Pozorujeme-li
Kongres,
jak
se
během
každoroční
práce
na
rozpočtu
potí
a
pitvoří,
když
bojuje
s
nutkáním
více
utrácet,
připomíná
nám
to
noční
filmy,
ve
kterých
se
sklíčený
masový
vrah
sám
udá
na
policii
a
řekne:
"Zastavte
mne,
než
zabiju
znovu."
Členové
Kongresu
vědí,
že
dělají
něco
špatného,
ale
potřebují
pomoc,
aby
ovládli
své
temnější
choutky.
Arkansaský
demokrat
David
Pryor
si
nedávno
v
Senátu
vyléval
srdce
poté,
co
se
zúčastnil
časných
ranních
radovánek
Finančního
výboru
v
podobě
porcování
medvěda:
"Musím
vám
říci...
Přicházím
dnes
do
zasedací
síně
jako
někdo,
na
koho
vyšel
celý
náklad
nepatřičných
záležitostí.
Nebylo
to
nic
většího
ani
menšího
než
obžerství."
Sám
se
udával.
"Upřímně
řečeno,
když
jsem
šel
nazpátek
do
auta,
slyšel
jsem,
jak
mnoho,
mnoho
lidí...
otevírá
láhve
šampaňského
a
oslavuje
osobní
vítězství,
kterých
někteří
z
nás
dosáhli
tím,
že
se
do
daňového
zákona
přidala
naše
malá
záležitost
a
mrklo
se
na
příslušnou
osobu,
aby
to
tam
vsunula,"
řekl.
"Když
jsem
jel
domů,
neměl
jsem
ze
sebe
dobrý
pocit."
Okamžiku
Pryorova
prozření
můžeme
zatleskat,
i
když
chápeme,
že
on
a
jeho
kolegové
potřebují
zadržet,
aby
nezabili
znovu.
Dobrým
místem
pro
začátek
nápravy
je
zákon
o
"legislativním
vetu
rozpočtu",
který
nyní
navrhuje
senátor
za
Indianu
Dan
Coats.
Coatsův
zákon,
který
již
má
v
Senátu
32
podporovatelů,
není
čistým
vetem
rozpočtu,
protože
se
bude
týkat
pouze
výdajových
zákonů.
Jedná
se
spíše
o
druh
"vylepšeného
anulování",
jenž
dává
prezidentovi
možnost
pozdržet
nebo
zamítnout
určité
výdajové
položky,
které
prostě
zacházejí
příliš
daleko.
Podle
návrhu
by
měl
prezident
možnost
dvakrát
za
rok
vrátit
balík
"anulací"
do
Kongresu
-
jednou,
když
navrhuje
svůj
rozpočet
a
podruhé,
když
ho
připraví
Kongres.
Kongres
by
měl
20
dní
na
odmítnutí
balíku
50%
většinou,
ale
poté
by
prezident
mohl
toto
odmítnutí
vetovat.
Kongres
by
pak
potřeboval
obvyklou
dvoutřetinovou
většinu
potřebnou
na
přehlasování
jakéhokoli
veta.
Návrh
by
navrátil
trochu
kázně,
kterou
z
procesu
tvorby
rozpočtu
odstranil
zákon
o
"reformě"
rozpočtu
z
roku
1974.
Před
rokem
1974
mohl
prezident
"obstavit"
nebo
odmítnout
utratit
finanční
prostředky
přidělené
Kongresem.
Prezidenti
Kennedy
a
Johnson
pravomoc
obstavení
hojně
využívali,
avšak
proti
oslabenému
prezidentovi
Nixonovi
viděl
Kongres
svoji
šanci
a
odstranil
ji.
Anulování
výdajů
může
prezident
posílat
ještě
v
současnosti,
ta
ale
nemají
smysl,
pokud
Kongres
nepocítí
vinu
a
nezmění
názor.
Je
to
stejné
jako
žádat
lišky,
aby
měly
slitování
s
kuřaty,
a
omezení
samozřejmě
nejsou
schválena
téměř
nikdy.
V
roce
1987
poslal
prezident
Reagan
zpět
do
Kongresu
73
anulací,
ale
Kongres
schválil
pouze
3
%
celkových
výdajů.
Návrh
senátora
Coatse
by
nechal
navržená
omezení
výdajů
platit
automaticky,
pokud
by
Kongres
nereagoval.
I
přesto
by
se
členové
Kongresu
mohli
pokusit
svým
voličům
posloužit
lahůdkami
v
podobě
lobování,
ale
pokud
by
se
opravdu
zbláznili
jako
nyní,
byla
by
přítomna
policie
(v
podobě
prezidenta)
se
svěrací
kazajkou.
Senátor
Coats
plánuje
před
koncem
měsíce
nabídnout
svůj
návrh
jako
dodatek
k
zákonu
o
zvýšení
limitu
federálního
dluhu.
Prezident
Bush
tuto
myšlenku
schvaluje
a
pro
podporu
rozšířené
pravomoci
anulování
hlasovalo
v
minulosti
přinejmenším
50
současných
senátorů.
Bylo
nám
řečeno,
že
senátor
Pryor
ještě
není
podporovatelem,
ale
pokud
se
on
a
jeho
kolegové
chtějí
skutečně
vzepřít
svému
vnitřnímu
nutkání,
podepíší
to.