wsj2361.cz

wsj2361.cz

Date19
Source typenws
Year19
Text typeinf

Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.

Během západoněmecké nejpopulárnější show vysílané v hlavním vysílacím čase se minulou sobotu večer jedna soutěžící vsadila s konferenciérem, že by dovedla se zavázanýma očima poznat každý ze stovky různých sýrů jen po jediném ukousnutí. Žena sázku vyhrála. Ještě pozoruhodnější však možná je, že tato tříhodinová show "Wetten Dass" (Vsaď se) pravidelně vyhrává nejvyšší příčku na televizním žebříčku v zemi a občas přitáhne dokonce 50 % západoněmeckých domácností. Jak se přibližuje ekonomická integrace v roce 1992, byli evropští kulturní kurátoři postaveni na hradby chránící proti americkému "kulturnímu imperialismu" a hrozí uvalením kvót proti takovým populárním vetřelcům, jako je "Dallas", "Miami Vice" a "L. A. Law". Ale většina toho, co Evropané chtějí chránit, vypadá stejně kýčovitě, jako to, co chtějí zadržet. Nejmilitantnější opozice proti importu americké televize přišla od francouzských televizních a filmových producentů, kteří požadují kvóty zajišťující, aby plných 60 % pořadů v evropských televizích bylo vyrobeno v Evropě. Dosud Francouzi nedokázali získat dostatečně širokou podporu, aby zvítězili. Letmý pohled do televizních programů a několikeré otočení knoflíkem evropské televize naznačuje jeden důvod, proč tomu tak je. Přestože je zde několik populárních akčních a dramatických seriálů, jen málo se jich pyšní vysokou kulturou a vytříbenou výrobní hodnotou, kterou bychom možná očekávali. Daleko více evropského vysílacího času je zaplněno nízkorozpočtovými televizními soutěžemi, estrádami, filmy a talk show, z nichž mnohé jsou autorizovanými plagiáty svých amerických protějšků. Jeden z francouzských nejpopulárnějších sobotních večerních programů uvádí rádoby celebrity, které hledají své spolužáky ze střední školy, aby se s nimi setkaly v přímém přenosu. Vlámská televizní soutěž jako konferenciéra Belgičana, který předstírá, že je Ital. Jeden z italských oblíbených pořadů "Fantastico", vlažné varietní představení, je natolik populární, že diváci vyžadovali, aby si mohli koupit čokoládový výrobek "Cacao Fantastico", na který každý týden pěly chválu tancující herečky, přestože tento výrobek neexistoval. Během jiného typického večera plného zábavy s pořadem "Wetten Dass", který předčil vynikající sýrové číslo, soutěžící vyhrál sázku s konferenciérem show Thomasem Gottschalkem, že dokáže po telefonu rozpoznat 300 německých nářečí. Hvězdný host, americký velvyslanec v Západním Německu Richard Burt rovněž vyhrál sázku, že někdo dokáže nastavět 150 dolarů ve čtvrťácích na nakloněnou minci. Pan Burt nicméně zaplatil pokutu, jako kdyby prohrál, a souhlasil s tím, že stráví jeden den společně se západoněmeckým ministrem zahraničí Hansem-Dietrichem Genschrem a že společně usmaží a prodají tolik bramboráků, kolik dohromady váží. To, že to vypadá jako celkem slabý materiál, okolo kterého se mají vztyčovat ochranné bariéry, tak to může být proto, že tyto pořady potřebují všechnu možnou ochranu. Evropské programy se obvykle zaměřují na své lokální publikum, navíc často jen na jeho malou část. Megahity z Německa nebo Itálie se málokdy dostanou do Francie nebo Velké Británie a téměř nikdy se neobjeví na amerických obrazovkách. Pokusy o výrobu "panevropského" programu obvykle skončily zklamáním. Jedna každoroční koprodukce, tříhodinová soutěž "Eurovison Song Contest", uvádějící soft-rockové písně každé z dvaceti evropských zemí, byla charakterizována jako nejnudnější televizní show na světě. Jiná, "Jeux Sans Frontieres", ve které si vesničané z různých evropských zemí dělají blázny sami ze sebe plněním nesmyslných úkolů, je hitem ve Francii. V Americe vyrobená imitace pod názvem "Skoro všechno jde" záhy skončila fiaskem. Z velké části to, co zde bylo vyrobeno, zde také zůstává, a