Debora
Fosterová
si
sejme
náhrdelník,
usadí
se
v
čalouněném
křesle
a
mírně
se
předkloní.
V
pozadí
tiše
hraje
kazeta
s
jazzovou
klavírní
skladbou
a
konejšivé
ruce
Sabiny
Vidunasové
začínají
pracovat
na
šíji
a
ramenou
paní
Fosterové.
"Je
to
jako
oáza
v
této
místnosti,"
pobrukuje
si
paní
Fosterová.
Místnost,
o
kterou
se
jedná,
je
ředitelský
salónek
společnosti
H.J.
Heinz
Co.,
60
pater
nad
pittsburským
shonem.
Zde,
mezi
olejovými
malbami
a
mramorovými
stolky,
se
masáže
konají
každou
středu.
"Ve
dnech,
kdy
mám
opravdu
mnoho
práce,"
říká
paní
Fosterová,
která
u
této
společnosti
pracuje
v
oddělení
pro
vztahy
s
veřejností,
"to
vypadá
zvrhle,
když
si
vyhradím
čas
na
masáž."
Ačkoli
tato
sezení
možná
nikdy
nenahradí
kávové
přestávky,
masáž
na
pracovišti,
jak
je
známa
v
této
branži,
jistě
proniká
do
společenského
života
v
Americe.
V
některých
společnostech
si
manažeři
na
střední
úrovni
tajně
přivádějí
masážní
terapeuty
do
kanceláře
a
bojí
se,
že
manažeři
na
vyšších
úrovních
s
tím
nebudou
souhlasit.
Záliba
paní
Fosterové
není
nic
ve
srovnání
s
olejovým,
hodinu
trvajícím
masírováním,
které
si
vychutnávají
návštěvníci
lázní.
Ani
se
to
všechno
nepodobá
(navzdory
tomu,
co
si
myslí
někteří
vedoucí
pracovníci)
intimnějším
variantám,
které
se
nabízejí
ve
specializovaných
salónech
v
pochybných
částech
města.
Naproti
tomu
se
masáže
pro
kanceláře
obvykle
konají
v
temně
osvětlených
konferenčních
místnostech,
kde
vynervovaní
zaměstnanci
relaxují
ve
speciálně
navržených
křeslech
zcela
oblečeni.
Masáže
trvají
15
minut
a
zpravidla
stojí
kolem
10
dolarů.
Některé
společnosti,
včetně
společnosti
Heinz,
dokonce
část
poplatku
hradí.
Od
doby,
kdy
loni
u
společnosti
Heinz
tento
program
začal,
má
paní
Vidunasová
při
jedné
návštěvě
asi
15
klientů.
Anthony
J.F.
O'Reilly,
ředitel
společnosti,
nadává
při
jejím
pevném
doteku
a
tvrdí,
že
pravidelné
masáže
jsou
balzámem
na
jeho
stará
fotbalová
zranění.
Zastánci
masáží
tvrdí,
že
masírování
hlavy,
ramen,
šíje
a
zad
mohou
velmi
pomoci
při
snížení
napětí
a
zlepšení
morálky.
Také
trvají
na
tom,
že
dotek
je
základní
lidskou
potřebou,
stejně
silnou
jako
potřeba
jíst
a
spát,
a
že
kancelář
je
na
to
stejně
dobré
místo
jako
kterékoliv
jiné.
"Hlava
se
vám
prokrvuje,
cítíte
se
lehce
a
necítíte
napětí
okolo
hlavy
ani
šíje,"
tvrdí
Minnie
Morey,
vedoucí
provozu
v
kanceláři
Social
Security
ve
městě
Grand
Rapids
ve
státě
Michigan,
kde
masáže
začaly
minulý
měsíc.
"Když
po
masáži
opouštíte
místnost,
lidé
říkají,
že
vypadáte,
jako
byste
zářil."
Candice
Ohlmanová,
35letá
masérka,
která
působí
v
úřadu
ve
městě
Grand
Rapids,
dodává:
"Zamilovali
se
do
mých
rukou."
Ne
všichni
jsou
však
ohledně
masáží
na
pracovišti
v
pohodě.
