wsj2052.cz

Když Sověti oznámili, že jejich poslední voják v únoru opustil Afghánistán, skeptické hlasy byly téměř přehlušeny mezinárodním chórem euforie. Byl to "Sovětský Vietnam." Kábulský režim by padl. Milióny utečenců by spěchaly domů. Odbojová vláda by vstoupila do Kábulu. Ti, kdo tuto iluzi přijali, jsou nyní zmateni. Osm měsíců poté, co generál Boris Gromov přešel po mostě do SSSR, sověty řízený režim v Kábulu zastává, utečenci zůstávají ve svých táborech a návrat afghánské svobody se zdá být stejně vzdálený, jako vždycky. Nikdy ale nebyla naděje, že by afghánský odboj kábulský režim svrhl snadno a rychle. Sovětští vůdci prohlásili, že své kábulské klienty podpoří všemi nutnými prostředky - a také to udělali. USA prohlásilo, že odboj plně podpoří - a neudělalo to. Dohoda Spojených národů "týkající se Afghánistánu" z února 1987 Sovětský svaz dostal vše, co potřeboval k upevnění trvalé kontroly. Podmínky Ženevské dohody nechaly Moskvě volné ruce k tomu, aby svým klientům v Afghánistánu poskytla pomoc libovolného druhu - včetně návratu sovětských pozemních sil - zatímco od USA a Pákistánu požadovala ukončení podpory. Jediným zakopaným sovětským psem je na poslední chvíli přidaná unilaterální Americká výstraha, že podpora USA odboji bude pokračovat stejně dlouho, jako sovětská podpora Kábulu. Ale ihned po podepsání dohody Američtí představitelé podporu ostře snížili. V únoru 1989, kdy Sověti oznámili, že své stahování ukončili, USA ji nadále snížilo. Ne tak Sověti. Generál Gromov sám prohlásil, že sovětské jednotky předpokládají, že Kábulskému režim zanechají armádní výzbroj a zařízení za více než 1 miliardu dolarů. Od stažení vojsk Moskva přisypávala dalších 200 až 300 miliónů dolarů měsíčně - od února více než 2 miliardy dolarů, což je ekvivalent celkové Americké pomoci odboji za devět let. Toto zahrnuje to, co náměstek ministra zahraničí Jurij Voroncov kouzelně nazývá "novou mírovou dalekonosnou zbraní," včetně více než 800 střel SCUD. Do začátku května například Moskva dodala 1000 nákladních aut, asi 100 tanků, děla a stovky svých bojových vozidel. Později v tomtéž měsíci přidala celou tankovou brigádu včetně 120 tanků T-72 a více než 40 špičkových pěchotních bojových vozidel BMP. Do září dorazila do Kandaháru nová posílená motorizovaná brigáda s dalšími 300 bojovými vozidly, dalšími 1000 nákladními auty a 10 000 sověty vycvičenými afghánskými vojáky. Za posledních několik týdnů Moskva přidala střely FROG-7B, An-12 v bombardovací verzi, výškový letoun MiG-23BN, letouny MiG-29, které mohou být rychlejší než pákistánské letouny F16 vyrobené v USA a bojové bombardéry Suchoj SU-27, které mohou být rychlejší než letouny MiG-29. Moskva tvrdí, že toto vše je třeba k ochraně kábulského režimu proti partyzánskému odboji. Je všeobecně známo, že řadová afghánská pěchota je zaplněna neochotnými odvedenci. Ale toto není celá afghánská armáda, a už to také není jediná vojenská síla Kábulu. Celé jednotky byly vycvičeny a ideologizovány v SSSR a dalších zemích východního bloku; vrátilo se asi 30 až 40 tisíc takovýchto vojáků. Režim navíc založil dobře placené paramilitantní síly o celkovém počtu více než 100 000 mužů včetně 35 000 sověty vycvičených vojáků Ministerstva vnitra (KHAD/WAD), které je stále řízeno 1500 sovětskými důstojníky KGB. I když ne všechny tyto síly jsou oddané režimu, jsou na něm nyní závislé. A tisíce afghánských dětí