wsj1643.cz

wsj1643.cz

Date19
Source typenws
Year19
Text typeinf

Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.

Řada 21 sekce 9 horních rezervací v Candlestick Parku je visuté bidýlko, jen pár kroků od samého vrcholu tribuny. Ze svého oranžového sedadla jsem se díval přes dráhu k první metě a čerstvě posekané hřiště v ostrém slunci posledních několika minut před tím, než se měla uskutečnit třetí hra Světové série. Bylo pět odpoledne, ale pacifického času. Doma v New Yorku pracovní den již skončil, takže jsem se nemusel cítit provinile. I tak jsem se cítil, jako bych si dopřával nadmíru, a nemohl jsem nevzpomenout opovržení svého otce nad bohatým kolegou medikem, který o nedělních odpoledních chodil na zápasy Tigers. Toto hřiště, nazývané Stick, nebylo klasický baseballový stadión - příliš symetrický, příliš mnoho holého betonu. A nemělo intimitu divoké přeplněnosti stadiónu Yankee. Líbilo se mi ale uvolněné přátelské chování lidí okolo , líbilo se mi, že přivedli své děti, a okouzlilo , že si jako praví občané státu budoucnosti přinesli tolik televizí a rádií, aby při této živé události zůstali v kontaktu s realitou elektronického světa. Možná měli zvláštní cit pro historii. Komentátoři přece dokumentovali hru a potvrzovali její existenci miliónům lidí, kteří právě nebyli na stadiónu Stick přítomni. Proč byste neposlouchali svou zkušenost, zapisovanou do historie, zatímco ji žijete? Den byl naplněn vahou své vlastní hrozivě se přibližující historie. Dlouhé řady lidí čekaly, aby si koupily upomínkové pohlednice Světové série s oficiálním razítkem. Tisíce z nás zaplatilo 5 dolarů za oficiální upomínkovou knihu s historickými pojednáními o drobných událostech Série, s historickými fotografiemi velkých okamžiků minulosti Série a s návody v angličtině a španělštině, jak vyplňovat zápis o utkání. Nadhazovač = lanzador. Homerun = jonron. Hráči vyběhli na hrací plochu daleko dole a tribuny se rozezněly ozvěnou. Myslím, že to je určitě místní zvyk, vítat mužstvo podupáváním nohou. Pak se ale šum změnil na rachot. A nikdo nekřičel. Nikdo kolem nic neříkal. Protože jsme všichni byli zaměstnáni jízdou na vlně. Šedesát tisíc surfařů na vrcholu betonové zdi, čekajících, nás to smete. Teprve ve chvíli největšího víření jsem pochopil, o co jde. V tu chvíli jsem si vzpomněl na zemětřesení v roce 1971, které jsem zažil v Santa Barbaře v motelovém pokoji ve druhém patře. Když houpání budovy probudilo, uvědomil jsem si, že a) jsem v Jižní Kalifornii, b) postel se hýbe, c) to musí být masážní postel, ve které došlo ke zkratu. Pak jsem si všiml, že se stropní světlo houpe na šňůře, a pochopil jsem, co se stalo. Co bych měl dělat? Dostat se z budovy, která se může zhroutit, ven na parkoviště. Parkoviště se ale mohlo rozpadnout na trhliny, takže bych se měl raději postavit na své auto, které je snad větší než průměrná puklina. Naštěstí zemětřesení odeznělo dřív, než se mi povedlo vyběhnout a nahý se postavit na kapotu. Na stadiónu Stick, zatímco se svět otřásl, jsem přemýšlel o onom ránu, ale pak náhle napadlo, že tentokrát to je jiné. Kdybych přežil, splnilo by se mi největší přání každého novináře. Byl jsem očitým svědkem v této chvíli nejzaznamenáníhodnější události na světě. Jaký byl můj pohled? Jak bych to zaznamenal? Všechny tyto myšlenky mi proběhly hlavou v průběhu 15 vteřin, po které zemětřesení opravdu trvalo. Zbytek je, samozřejmě, historie. Stadión Stick nespadl. Opravdové tragédie se staly jinde, jak jsme brzy zjistili. Ale zde na několik minut zavládla ohromná úleva. Mladá maminka našla svého chlapce, který si šel koupit párek v rohlíku. Zeď za mnou byla poněkud deformovaná, ale základy vydržely. A mnozí z nás chvíli čekali, se začne hrát. Pak jsme začali houfně odcházet, abychom na pevné zemi bezpečně počkali na první nadhoz. Právě během toho tichého exodu po neporušených betonových rampách stadiónu Stick jsem doopravdy pochopil smysl všech těch walkmanů a watchmanů. Dav se pohyboval ve shlucích a tyto shluky byly přitahovány elektronickým jádrem. Touto cestou, i když Stick sám se utápěl ve tmě, jsme byli informováni o posledních událostech. Do 15 minut od zemětřesení jsem viděl záběry na zhroucené části Bay Bridge. Stále se zpřesňující odhady závažnosti zemětřesení byly k dispozici dřív, než jsem se dostal ke svému autu. A drahé automobilové ozvučné systémy zatím zásobovaly parkoviště, na kterém vládl chaos, informacemi o požáru způsobujícím velký černý oblak kouře, který jsme viděli na jižním horizontu. Padla tma. Vysílání ale pokračovalo černou nocí a ukazovalo obrázky zhroucené dálniční uzliny v Oaklandu a boje s požárem v oblasti Mariny. V době byla naše kurážná automobilová vesnička obklopena globální vesnicí posluchačů a diváků. Každý na stadiónu Stick toho dne začal jako divák a skončil jako účastník. Vlastně celé obyvatelstvo oblasti Zálivu skončilo v této dvojroli herce a diváka. Zpravodajové byli oběťmi a některé z obětí se změnily na neoficiální zpravodaje. Výmluvným příkladem byl motorista na Bay Bridge, který v rozhodujícím okamžiku duchapřítomně vytáhl videokameru a natočil auto před sebou, jak padá do průrvy v silnici. Ten pásek ukazovali v televizi, ještě než skončila noc. Marshalle McLuhane, měl jste tam v onen čas být.


Download Source DataDownload textDependenciesPML ViewPML-TQ Tree View