Konzervativci
musí
na
podzim
učinit
důležité
rozhodnutí.
Na
posledním
setkání
Světové
banky
a
Mezinárodního
měnového
fondu
oznámila
Bushova
vláda
svůj
záměr
rozhodnout
do
konce
roku
o
zvýšení
přírůstku
do
kapitálové
základny
MMF.
Ačkoli
americký
podíl
na
zvýšení
pravděpodobně
nedosáhne
12
miliard
dolarů
či
více,
jak
se
předpokládá
v
žádosti
MMF
o
zdvojnásobení
90miliardového
kapitálu,
vláda
pravděpodobně
odsouhlasí
přírůstek
ve
výši
několika
miliard.
To
by
bylo
v
souladu
s
její
pevnou
podporou
Bradyho
plánu
a
intervencí
ohledně
směnného
kurzu
zemí
G-7
a
s
finančním
závazkem
vůči
Mexiku,
Polsku
a
dalším
zemím.
MMF
požaduje
zvýšení
z
několika
důvodů.
Jeho
role
v
ekonomice
rozvojových
zemí
od
sedmdesátých
let
stále
roste.
Podle
Bradyho
plánu,
který
slibuje
větší
částky
vyplácené
schváleným
zemím
včas,
se
výše
a
rychlost
výdajů
bude
nadále
zvyšovat.
Nejméně
tři
další
faktory
přiměly
MMF
k
tomu,
aby
na
zvýšení
kapitálu
trval.
Tvrdí,
že
zaprvé
jeho
kapitál
musí
být
navýšen,
aby
si
udržel
svou
velikost
v
porovnání
se
světovými
finančními
trhy,
za
což
pociťuje
jistou
odpovědnost.
Zadruhé,
poslední
nárůst
kapitálu
Světové
banky
o
75
miliard
-
z
toho
14
miliard
dolarů
poskytly
USA
-
způsobil,
že
MMF
se
již
necítí
mezi
mezinárodními
finančními
institucemi
jako
hráč
prvních
houslí.
Zatřetí,
MMF
by
rád
vyhověl
žádosti
Japonska
o
zvýšení
podílu
na
vlastnictví
(to
v
současné
době
činí
4,5
%).
Japonsko
se
zasazuje
o
to,
aby
MMF
hrál
větší
roli
v
otázce
zadluženosti
rozvojových
zemí,
a
je
důležitým
finančním
zdrojem
pro
programy
MMF
v
rozvojových
zemích.
Zatímco
mezinárodní
politika
může
požadovat
navýšení
kapitálu,
existují
jasné
ekonomické
skutečnosti
hovořící
proti.
Odpůrci
zvyšování
argumentují
tím,
že
MMF
praktikuje
centrální
plánování,
a
tím
podporuje
neefektivní
vlády.
Zpochybňují,
zda
MMF
má
v
rozvojových
zemích
vůbec
nějakou
roli
vzhledem
k
jeho
původnímu
pověření
pomáhat
průmyslovým
zemím
v
případě
náhlých
problémů
s
platební
bilancí.
Odpůrci
poukazují
na
to,
že
již
existuje
více
jiných
dostupných
finančních
zdrojů
než
jen
chvályhodné
reformní
úsilí.
Obávají
se,
že
nové
financování
rozvojových
zemí
ze
strany
MMF
jednoduše
skončí
náhradou
dluhu
MMF
za
restrukturalizovatelný
dluh
obchodní
banky,
což
je
celkem
špatný
obchod.
Věří,
že
mikroekonomika,
která
se
soustředí
na
problémy
trhů,
investičního
klimatu
a
na
způsoby
řízení,
je
na
rozdíl
od
keynesiánského
zaměření
MMF
na
obchodní
deficit,
čtvrtletní
cíle
a
vládní
dluh
klíčem
k
ekonomickému
růstu
rozvojových
zemí.
Poukazují
na
vlády
mnoha
rozvojových
zemí,
které
v
rámci
následných
programů
MMF
vystupňovaly
inflaci,
daně
a
seberegulaci
až
k
zoufalým
koncům.
O
zvýšení
kapitálu
MMF
tradičně
rozhoduje
vláda
s
následným
schválením
Kongresu.
Poslední
schvalování
amerického
Kongresu
v
roce
1983
bylo
politickým
bojem,
který
přinesl
6
miliard
dolarů
do
programu
bytové
výstavby,
aby
byl
zajištěn
odpovídající
počet
hlasů.
Politika
schvalování
Kongresu
se
v
roce
1990
pravděpodobně
bude
podobat
politice
předchozích
schvalování.
Liberálové
zřejmě
podpoří
stabilizující
kvazi-vládní
roli
MMF
za
dvou
podmínek:
vláda
poskytne
záruky,
že
podpora
liberálních
demokratů
nebude
v
kongresových
kampaních
za
znovuzvolení
použita
proti
nim
a
že
se
legislativa
zaměří
-
pomocí
dolarů
-
na
sociální
a
ekologické
oblasti.
Konzervativní
republikáni
si
budou
moci
vybrat,
zda
ve
volebním
roce
podpoří
oblíbeného
prezidenta
své
strany,
nebo
budou
proti
němu
bojovat.
Pokud
se
USA
rozhodnout
zamítnout
navýšení
kapitálu
MMF
či
ho
omezí
na
25
%,
zásadně
by
to
změnilo
mezinárodní
hospodářskou
politiku
a
nemohlo
by
to
být
bráno
na
lehkou
váhu.
Komentátoři
se
obávají
důsledků,
které
to
bude
mít
na
proces
koordinace
zemí
G-7
a
na
stabilitu
světových
finančních
trhů.
Jelikož
obchodní
banky
a
vlády
rozvojových
zemí
věří,
že
získají
část
jakéhokoli
navýšeného
kapitálu,
snížením
mise
MMF
by
se
obě
strany
cítily
být
ošizeny.
Navíc
by
americké
odmítnutí
navýšit
kapitál
(a
převést
větší
podíl
na
Japonsko)
poskytlo
Japonsku
důvod
odmítnout
budoucí
výzvy
ke
sdílení
ekonomické
zátěže.
Na
druhou
stranu
by
rozhodnutí
zvýšit
kapitál
MMF
posílilo
centrální
ekonomickou
roli
multilaterálních
institucí
v
rozvojových
zemích.
Spolu
s
navýšením
by
se
ještě
více
energie
a
talentů
rozvojových
zemí
odklonilo
z
cesty
vytváření
ziskových
ekonomických
systémů
na
cestu
zřizování
ministerstev
ekonomického
plánování,
která
vytvářejí
ekonomické
plány
schvalované
MMF.
Navýšení
by
mohlo
ještě
více
zpomalit
ekonomický
rozvoj,
protože
země
odkládají
otevírání
svých
trhů
v
očekávání
větší
multilaterální
podpory.
Konzervativci
by
měli
zaujmout
stanovisko
ještě
před
koncem
vládního
roku.
Tato
témata
jsou
příliš
závažná
na
to,
aby
byla
ponechána
na
ministerstvech
financí
a
rozpočtu,
které
se
spíše
přou
o
velikost
navýšení
kapitálu
než
o
jeho
účel.
Jestliže
konzervativci
nepodpoří
navýšení
kapitálu
MMF,
je
jejich
povinností
nahlas
vystoupit
a
přednést
alternativní
řešení.
Malpass
řídí
republikánskou
sekci
Společného
ekonomického
výboru
Kongresu.