo,
že
Africký
národní
kongres
bude
pokračovat
ve
svém
boji
proti
vládě
a
politice
rasové
segregace
na
všech
frontách,
ozbrojený
boj
nevyjímaje.
Také
vyzvali
vládu,
aby
propustila
Nelsona
Mandelu,
vedoucí
osobnost
Afrického
národního
kongresu,
který
byl
s
nimi
uvězněn
a
ve
vězení
zůstává.
Pan
Sisulu
říká,
že
bez
něj
je
osvobození
ostatních
"pouze
polovičaté."
Prezident
F.W.
de
Klerk
představitele
Afrického
národního
kongresu
propustil
spolu
s
jedním
ze
zakládajících
členů
Panafrického
kongresu,
konkurenční
osvobozenecké
skupiny,
jako
součást
svých
snah
vytvořit
ovzduší
důvěry
a
míru,
ve
kterých
by
jeho
vláda
mohla
začít
jednání
s
černými
vůdci
o
nové
ústavě
dávající
černým
hlas
v
národní
vládě.
Avšak
v
Pretorie
se
může
v
této
rasově
rozdělené
zemi
místo
toho
vytvořit
ovzduší
pro
větší
zmatek
a
nejistotu.
Tak
jak
již
zjistily
jiné
represivní
vlády,
jmenovitě
Polsko
a
Sovětský
svaz,
počáteční
kroky
k
otevření
společnosti
mohou
dát
hybnost
radikálním
změnám,
které
může
být
těžké,
ne-li
nemožné
řídit.
Jak
běží
čas,
jihoafrická
vláda
bude
čím
dál
tím
tvrději
tlačena
k
přehodnocení
pokračujícího
věznění
Nelsona
Mandely
stejně
jako
pokračujícího
zákazu
Afrického
národního
kongresu
a
vyhlášení
výjimečného
stavu.
Pokud
by
k
těmto
věcem
nepřikročila
a
případně
začala
jednat
přímo
s
Africkým
národním
kongresem,
očekávání
a
sliby
vzešlé
ze
včerejšího
propuštění
by
se
změnily
v
rozčarování
a
nepokoje.
Pokud
k
nim
přikročí,
velké
množství
pravicových
bělochů,
kteří
odmítají
jakékoli
ústupky
černé
většině,
zvýší
svou
agitaci
a
hrozby
o
vzetí
věcí
do
svých
vlastních
rukou.
I
právě
propuštění
vůdci
Afrického
národního
kongresu
budou
pod
enormním
tlakem.
Vláda
bude
pečlivě
sledovat,
zda
jejich
přítomnost
v
předměstích
nevede
ke
zvýšeným
protivládním
protestům
a
násilí,
a
pokud
ano,
Pretorie
to
použije
jako
důvod
k
ponechání
Nelsona
Mandely
za
mřížemi.
Pretorie
nezapomněla,
proč
byli
především
odsouzeni
na
doživotí:
za
sabotáž
a
spiknutí
za
účelem
svržení
vlády.
Navíc
vláda
počítá
s
tím,
že
by
propuštění
mohlo
vytvořit
rozkol
mezi
vnitřním
a
vnějším
křídlem
Afrického
národního
kongresu
a
mezi
čerstvě
propuštěnými
vůdci
a
těmi
aktivisty,
kteří
se
v
zemi
objevili
jako
vůdci
během
jejich
věznění.
Aby
zabránil
jakýmkoli
rozdělením,
nařídil
Nelson
Mandela
na
setkání
se
svými
spolubojovníky
před
propuštěním,
aby
se
co
nejdříve
hlásili
na
velení
Afrického
národního
kongresu
v
Lusace.
Tito
muži
budou
zároveň
čelit
problému
vytvoření
mostu
přes
generační
propast
mezi
nimi
a
množstvím
černé
militantní
mládeže,
takzvanými
mladými
lvi,
kteří
hoří
touhou
vidět
staré
lvy
v
akci.
Peter
Mokaba,
prezident
Jihoafrického
kongresu
říká:
"Očekáváme
od
nich,
že
budou
jednat
jako
vůdci
Afrického
národního
kongresu."
Nikdy
se
nepovažovali
za
nikoho
jiného.
Na
včerejším
shromáždění
vyzvali
své
následníky
aby
byli
přísní
avšak
disciplinovaní
ve
své
opozici
proti
apartheidu.
"Disciplínu
zdůrazňujeme,
protože
víme,
že
vláda
je
velmi,
velmi
citlivá,"
řekl
Andrew
Mlangeni,
další
původní
velitel
Umkhonto,
nyní
třiašedesátiletý.
"Chceme
Nelsona
Mandelu
a
všechny
naše
soudruhy
dostat
z
vězení,
ale
pokud
nebudeme
disciplinovaní,
ven
mezi
nás
je
dostat
nemusíme.