wsj1927.cz

wsj1927.cz

Date19
Source typenws
Year19
Text typeinf

Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.

"velké případy kazí soudnictví", jak tvrdil soudce Holmes, nebo ne, stejně, kdo může pochybovat o tom, že nekazí historii soudnictví, když výsledek velkých konfirmačních slyšení závisí na kandidátově reakci právě na tyto velké případy? Publikace Ethana Bronnera "Battle for Justice: How the Bork Nomination Shook America (Bitva za spravedlnost: Jak nominace Borka otřásla Amerikou)" (Norton, 399 stran, 22,50 $) je živým vyprávěním o nejhorším z těchto slyšení, napsané je s novinářským zápalem, avšak se špatným smyslem pro právní filozofii. Zatímco svůj podtitul kniha dostatečně ospravedlňuje, samotný název je zavádějící. To, co otřáslo Amerikou, nebyla bitva za spravedlnost, ale za pouhou moc, v jejímž rámci zástup soudních aktivistů převálcoval soudce, z kterého dříve udělali démona. Z hlediska základní struktury a stylu je kniha zpracovaná jako román s provokativním vylíčením charakterů, syrovým dějem a s nevyzpytatelnými intrikami takového typu, že bychom je očekávali spíše v dokumentárním dramatu o mocenském prostředí Washingtonu než v ústavní historii. Pan Bronner patrně věří tomu, že slyšení mohla dopadnout jakkoli. O tom pochybuji. Vzhledem ke zklamání demokratů z Reaganových vítězství a z jmenování Nejvyššího soudu, vzhledem k jejich plánům pro tyto mimořádné případy a vzhledem k písemným záznamům napadnutelných Borkových textů bylo celkem jasné, že soudce Bork nemá příliš šancí na to, že jeho jmenování bude schváleno. Jak říká sám pan Bronner, ve vzduchu byl cítit zápach "syrového masa". Snad proto, že vyhráli, jsou protivníci pana Borka vylíčeni mnohem živěji než jeho obhájci. Geniálním organizátorem byl Ralph Neas, který stmelil směsici různých nátlakových skupin do mocné útočné síly. Těžkou váhou v oboru ústavního práva byl Laurence Tribe z Harvardu, to on rozpracoval právní strategie, kterými se mají řídit senátoři a svědci. Největšího úspěchu však dosáhl Ted Kennedy svým nemilosrdným vylíčením "Ameriky podle Roberta Borka" - přehlídkou vymyšlených hrůz, které by logicky vyplynuly, jak tvrdil, z názorů, které pan Bork v období dvou desetiletí zastával. Senátor Kennedy, nehleďme na pochybné doklady o jeho morální převaze, zahrál vynikajícím způsobem na emoce ostatních. zde připomenu ještě další dva. Republikánský senátor Arlen Specter z Pensylvánie zatáhl kandidáta do slovní přestřelky s cílem ukázat, že soudce Bork je v jedné oblasti (svoboda projevu) ochoten Ústavu rozšířit, avšak ve všech ostatních oblastech zůstává rigidní. Výsledkem bylo dobré představení pro média, které senátoru Specterovi a dalším umožnilo hlasovat proti soudci Borkovi "bez výčitek svědomí". Další munice přišla od levicového právního teoretika Ronalda Dworkina, který v časopise New York Review of Books vykreslil obraz ústavní mrtvoly, která si především na poli "interpretace v duchu tvůrců" do Ústavy umíněně vkládá své osobní předsudky. Obvinění, že se nachází "mimo hlavní proud" právního myšlení, výrazně podrylo postavení soudce Borka coby odborníka a nechalo ho doslova vykrvácet přímo na pódiu. Jmenování by ještě bylo možné zachránit, pokud by několik zástupců demokratického politického středu na jihu a jihozápadě porušilo stranickou linii. Jenže demokratický senátor Bennett Johnson z Louisiany této malé skupině připomněl, že černoši a ženy stojící proti soudci Borkovi mohou představovat dost hlasů na to, aby skupinu v dalších senátních volbách potrestali. Demografie se tudíž připojila k "hlavnímu proudu" a démonizování a osud Roberta Borka byl zpečetěn. A výsledek? Oponenti soudce Borka zvolili bojiště, drželi ho a udrželi si ho. Avšak hladkým schválením Anthonyho Kennedyho, "osmdesátiprocentníka", který podporuje zásadu soudního sebeomezování pouze o něco méně než soudce Bork, demokraté možná vyhráli bitvu, jenže prohráli válku. Dalším výsledkem ovšem bylo mrazivé poselství, které slyšení ohledně Borka zanechaly v soudním prostředí, ze kterého Nejvyšší soud rekrutuje své talenty. Do všech právnických škol pronikla informace, že jedinci s ambicemi dostat se k federálnímu soudu se musejí vydat po bezpečné ústavní cestě bez zanechávání písemných stop a kousavého jazyka nebo pera. Autor bohužel neposkytl žádný filozofický rámec, aby podložil své reportérské vlohy. Pojal tento případ příliš lehkovážně jako případ kultury aktivistické právnické školy. Kdyby se ponořil hlouběji do doktríny "soudního sebeomezování", objevil by dlouhou historii sahající k velkým rozhodnutím soudce Holmese. To samé by zjistil i u Alexandera Bickela, bystrého ústavního odborníka a nejbližšího přítele Roberta Borka na univerzitě v Yale, jehož vliv na tohoto soudce je mnohem větší, než uvádí pan Bronner. Přesto musí být dlouhodobý pohled na Roberta Borka coby ústavního myslitele vymezen úžeji. Jeho síla spočívá v jeho teorii majoritního systému, která zbavuje Nejvyšší soud proměnlivých skupinových vlivů a většinu rozhodování v demokracii ponechává na zvolených zákonodárných sborech a výkonné moci. Soudce Bork bohužel nedokázal rozlišovat mezi těmito vlivy a naléhavostí závažných případů klíčových pro společnost, které musejí být pro zachování soudržnosti řešeny soudní cestou. Takovým případem byla otázka segregovaných škol v případu Brown vs. Ministerstvo školství. Další otázkou, kterou je lepší ponechat na jednotných rozhodnutích Nejvyššího soudu než na chaosu padesáti státních zákonodárných sborů, se v naší době stává potrat. Stále viditelnější a jednotnější shoda v názorech Američanů jasně ukazuje, že si přejí, aby se právo na soukromí v otázce antikoncepce (jak bylo rozhodnuto v případě Griswold) týkalo i potratu. Lze pochopit strach soudce Borka z toho, že toto nové právo na soukromí se neúnosně rozšíří, ačkoli Nejvyšší soud složený z mužů a žen se smyslem pro realitu, podstatu věci a pro význam hranic by měl být schopen tento problém zvládnout. Jisté je, že pokud Američané připustí další událost, jako byl potupný cirkus kolem schválení jmenování Borka, učiní tak na vlastní nebezpečí. Ralph Lerner je spisovatel a historik žijící v New Yorku.


Download Source DataDownload textDependenciesPML ViewPML-TQ Tree View