Před
třemi
lety
otevřel
dveře
masážím
na
pracovišti
úřad
Internal
Revenue
Service
ve
městě
San
Jose
ve
státě
Kalifornie.
A
ačkoli
si
fakturu
platili
zaměstnanci,
daňoví
poplatníci
reptali.
"Někdy,
když
dochází
k
uvolnění
stresu,
slyšíte
z
místnosti
`oh'
a
`ah',"
vysvětluje
Morgan
Banksová,
zdravotní
specialistka
úřadu.
"A
nelze,
aby
daňoví
poplatníci
přišli
na
prověrku
a
slyšeli
`oh'
a
`ah'."
Minulý
měsíc
stížnosti
zesílily
a
masáže
přestaly.
Nyní
hledáme
místnost
se
silnějšími
stěnami,
"
řekla
paní
Banksová.
Masáže
se
též
musí
potýkat
s
problematickou
pověstí.
Někteří
maséři
se
tomu
zkoušeli
vyhnout
tím,
že
se
označovali
za
"tělesné
pracovníky"
a
popisovali
své
návštěvy
kanceláří
jako
"oživující
přestávky".
Ale
masáž,
ať
je
sebecudnější,
je
stále
v
mnoha
myslích
spojována
se
zpustlou
krycí
maskou
pro
prostituci,
a
to
některé
vedoucí
pracovníky
znervózňuje.
Vývojová
a
výzkumná
divize
společnosti
Weyerhaeuser
Co.,
velkého
dřevařského
koncernu,
pozvala
loni
masérku
do
svých
kanceláří
ve
městě
Tacoma
ve
státě
Washington.
Nedočkavým
zákazníkem
byl
Phil
Harms,
softwarový
inženýr.
"Když
pracujete
celý
den
u
terminálu,
vytvoříte
si
spoustu
napětí,"
říká.
Po
přibližně
osmi
měsících
se
ale
o
těchto
sezeních
dozvěděl
viceprezident
divize
Ed
Soule
a
ukončil
je.
Pan
Soule
tvrdí,
že
jeho
jediná
námitka
byla,
že
se
masáže
konaly
v
konferenční
místnosti
společnosti;
zdravotnické
zařízení
s
dozorem
na
oddělení
by
bylo
bývalo
v
pořádku.
"Z
mého
pohledu
by
masáže
měli
ve
vhodném
poměru
provádět
jak
ženy,
tak
muži,"
řekl.
S
takovým
přístupem
někteří
podnikoví
maséři
provozují
své
podnikání
raději
v
tichosti.
Russell
Borner
ze
společnosti
Park
Ridge
ve
státě
New
Jersey
řekl,
že
poslední
rok
pracoval
v
obrovském
chemickém
a
zpracovatelském
koncernu
v
New
Yorku
?
zcela
bez
vědomí
vedoucích
pracovníků.
Do
jednoho
oddělení
přijde
jednou
za
dva
nebo
tři
týdny.
Jeho
masážní
křeslo
je
uloženo
ve
skříni
a
přes
ochranku
ho
převede
sekretářka.
"To
je
běžné
u
mnoha
velkých
společností,"
tvrdí
Borner,
který
před
tím,
než
si
vybral
své
současné
zaměstnání,
pracoval
23
let
pro
společnost
American
Telephone
&
Telegraph
Co.
Manažeři,
jak
tvrdí,
"mají
obavy
z
toho,
jak
budou
vypadat
v
očích
svých
vrstevníků.
Mým
snem
je
změnit
povědomí
lidí
vůči
doteku.
Můj
přístup
je:
Otevřeně
vystupme."
Občas
stačí
jen
trochu
přemlouvání.
Elisa
Bylerová,
masérka
v
St.
Louis,
vyhrála
nad
vedením
společnosti
Emerson
Electric
Co.,
výrobcem
elektrických
a
elektronických
zařízení,
tím,
že
poskytla
dokumenty
a
další
články
vychvalující
terapeutické
přínosy
masáže.
Poznamenává,
že
během
svých
týdenních
návštěv
také
klade
důraz
na
profesionalitu.
"Svážu
si
vlasy
dozadu,
nosím
lehký
make-up
a
vypadám
společensky,"
říká
Bylerová,
která
od
ledna
dochází
do
společnosti
Emerson.