bylo odvezeno do Sovětského svazu, kde jsou drženi jako rukojmí pro chování jejich rodin. Od roku 1981 Indičtí vojenští poradci pomáhají kábulskému režimu. Při přípravě stahování Moskva, Kábul a Nové Dillí podepsaly dvě dohody, podle kterých několik set nových indických civilních expertů nahradí některé viditelnější sovětské vojenské zaměstnance. Od roku 1979 jsou v Afghánistánu činní i kubánští vojenští zaměstnanci. Sověti uzavřeli dohodu s Íránem: budoucí role Íránu v Afghánistánu výměnou za íránskou podporu sovětské politiky. Dohoda byla symbolizována návratem šiitského Sultána Ali Keštmanda na post afghánského předsedy vlády. Mimoto se objevily závažné otázky o údajném stažení sovětských sil. Před svým zavražděním v roce 1988 pákistánský prezident Zia opakovaně tvrdil, že do Afghánistánu byly vyslány čerstvé sovětské jednotky právě když jiné byly demonstrativně stahovány. Poslanec Bill McCollum (republikán za Floridu) uvádí, že to zahrnovalo 20 až 30 tisíc sovětských pohraničníků ze Střední Asie, etnicky nerozlišitelných od Afghánců a kteří nosí neoznačené uniformy. Kábulský režim je nicméně stále úspěšnější ve vykreslování odboje jako krvežíznivých fanatiků. V tomto jsou podporování roky americké, evropské, pákistánské a saudské podpory nejextrémnějších frakcí - radikálních islámských fanatiků s vůdci, jejichž politika je afghánskou veřejností nenáviděna. Tato těžká vnější podpora nejhorších podkopala lepší, umírněné vůdce. Například na podzim loňského roku byla režimní posádka v Kandahru připravena vzdát město umírněným odbojářům. Ale na poslední chvíli pákistánské velení poslalo Gulbuddina Hekhmatyara, asi nejnenáviděnějšího a nejobávanějšího z extrémistů, s požadavkem, aby kapitulace byla učiněna jeho silám. Dohoda padla a Kandahár zůstává hlavní prorežimní základnou. Odboji nechybí jen letecké síly, obrněná vozidla a experti, ale často takové základní věci jako mapy, detektory min a dokonce i zimní rukavice. Zkušení odbojoví velitelé chtěli k udolání režimu použít partyzánské akce a obléhací taktiku. Místo toho byli pákistánským ISI, zdrojem své podpory, dotlačeni k napadnutí Džalalabádu. Obětí utrpěli více než 25 %; novináři hlásí, že minovým polím čelili bez detektorů min. Překvapením není, že odboj ve svržení kábulského režimu neuspěl, ale že i nadále vůbec existuje a bojuje. Loni v létě, v odpověď na kritiku Kongresu, ministerstvo zahraničí a CIA prohlásili, že obnovili vojenskou pomoc odboji po měsících od jejího pozastavení; není ale jasné, kolik bylo posláno ani kdy pomoc dorazí. Po měsíce byl odboj proti leteckým útokům bezbranný. Zatím nejsou známky, že by jim byly opět dodány střely Stinger nebo jiné protiletadlové zbraně. Američtí představitelé samozřejmě tisku naznačili, že pokračování v pomoci záleží na tom, jakých úspěchů oslabený odboj dosáhne do konce tohoto roku. Moskvě a Kábulu se tato informace musela hodit. Po desetiletí byla americká politika nesourodá, postavená na špatných odhadech a ochraně byrokratického a politického území. Žádné urovnání dohodnuté jinými nemůže afghánský lid donutit, aby se vzdali svého úsilí. Ukončení americké vojenské pomoci je jen nechá, aby zbytečně zemřeli. Vytvoření nové, realistické politiky USA je již dlouho opožděné. Pan Klass, editor a spoluautor knihy "Afghánistán: Znovunavštívená velká hra" (Freedom House), řídí program Freedom House o Afghánistánu a Jihozápadní Asii.