wsj2347.cz

To, že si dnes soudce William Brennan připomene začátek 34. roku svého působení na Nejvyšším soudu, bude událostí ostře se odlišující od jeho předchozích výročí zastávání úřadu. Poprvé spíše něž jako síla uvnitř většiny nejvyššího soudu nachází třiaosmdesátiletý soudce svůj vliv téměř výhradně v opozici. Toto obrácení rolí platí také pro tři jeho spojence z liberálního a středního proudu, pro soudce Thurgooda Marshalla, Harryho Blackmuna a Johna Stevense. Jsou ale tito čtyři hráči, z nichž tři již překročili osmdesátku, připraveni dohromady po 88 letech ve službách nejvyššího soudu přijmout jinou roli? Vše naznačuje, že ti čtyři jsou připraveni tuto novou roli přijmout a i pocity frustrace s tím spojené, avšak každý jiným způsobem. Soudci Brennan a Stevens působí v této věci vyrovnaně, soudci Marshall a Blackmun působí jakoby zuřivě bojovali. Tito čtyři soudci nejsou v opozici žádnými nováčky, často se v minulém desetiletí připojovali k silám kritizujícím konzervativní zaměření soudu. V minulých letech však nikdy nepodlehli trendu a vždy byli schopni získat pátý hlas, aby si uchránili určitý počet významnějších vítězství v případech občanských práv a svobod. Avšak nyní, kdy nová pětičlenná konzervativní většina soudu nadále zpevňuje své postavení, jsou vítězství liberálů řídká. Změna je nejdramatičtější pro soudce Brennana, který je posledním pamětníkem liberální většiny v polovině šedesátých let, kdy byl předsedou nejvyššího soudu Earl Warren. V sedmi obdobích Nejvyššího soudu od podzimu 1962 do jara 1967, tedy v době největšího rozmachu Warrenova soudu, odevzdal soudce Brennan v 555 případech rozhodovaných tímto soudem pouze 25 opozičních hlasů. Za samotné minulé období odevzdal ve 133 soudních rozhodnutích 52 opozičních hlasů, jeho jediným velkým vítězstvím bylo rozhodnutí ve sporném případu pálení vlajky. Soudce Brennan nicméně již svou novou roli předpověděl, když ve svém projevu v roce 1985 tvrdě obhajoval význam opozice. "Vždy, když se soud vrátí k nějakému případu, budou soudci opozicí donuceni znovu posoudit základní otázky a přehodnotit výsledek," řekl. Ba co víc, v minulých měsících prohlásil, že i když byl v šedesátých letech na vítězné straně, věděl, že se karty v budoucnosti obrátí. Řekl, že nyní ví, jak se cítil soudce John Harlan, narážeje na zesnulého konzervativního soudce, který byl proti názorům Warrenova soudu nejčastěji v opozici. Spolupracovníci 81letého soudce Marshalla říkají, že Marshall byl "deprimovaný" tím, jakým směrem se soud na jaře ubíral, ale že je ve své nové roli nedůtklivý a odhodlaný vystoupit proti soudním omezením v občanských právech. "Mohli bychom to zamést pod koberec a skrýt to, to já ale neudělám," uvedl ve svém projevu minulý měsíc. On, stejně jako soudce Brennan, považuje opozici za velice důležitou pro budoucnost, což je názor, který neuniká ani odborníkům na právo. Profesor Laurence Tribe z Harvardské právnické fakulty říká, že je zde chuť "ke generačním přeskokům" na stranu současných nonkonformistů. Vypadalo to, že nonkonformisté ve Warrenově soudu, jak říká, počítali s krátkým obdobím, čímž naznačovali, že se zaměření soudu může brzy změnit. "Brennan a Marshall svými opozičními postoji mluví pro mnohem vzdálenější budoucnost," říká. Soudce Blackmun, jemuž bude příští měsíc 81, též působí ve své nové roli poněkud nedůtklivě. Spolupracovníci říkají, že si některé porážky bere osobněji než jeho kolegové, obzvláště pokusy o omezení práva na potrat, které poprvé připustil ve svém posudku z roku 1973 ve věci Roe versus Wade. Přátelé a spolupracovníci, kteří soudce Blackmuna sledovali během léta, říkají, že není soudem znechucen o nic více než v minulých letech. A jeho vyhlídky se po úspěšné srpnové operaci šedého zákalu zlepšily. Avšak míra jeho frustrace se ukázala v nedávném vzrušeném projevu ke skupině několika stovek právníků v Chicagu. Své poznámky zakončil podle tamních účastníků emocionální a poněkud dlouhou citací ze známého pozdního projevu Martina Luthera Kinga "Mám sen" proneseného v březnu 1963 ve Washingtonu. Devětašedesátiletý soudce Stevens je z nových nonkonformistů asi nejvíce vyrovnaný se svou novou rolí, částečně proto, že je z oněch čtyř možná nejméně liberální, ale také proto, že si intelektuální výzvy, kdy se může přít s většinou, více užívá než ostatní. Jestli je funkce, které tito čtyři nonkonformisté nabývají, v novodobé historii Nejvyššího soudu dobře známá, pak se zároveň podstatně odlišuje od nedávné historie, říkají soudní pozorovatelé. "Nonkonformisté ve Warrenově soudu často obhajovali právní odkaz, který zdědili," říká profesor A. E. Dick Howard z Právnické fakulty Univerzity ve Virginii, "ale nonkonformisté dneška obhajují odkaz, který vytvořili."