"Kdybych
tam
šla
tak,
jak
se
normálně
oblékám,
ptali
by
se:
'Kdo
je
tahle
hippie?'"
Samozvaným
otcem
masáží
na
pracovišti
je
David
Palmer,
41letý
masér
ze
San
Francisca,
jehož
posláním
je
zachránit
po
doteku
hladovějící
masy
lidí.
K
tomu
Palmer
před
třemi
lety
vyvinul
přenosné
masérské
křeslo,
které,
jak
doufá,
přinese
"strukturované
doteky"
do
hlavního
proudu
Ameriky.
"Kultura
ještě
není
připravená
na
to,
aby
se
svlékla,
položila
a
nechala
se
za
45
dolarů
hodinu
ohmatávat,"
tvrdí.
"Myšlenkou
proto
je
nesvlékat
šaty
a
nechat
lidi
sedět.
Křeslo
je
způsob,
jak
masáž
nabízet."
Sedět
v
jednom
z
Palmerových
křesel,
které
stojí
425
dolarů
a
je
dále
kopírováno
jinými
lidmi,
je
tak
trochu
jako
sedět
obkročmo
na
sklápěcím
křesle.
Klienti
se
nakloní
dopředu,
opřou
kolena
o
boční
opěrátka
a
obličej
zaboří
do
vycpávky
na
zadní
části
křesla.
(Paní
Ohlmanová,
masérka
v
Grand
Rapids,
říká,
že
slyšela
tuto
zvláštní
vymyšlenost
srovnávat
s
něčím
z
dob
španělské
inkvizice.)
Palmer,
který
slouží
jako
prezident
Asociace
masérů
na
pracovištích
a
vydává
jeden
oborový
bulletin,
tvrdí,
že
asi
4 000
praktiků
-
z
celkového
počtu
asi
50 000
certifikovaných
masérů
v
zemi
?
nyní
používá
masážní
křesla
na
pracovišti,
stejně
jako
na
rozích
ulic,
letištích
a
v
supermarketech,
na
konferencích
a
na
jiných
shromážděních,
kde
lze
nalézt
unavené
lidi.
Scot
MacInnis,
masér
ve
městě
Boulder
ve
státě
Colorado,
zažil
děsivou
příhodu
při
masáži
muže
ze
supermarketu
s
biopotravinami
v
rámci
reklamní
akce
toho
supermarketu.
Tři
minuty
po
začátku
masáže
se
muž
zkroutil,
začal
se
třást
a
zrudl.
Zavolali
zdravotníky.
Týden
potom
ten
muž
řekl
MacInnisovi,
že
šlo
o
lehkou
srdeční
slabost
nesouvisející
s
masáží.
"Byl
to
důležitý
moment
v
mé
kariéře,"
říká
31letý
MacInnis,
který
si
od
té
doby
pro
své
podnikání
opatřil
pojištění
odpovědnosti
ve
výši
1
milionu
dolarů.
"Ale
on
se
z
toho
dostal
a
poté,
co
sanitka
odjela,
stála
tam
stále
fronta
šesti
lidí
čekajících
na
masáž.
Ta
další
paní
byla
starší
a
já
jsem
se
bál
na
ní
sáhnout.
Ale
to
je,
jako
když
spadnete
s
koně
a
znovu
na
něj
nasedáte."
Navzdory
počtu
příznivců,
které
masáže
na
pracovišti
získaly,
se
na
ně
někteří
puristé
dívají
spatra
a
trvají
na
tom,
že
jediný
způsob
je
masírování
celého,
nahého
těla.
Linda
Aldridgeová,
která
provádí
masáže
celého
těla
v
Pittsburghu,
tvrdí,
že
ačkoli
jsou
masáže
na
pracovišti
lepší
než
žádné,
měli
by
si
unavení
pracovníci
uvědomit,
že
to
je
jen
špička
ledovce.
"Zanedbávají
se
celé
části
těla,"
tvrdí
a
dodává,
že
oblečení
ten
zážitek
kazí.
"Nic
se
nevyrovná
zážitku
kůže
na
kůži.