wsj1657.cz

Až sem prezident Bush příští týden přijede na hemisférický summit uspořádaný k oslavě stého výročí kostarické demokracie, může být jeho projev bezprostředně po panamském fiasku věrohodný? Bushe budou nepochybně velebit někteří latinskoameričtí vůdci, kteří se naoko hlásí k politice neintervence, zatímco soukromě podporují rozhodnější americké akce na svržení generála Manuela Noriegy a chrání své země před náporem sandinistů. Panamská aféra je pouze špičkou hrozivějšího ledovce. Vznikla rozhodnutím Bushovy administrativy neznepřátelit si americký Kongres a za každou cenu zabránit obvinění z vměšování do záležitostí regionu. Výsledkem je nebezpečné vakuum bez amerického vedení, které ponechává Střední Ameriku napospas sovětskému avanturismu. "Tento [vliv] Spojených států není právě ve Střední Americe pociťován, rozhodnutí Washingtonu nereagují na aktuální politiku a jsou odtržena od reality," říká Fernando Volio, kostarický kongresman a bývalý ministr zahraničí. Zmatky v latinskoamerické diplomacii Bushovy administrativy byly zřejmé, když se Organizaci amerických států nepodařilo kategoricky odsoudit generála Noriegu. Tváří v tvář těmto potížím vyjádřili američtí diplomaté přesvědčení, že vlivná skupina Rio Group jihoamerických států, která byla minulý týden ustanovena v Peru, zaujme vůči panamskému diktátorovi tvrdší postoj. Ale až na několik klepnutí přes prsty nebyl generál Noriega ani touto institucí potrestán a nebyl ani vyloučen ze závěrečného ustanovení. Bush nyní přijede do Kostariky a setká se s nikaragujským despotou Danielem Ortegou, který se již nemůže dočkat, až bude mít příležitost vyfotografovat se s americkým prezidentem. Pořadatel, kostarický prezident Oscar Arias, nepozval Chile, Kubu, Panamu ani Haiti na summit, který je vyhrazen pro demokratické státy. S Ortegou se ale počítalo. Formální povýšení sandinistů do demokratického stavu bylo ostře kritizováno kostarickým tiskem. Dokonce i Carlos Manuel Castillo - kandidát na prezidenta za Národní liberální stranu Oscara Ariase - zveřejnil svůj nesouhlas s účastí Nikaraguy na "slavnostech demokracie". Přesto Bushova administrativa v červenci, pár týdnů před setkáním prezidentů Střední Ameriky v honduraském městě Tela, souhlasila s pochybnou dohodou o projednání časového plánu na rozpuštění protisandinovských rebelů. Podle představitelů z Washingtonu doufalo ministerstvo zahraničí, že když se zavděčí prezidentu Ariasovi, může získat jeho podporu a odložit rozhodnutí o účastnících hnutí Contras na dobu, kdy budou ověřeny Ortegovy sliby, že v únoru příštího roku uspořádá demokratické volby. Ale spoléhat se na to, že zanícená kritika Reaganovy administrativy a podpora hnutí Contras pomůže oddálit rozpuštění Contras, je hazardní hra. A dokonce ani některé Bushovy telefonáty na poslední chvíli (podle příkazu některých konzervativních amerických senátorů), které měly zajistit podporu amerického postoje, nedokázaly zastavit postup programu Oscara Ariase. Než došlo k této událostí, využil senátor Christopher Dodd (demokrat za Connecticut) volného pole a podnikl osobní diplomatickou misi Střední Amerikou na podporu brzkého odzbrojení rebelů. Při návštěvě Nikaraguy chválil volební systém sandinistů a káral Bushovu administrativu, že sandinisty neocenila. V Hondurasu, kde je hnutí Contras vysoce aktuálním politickým problémem, slíbil, že pomůže s odblokováním asi 70 miliónů dolarů určených na pomoc, které byly zadrženy, protože místní organizace nesplnily podmínky dohodnuté s Washingtonem. Pomoc byla