wsj1623.cz

CHVÍLI JI ZAŽÍVÁTE, pak zase odejde. Řeč je o recesi. Trhané kroky ekonomiky nechávají investory na pochybách, jestli ekonomika zpomaluje nebo zrychluje. Vládní statistiky jsou revidovány tak často, že připomínají otáčející se korouhvičku. V posledních sedmi letech investoři měli vítr v zádech v podobě celkově rostoucí ekonomiky. Někteří možná zapomněli - a někteří mladší možná nikdy nezažili - jaké to je, investovat během recese. Když prodělat peníze je stále snazší a vydělat peníze je stále těžší, jsou zapotřebí jiné taktiky. Pro ty investory, kteří se domnívají - nebo obávají -, že rok 1990 bude rokem recese, se mnozí ekonomové a finanční manažeři shodují na krocích, které lze podniknout, aby se snížila rizika v rámci portfolia. Stručně řečeno, profesionálové radí investorům, kteří očekávají zpomalení, aby drželi méně akcií než obvykle a preferovali akcie velkých společností z "defenzivních" odvětví. Předepisuje se velká dávka hotovosti spolu s větším než obvyklým podílem obligací - nejlépe vládních obligací. Je lákavé myslet si, že se tyto ochranné kroky dají odsouvat až do chvíle, kdy bude recese evidentně za dveřmi. To však nemusí být možné, protože recese investory často zaskočí. "Vždycky se zdá, že přichází o trochu později, než očekáváte. Když udeří, udeří rychle," říká David A. Wyss, hlavní finanční ekonom u divize Data Resources společnosti McGraw-Hill Inc. Přestože Wyss osobně recesi brzy neočekává, radí lidem, kteří ji očekávají, že "nejlepší věcí, kterou můžou mít, jsou dlouhodobé, tedy 20leté až 30leté dlouhodobé státní obligace". Wyss říká, že důvod je prostý: "Během recese úrokové míry téměř vždy klesnou." Klesající úrokové míry vyženou nahoru ceny dříve vydaných obligací stejně spolehlivě jako zhoupnutí houpačky. Mají větší hodnotu, protože přinášejí vyšší úrok než nově vydané obligace. Tento efekt platí pro krátkodobé i dlouhodobé obligace. Jenže krátkodobé obligace nemohou stoupnout příliš, protože každý ví, že budou celkem brzy splaceny za předem stanovenou cenu. Ceny dlouhodobých obligací, kterým do splatnosti scházejí dlouhá léta, se houpají více. Nestačí však jakékoli obligace. Podnikové obligace "při recesi obvykle nejsou dobrou volbou", říká Wyss. Když přicházejí horší časy, investoři si dělají starosti, zda společnosti budou mít dost peněz, aby své dluhy platily. To cenám podnikových obligací škodí. Upozorňuje na to, že také "většina podnikových obligací je vypověditelná". To znamená, že podnik poté, co uplynula stanovená doba, může své obligace odkoupit zpět tím, že zaplatí investorům nominální hodnotu (plus v některých případech bonus). Když klesnou úrokové míry, je pro společnosti rozumné udělat právě toto, protože pak ušetří na úrokových nákladech. Investorům pak ale zůstanou peníze, které je třeba znovu investovat v době, kdy jsou úrokové míry minimální. Jestliže podnikové obligace jsou v recesi špatné, pak rizikové obligace budou pravděpodobně ze všeho nejhorší. Když je na obzoru recese, je "absolutní nutností" zbavit se rizikových obligací, říká Avner Arbel, profesor financí na Cornellově univerzitě. "Takové obligace jsou při poklesu velmi citlivé a to by mohla být katastrofa." Obecní dluhopisy jsou během recese obvykle o trochu bezpečnější než podnikové obligace, ale ne tak bezpečné jako obligace vydané federální vládou. Během ekonomické krize často poklesnou lokální daňové výnosy, což vede k růstu rizik spojených přinejmenším s některými obecními dluhopisy. A stejně jako podnikové obligace jsou vypověditelné i mnohé obecní dluhopisy. Malá část odborníků však jde proti většinovému názoru a nemyslí si, že obligace investorům pomohou, i když bude recese za dveřmi. Jedním z nich je Jefrey L. Beach, ředitel výzkumu u