Poslední
zástřih
na
trzích
kmenových
akcií
mi
připomíná
vtip,
který
vypráví
T.
Boone
Pickens
o
chlapíkovi,
kterého
srazil
k
zemi
průvod.
Když
se
ho
ptali:
"Kde
se
stala
chyba?",
nešťastná
oběť
odpověděla:
"Byla
to
souhra
náhod."
A
tak
tomu
bylo
i
na
Šedivý
pátek.
Zdálo
by
se,
že
velkým
ceremoniářem
tohoto
průvodu
je
nadbytek
spekulací
s
vypůjčenými
penězi.
Avšak
i
kdyby
tomu
tak
bylo,
jde
pravděpodobně
o
ten
případ,
kdy
neměly
být
postaveny
žádné
překážky,
které
by
zastavily
procesí,
než
dojde
(k)
tra(pa)su.
Obřady
začaly
v
pátek
odpoledne,
kdy
se
rozneslo,
že
se
hroutí
odkup
společnosti
UAL.
Ačkoliv
sdružení
nabízejících
očekává,
že
poskládá
dohromady
náhradní
nabídku
obsahující
menší
hotovost,
neúspěch
při
získávání
finanční
hotovosti
od
japonských
a
amerických
bank
jen
potvrdil
rostoucí
obavy
mezi
arbitrážními
makléři,
že
slavnost
vysoce
zadlužených
převzetí
končí.
Samozřejmě,
že
průvod
tvořilo
mnoho
dalších
vystoupení
-
zejména
překvapivě
velký
nárůst
výrobních
cen,
signalizující
tlak
Federální
rezervní
banky,
a
též
(dočasná?)
porážka
Bushovy
administrativy
při
pokusu
snížit
daň
z
kapitálového
zisku.
Jako
obvykle
bylo
slyšet
málo
příznivých
ohlasů
na
všudypřítomnou
pochodující
kapelu
programových
obchodníků,
i
když
většina
seriózních
studií
připomíná,
že
jen
přehrávají
muziku,
kterou
píší
jiní.
To,
co
však
opravdu
vystrašilo
sešlost
na
Wall
Street,
byly
náhlé
obavy
z
toho,
že
ať
už
je
důvod
jakýkoliv,
nádrž
dluženého
kapitálu
vysychá.
Spíše
než
mezi
malými
investory
odráží
Šedivý
pátek
paniku
hlavně
mezi
arbitrážními
makléři,
kteří
se
zabývají
převzetím
kontroly
nad
společnostmi,
neboť
jejich
investice
s
vysokou
marží
do
akcií,
které
jsou
předmětem
transakcí,
jsou
ohroženy
neočekávaným
vysycháním
maziva
pro
financování
obchodů.
Akcie
firem,
které
jsou
předmětem
transakcí,
srazily
trh
dolů,
neboť
pocítily
nejtěžší
ztráty.
Akcie
společnosti
UAL,
které
byly
bezprostřední
příčinou
poklesu,
otevřely
v
pondělí
na
224
dolarech,
což
je
snížení
asi
o
20
%
ze
čtvrteční
uzávěrky.
Akcie
společnosti
AMR
otevřely
v
pondělí
na
80
dolarech,
což
je
snížení
téměř
o
20
%
ze
čtvrteční
uzávěrky.
(Obojí
zasáhla
včera
další
rána.)
Akcie
společnosti
Hilton
ztratily
v
pátek
20
%,
akcie
společnosti
Paramount
ztratily
skoro
11
%.
Důkladný
pohled
odhalí,
že
tam,
kde
bylo
financování
transakcí
zajištěno,
nebyly
ceny
akcií
v
pátek
zasaženy.
Perspektivní
firmy
s
objemem
mnoha
miliard
dolarů,
kde
nabízející
musí
dát
dohromady
konsorcium
bank
anebo
vydat
miliardy
za
vysoce
výnosné
pohledávky,
to
byla
místa,
kde
se
škody
koncentrovaly.
Trh
takzvaných
rizikových
obligací
připravoval
půdu
pro
páteční
dramatický
pochod
už
několik
týdnů.
Rostoucí
finanční
potíže
při
nedávných
vysoce
zadlužených
restrukturalizacích
nebo
převzetích
jako
například
Resorts
International,
Integrated
Resources,
či
maloobchodní
impérium
Campeau,
vrhly
nepříznivé
světlo
na
celý
trh
vysoce
výnosných
cenných
papírů.
Investoři
zareagovali
tím,
že
ignorovali
nedávný
pokus
firmy
Ohio
Mattress
uvést
do
oběhu
rizikové
obligace,
a
tím,
že
přinutili
firmu
Ramada,
aby
plánovaný
prodej
rizikových
obligací
a
restrukturalizaci
odložila
na
neurčito.
Následkem
toho
poklesly
vysoce
výnosné
investiční
fondy
na
celé
burze
a
mnoho
firem,
plánujících
prodej
rizikových
obligací
v
hodnotě
11
miliard
dolarů
ještě
před
koncem
roku,
zažívá
velmi
nervózní
období.