také jádrem rozhovorů senátora Dodda se salvadorským prezidentem Alfredem Cristianim; Cristianiho vláda je zcela vydána na milost a nemilost štědrosti Spojených států a je nucena velice pozorně naslouchat tomu, co se líbí a nelíbí senátorovi Doddovi. Nebylo tedy žádným překvapením, když blízcí spojenci Spojených států, které Bushova administrativa v podstatě zanedbávala, nařídili nikaragujským vzbouřencům, aby se rozpustili do prosince, tedy dlouho před volbami. Telské dohodě dali Hondurasané příhodnou přezdívku "Doddův plán". Individuální zahraniční politika prováděná americkými zákonodárci přispívá k dezorientovanému chování Spojených států, které dodává odvahy sovětským iniciativám ve Střední Americe. Po debatách s ministrem zahraničních věcí Jamesem Bakerem přijel 3. října sovětský ministr zahraničí Eduard Ševarnadze do Managuy a projevil nadšený souhlas s "velkým nikaragujským mírovým úsilím". Ševarnadzemu připadalo legitimní oznámit zde svůj vlastní mírový plán: SSSR by prodloužil pozastavení dodávek zbraní do Nikaraguy po únorových volbách, pokud by Spojené státy svým spojencům ve Střední Americe udělaly totéž. Vyzval také sousedy Nikaraguy, aby uznali "vojenskou rovnováhu" garantovanou oběma supervelmocemi. Pentagon tvrdí, že navzdory slovům Moskvy budou zbraně z východního bloku i nadále proudit do Nikaraguy přes Kubu na téměř rekordní úrovni. Protože návrhy Ševarnadzeho následovaly po rozhovorech s Bakerem, objevily se spekulace, že Bushova administrativa hledá kompromis se Sověty ve Střední Americe. Tato možnost by zapadala do Ariasova plánu, který vyhlásil porušenou symetrii mezi Sovětskou vojenskou pomocí sandinistické diktatuře a pomocí poskytovanou Washingtonem svobodně zvoleným vládám. Navíc je pravděpodobné, že to povzbudí ty kongresmany na Capitol Hill, kteří vyžadují škrty v podpoře Salvadoru, pokud se prezident Cristiani nepodřídí požadavkům marxistických partyzánů. Smutný stav americké politiky ve Střední Americe nejlépe popisuje nedávné ukončení amerického sponzorování Rádia Kostarika. V roce 1984 požadovala kostarická vláda pomoc při vybudování rozhlasové stanice v severní části země, která byla zaplavena radiovými vlnami sandinistické propagandy. Znovunabytí rádiové suverenity bylo cílem Rádia Kostarika financovaného Spojenými státy a spřízněného s Hlasem Ameriky (VOA). Před několika měsíci se Bushova administrativa rozhodla tuto spolupráci ukončit a nechala Rádio Kostarika fungovat s žebráckým rozpočtem. Podle zpráv je náhlé ukončení způsobeno obavami, že vysílání VOA by mohlo narušovat mírový proces. Rusko mezitím věnovalo Nikaragui další silný rozhlasový vysílač, který byl nainstalován ve městě Esteli. Může pokrýt celou oblast Karibiku a dosáhnout hluboko do Jižní Ameriky. Jeho silný signál možná vypěstuje jakési povědomí o Sovětském kondominiu, které je na úžině vytvářeno díky chybě Spojených států. Sovětské zakotvení v Nikaragui je pro Kostariku, mírovou demokracii bez armády, znepokojivé. Když se prezidenta Ariase ve Washingtonu tázali na to, co by se stalo, kdyby jeho tolik rozhlašovaný mírový plán neuspěl, vyjádřil očekávání přímé akce Spojených států. Červencový průzkum Gallupova ústavu ukázal, že 64 % Kostaričanů věří, že pokud by jejich země byla napadena Nikaraguou nebo Panamou, přijdou Spojené státy na její obranu. Ale po událostech v Panamě, kde mají Spojené státy tak jasné strategické zájmy, se může čekání na speciální jednotku Delta Force ukázat jako nebezpečný hazard. Daremblum je právník a autor sloupků listu La Nacion.