to z dobrých důvodů. Britský výkvět, literární dramata, která vysílají americké veřejnoprávní televize jako "Masterpiece Theater (Mistrovské divadlo)",tvoří relativně malou část britského vysílacího času. Většině britských programů je třeba přijít na chuť. Je zde například "One Man and His Dog (Muž a jeho pes)", soutěž pasteveckých psů v hlídání dobytka. Pro Brity je také strhující doba mistrovství v házení šipek, ještě více doba soutěží v bowlingu na trávě a stále více doba kulečníkových maratónů. Evropské drama mívalo lepší, i když také smíšené, osudy. Nejpopulárnější takové programy se zaměřovaly na úzce národní záležitosti. Francouzská kopie "Dallasu", nazývaná "Chateauvallon" a odehrávající se na francouzské vinici, měla ve Francii dobrý rozběh, který skončil poté, co byla představitelka hlavní ženské role zraněna při skutečné autonehodě. "Schwarzwaldklinik" (Švarcvaldská klinika), něco jako německý "St. Elsewhere" odehrávající se v lázeňském sanatoriu, je populární v Německu a rozšířil se i do Francie. Nejpopulárnější italský seriál je drama nazvané "La Piovra", neboli "Chobotnice", které vypráví boj mladého idealistického vyšetřovatele z Palerma proti mafii. Když byl tento fiktivní inspektor v seriálu zastřelen, byla tato zpráva v Itálii počátkem tohoto roku na titulních stranách novin. Nejpopulárnější španělskou minisérií byl letos "Juncal", příběh stárnoucího toreadora. "Velmi dobře zavedeným trendem je, že nejpopulárnější jsou místní pořady a ty americké jsou jako druhé," říká Brian Wenham, bývalý programový ředitel BBC. "Dáte-li možnost volby, každý bude sledovat doma vyrobený pořad." Často ale není mnoho na výběr. Proto Evropa nedávno vytáhla do boje za výrobu vlastních hodnotnějších pořadů, programů s širší přitažlivostí. "V podstatě jsme museli začít z ničeho, museli jsme naučit autory a producenty vyrábět pořady, které budou jiní lidé chtít vidět," připouští Colin Young, ředitel britské Národní filmové a divadelní školy. I když někteří ve Státech tvrdí, že reklama je prokletí televize, zde mnozí věří, že její absence je zodpovědná za pomalý rozvoj evropského televizního průmyslu. dosud národní vlády v Evropě kontrolovaly většinu vysílacího času a povolovaly malou nebo žádnou reklamu. Protože produkční náklady byly garantovány, nevadilo, že program nemohl být prodán do zahraničí nebo vpuštěn do oběhu tak jako většina amerických pořadů. Na pořady však nebylo vydáváno mnoho peněz, což je situace, která nahrává laciným talk show a soutěžím a zároveň odrazuje od produkce nákladných dramat. Nicméně, nyní přicházejí do většiny evropských zemí komerční stanice a zároveň se rychle rozšiřuje satelitní a kabelová technologie. Zrovna minulý týden Řecko poprvé povolilo dvě komerční stanice; Španělsko již dříve začalo povolovat komerční televize po boku svých státních kanálů. Výsledkem je nová a obrovská chuť vyrábět pořady. Avšak možná k úžasu těch, co volají po kvótách, většina z tohoto prázdna bude pravděpodobně zaplněna nejlacinějším a nejpočetnějším nyní dostupným způsobem výroby programů - opakováním pořadů obvykle vyrobených ve Spojených státech. Sky Channel, britský podnik australsko-amerického tiskového magnáta Ruperta Murdocha, nabízí něco, co pro většinu diváků musí být záhadnou kulturní směsí. Stanice bojující s finančními potížemi nabízí pořady očividně lacino získané z jiných šéfových podniků. Před nedávnem v jednom madridském hotelovém pokoji zachytil divák konec špatně hraného seriálu o rybářské lodi na australském Velkém bradlovém útesu, jen aby se nechal britským hlasatelem přemlouvat, aby "zůstal u televize a počkal si na další dobrodružství klokana Skippyho". Do tohoto článku přispěli Lisa Grishaw-Muellerová z Bonnu, Laura Colbyová z Milána, Tim Carrington z Londýna a Carla Vitzhumová z Madridu.


Download Source DataDownload textDependenciesPML ViewPML-TQ Tree View