V
pondělí
hned
po
půlnoci
začaly
federální
výdaje
klesat
o
16
miliard
dolarů.
Co
říkáte
na
to,
abychom
všichni
složili
karty,
odešli
domů
a
uložili
těch
16
miliard
dolarů
do
banky?
Právě
to
v
podstatě
navrhuje
vedoucí
rozpočtového
oddělení
Richard
Darman,
a
my
si
myslíme,
že
si
zaslouží
tolik
podpory,
kolik
jen
může
dostat.
Pokud
lidé
nedokáží
poctivě
snížit
federální
útraty
-
a
oni
nedokáží
-,
ať
to
udělají
počítače.
Kongres
už
léta
s
částečnou
pomocí
Bílého
Domu
manipuluje
s
výdajovými
účty
pod
rouškou
souhrnných
návrhů
zákonů
na
zvýšení
rozpočtu.
(Bez
dřívějších
manipulací
by
současná
sekvestrace
oněch
16
miliard
dolarů
byla
ve
skutečnosti
ještě
vyšší.)
Máme
podezření,
že
voliči
už
jsou
z
toho
podvádění
otrávení.
Vezměme
si
například,
že
i
včerejší
široce
zveřejňovaná
sekvestrace
bude
pravděpodobně
haněna,
pokud
bude
umožněno,
aby
přetrvávala
stávající
situace.
Podle
zákona
mají
být
Grammova-Rudmanova
paušální
lineární
snížení
ve
federálních
programech
stálá.
S
výjimkou
sociálního
zabezpečení
a
výdajů
na
chudé.
Zpráva
tiskové
agentury
Associated
Press
o
pondělním
příkazu
k
sekvestraci,
který
podepsal
prezident
Bush,
však
přesně
vystihla
pohrdání,
které
dává
Kongres
najevo
ohledně
pojetí
právně
závazné
povinnosti:
"Zákonodárci
již
týdny
tvrdí,
že
plánují
tyto
škrty
omezit,
jakmile
se
dohodnou
na
kompromisním
návrhu
snížení
deficitu."
Darmanovu
chuť
k
zachování
sekvestrace
včera
podpořil
tiskový
mluvčí
Bílého
domu
Marlin
Fitzwater:
"Máme
pocit,
že
cesta,
kterou
se
musíme
vydat,
je
cestou
škrtů.
Velmi
efektivně
to
sníží
výdaje."
Tento
přístup
odmítají
intelektuálové
kolem
Washingtonu,
pro
které
jsou
to
spíše
silácké
řeči.
Nám
se
to
zdá
jako
jedinečná
příležitost
pro
George
Bushe,
aby
všechny
řeči
o
neprůbojné,
neseriózní
činnosti
prezidenta
uťal
v
kolenou.
Bush
by
jednal
ve
veřejném
zájmu,
kdyby
na
rok
utáhnl
opasky
washingtonské
elitě,
která
těmito
rozpočty
manipuluje
-
byrokratům,
lobbistům
a
členům
kongresu.
Zeptejte
se
Tommyho
Lasorda,
vždyť
být
štíhlý
je
v
módě.
Senátor
Phil
Gramm
v
pondělí
upozornil
na
to,
že
20
let
před
tím,
než
byl
v
roce
1985
schválen
Grammův-Rudmanův
zákon,
rostly
federální
výdaje
asi
o
11
%
za
rok,
přičemž
od
existence
zákona
rostou
ročně
o
méně
než
5
%.
Dalším
významným
faktorem
tohoto
pozitivního
trendu
bylo
rozhodnutí
Ronalda
Reagana,
které
učinil
na
počátku
své
prezidentské
funkce,
a
to
bojovat
rozpočtovou
válku
spíše
na
straně
výdajů
než
zvyšováním
daní.
Pokračující
podpora
daňové
bariéry
ze
strany
George
Bushe
potvrzuje
strategii
v
podobě
tlačení
Kongresu
k
tomu,
aby
volil
mezi
vzájemně
neslučitelnými
prioritami,
spíše
než
aby
přikyvoval
všem
vděčným
lobbujícím
voličům,
kteří
plní
koryto
soukromých
zájmových
skupin.
Pokud
se
někdy
elitám
z
Washingtonu
podaří
daňovou
bariéru
prolomit,
budou
Američané
zaplaveni
mořem
nových
výdajových
programů,
jako
je
například
federalizovaná
péče
o
děti.
Péče
o
děti
byla
jedním
z
mnoha
"vedlejších"
návrhů
zákona,
které
byly
minulý
pátek
odstraněny
ze
senátního
schvalovacího
návrhu.
Dalším
bylo
snížení
kapitálových
zisků,
zrušení
článku
89,
návrhu
zákona
o
handicapovaných
pracovnících,
a
bezprecedentní
nové
projednání
návrhu
zákona
o
závažném
zdravotním
stavu.
Všechny
tyto
věci
jsou
stále
ve
sněmovním
schvalovacím
návrhu,
který
má
1 878
stran,
a
mnoho
poslanců
říká,
že
se
jim
nechce
tyto
hýčkané
body
pustit
a
být
svědky
jejich
zániku.
Zvláště
republikáni
chtějí
od
vedení
Sněmovny
záruku,
že
budou
ohledně
těchto
návrhů
zákona
hlasovat
pro
nebo
proti.
To
by
předseda
sněmovny
Foley
slíbit
měl.
Vláda
by
měla
fungovat
tak,
že
politikové
přebírají
zodpovědnost
za
hlasy,
které
mohou
jejich
voliči
rozpoznat,
namísto
toho,
aby
je
skryli
do
velkého
popelářského
vozu
plného
odsouhlasování.
Jako
každému
se
nám
stýská
po
těch
nenucených,
žoviálních
dnech
ve
Washingtonu,
kdy
ctihodní
mužové
a
ženy
smlouvali
o
rozpočtech
a
dokonce
si
i
trochu
vzájemně
pomáhali,
aby
viděli,
že
se
staví
mosty,
zpevňují
silnice,
vojáci
dostávají
zaplaceno
a
i
o
ty
beznadějně
chudé
je
postaráno.
Ty
doby
jsou
pryč.
Ani
nevidíme
důvod,
proč
bychom
měli
věřit,
že
velký
Washington,
který
ve
stínu
federálních
velikánů
ztloustl,
zbohatl
a
zlenivěl,
se
z
vlastní
iniciativy
příliš
změní.
Zachovejte
sekvestraci
a
nechte
Washington
křičet.