To
jsou
všechno
výkyvy
trhu
(ponecháme-li
stranou
umělou
podporu,
kterou
daňový
zákon
dává
dluhům
namísto
vlastnímu
kapitálu),
a
jak
jsme
viděli,
trh
je
zkrotí.
Washington
samozřejmě
nezůstal
ve
dnech
směřujících
k
debaklu
potichu
a
jeho
tendence
vměšovat
se
do
rovnice
spekulačních
odkupů
zůstává
nepříjemnou
perspektivou,
ale
tyto
předběžné
kroky
by
nás
neměly
odvést
od
základního
tržního
fundamentalismu,
který
zafungoval
v
pátek.
Pokud
je
správné
tvrdit,
že
obavy
z
korporačních
dluhů
a
spekulační
odkupy
byly
příčinou
Šedivého
pátku,
jaký
závěr
to
znamená
pro
politiky?
Odpověď
akciového
trhu
na
kolaps
obchodu
se
společností
UAL
by
mohla
být
koneckonců
potvrzením
potřeby
směrnic
regulátorů
proti
zadlužení.
Je
to
tedy
případ,
kdy
soukromé
trhy
schvalují,
že
se
Washington
strefuje
do
Wall
street?
Absolutně
nikoliv.
Rozsah,
v
jakém
páteční
hromadný
prodej
odrážel
náhlé
přehodnocení
nadbytku
spekulačních
odkupů,
je
poselstvím,
že
Wall
Street
a
soukromé
trhy
jsou
plně
způsobilé
zavést
vhodné
pobídky
a
uvalit
sankce
na
korporační
chování.
Zájmům
národní
ekonomiky
lépe
poslouží,
když
soukromé
zájmy
bankéřů
a
investorů
budou
mít
poslední
slovo
při
posuzování
kvality
investic
při
různých
spekulačních
odkupech
a
zadlužených
restrukturalizacích.
Nedávné
potíže
na
trhu
s
rizikovými
obligacemi
a
nedostatek
bankovního
kapitálu
při
nedávných
transakcích
jen
podtrhují,
jak
je
moudré
nechat
fungovat
volný
trh.
Jestliže
je
prémie
při
převzetí
nepřiměřená,
jestliže
jsou
obchodníci
při
spekulačních
odkupech
příliš
agresivní,
pak
soukromý
trh
tyto
problémy
rozpozná
daleko
rychleji
a
přesněji
než
politici
a
trhy
také
bleskově
zareagují,
aby
uvalily
příslušné
sankce.
Ano,
širší
výměny
se
zachytily
do
spirály,
ale
ty
dráždily
kobru
bosou
nohou
po
celý
rok.
Není
divu,
že
někdy
kousne.
Arbitrážní
makléři
a
iniciátoři
převzetí
si
to
na
Šedivý
pátek
odskákali,
zatímco
obléhaní
manažeři
perspektivních
cílů
si
pořádně
spravili
náladu.
Pokud
se
ztotožníte
s
obléhanými
manažery,
pak
musíte
dojít
k
závěru,
že
rychlá
a
účinná
náprava
excesů
na
trhu
převzetí
přijde
mnohem
pravděpodobněji
přímo
z
trhu
než
z
Washingtonu.
Pokud
straníte
arbitrážním
makléřům
a
útočníkům,
pak
zcela
jistě
musíte
mít
větší
strach
ze
soukromých
investorů
než
z
regulátorů,
ačkoliv
soudy
v
Delaware
bychom
nikdy
neměli
podceňovat.
Pravdou
je,
že
Washington
rozumí
lépe
politice
než
ekonomice.
Ačkoliv
průměrný
občan
není
pravděpodobně
příliš
poškozen
slovní
válkou
Washingtonu
proti
burze
na
Wall
Street,
týkající
se
nadměrných
spekulací
s
vypůjčenými
penězi,
samotná
legislativa
by
pravděpodobně
značné
poškození
způsobila.
Jakýkoli
takový
pokus
odlišit
"dobrý
dluh"
od
"špatného
dluhu"
nebo
jasně
určit
hranici
u
konkrétního
průmyslu,
jako
jsou
třeba
aerolinie,
spíše
otupí
podněty,
které
může
náležitý
počet
spekulačních
odkupů
obecně
nabídnout
jak
trhům
s
akciemi,
tak
ekonomické
výkonnosti.
Mnohem
lepší
by
bylo,
kdyby
se
politici
soustředili
na
válku
proti
drogám,
Panamu
a
deficit,
což
všechno
jsou
průvody,
které,
zdá
se,
nikdy
neskončí.
Pan
Jarrell,
bývalý
přední
ekonom
vládní
Komise
pro
regulaci
a
prodej
cenných
papírů,
vyučuje
na
obchodní
škole
Simon
Business
School
na
univerzitě
v
Rochesteru.