společnosti Underwood Neuhaus & Co., makléřské firmy z Houstonu, který si myslí, že "recese buď je nebo brzy nastane". Navíc si myslí, že toto by mohla být ošklivější recese než obvykle: "Až pokles přijde, bude velmi těžké jej zvrátit." Doporučuje, že by investoři "měli být opatrní", držet méně akcií než obvykle a také se vyhýbat obligacím. Vidí "v ekonomice minimální míru inflace 5 až 6 %", a tak pochybuje, že úrokové míry v brzké době výrazně klesnou. Beach říká, že místo toho by investoři "asi měli držet velmi vysoké množství hotovosti", čímž má na mysli takzvané peněžní ekvivalenty, jako jsou například fondy peněžního trhu a krátkodobé státní obligace. Greg Confair, prezident společnosti Sigma Financial Inc. z Allentownu v Pennsylvánii také doporučuje, aby se investoři zaměřili převážně na hotovost. Není si jist, že přichází recese, ale říká, že druhá pravděpodobná alternativa - znovu zažehnutá inflace - je stejně špatná. "V takto pozdní fázi expanze" má ekonomika tendenci stočit se buď k ničivé inflaci, nebo do recese, tvrdí Confair. Říká, že plán Rady federálního rezervního systému na "měkké přistání", vyžaduje, aby Rada federálního rezervního systému manévrovala ve "stále se zužujícím koridoru". Měkké přistání není něco, čeho by se dalo dosáhnout jednou provždy, dodává Confair. Musí se budovat pořád dokola, měsíc co měsíc. Domnívá se, že úkol, před kterým stojí předseda Rady federálního rezervního systému Alan Greenspan, je tak složitý, že připomíná "žonglování s oboustrannou sekerou a kotoučovou pilou". A v jistém smyslu je to úkol podobný tomu, před kterým stojí jednotlivci při rozhodování, co udělat s akciemi - základem portfolií většiny seriózních investorů. Vyvstává otázka, zda se snažit trh "načasovat". Pro lidi, kteří dokáží přečkat výkyvy trhu v dobrých i zlých dobách, jsou akcie vděčnou dlouhodobou investicí. Většina studií ukazuje, že investoři, kteří koupili a drželi akcie, z historického hlediska získali roční výnos z akcií 9 až 10 % včetně dividend i zhodnocení. To je výrazně více, než vynesly obligace nebo bankovní certifikáty. Protože nikdo neví jistě, kdy recese přijde, někteří analytici se navíc domnívají, že by si investoři neměli s načasováním dělat příliš starostí. "Snažit se načasovat ekonomiku je chyba," říká David Katz, investiční ředitel společnosti Value Matrix Management Inc. z New Yorku. Katz poznamenává, že někteří ekonomové předpovídají recesi už nejméně dva roky. Investoři, kteří poslechli a odvrátili se od akcií, "si jen uškodili", říká. Katz dodává, že ti, kdo se vrhají na akciový trh a zase z něj odcházejí, se k tomu, aby předstihli strategii stylu koupit a držet, musí správně rozhodovat asi po 70 % času. Časté obchodování žene vzhůru náklady na provize. A investor, který často vstupuje na trh a opouští jej, by mohl propást ona náhlá prudká zvýšení, která z dlouhodobého hlediska vytváří značnou část zisků akciového trhu. I přesto málokterý investor dokáže v klidu sedět, když je přesvědčen, že se blíží recese. Během všech pěti recesí od roku 1960 akcie koneckonců klesly. Podle Neda Davise, prezidenta společnosti Ned Davis Research Inc. z Nokomisu na Floridě byl průměrný pokles Dow-Jonesova indexu akcií průmyslových společností kolem 21 % a pád začal v průměru o šest měsíců dříve, než oficiálně začala recese. Než se recese stane "oficiální" (hrubý národní produkt poklesne ve dvou po sobě jdoucích čtvrtletích), značná část škod na akciích už je napáchána - a v typickém případě je recese už za polovinou. Zhruba šest měsíců před tím, než recese skončí, začnou akcie obvykle opět stoupat, protože investoři očekávají oživení. Průměrná recese trvá přibližně rok. Recese se ale bohužel značně liší délkou, takže se průměr nedá spolehlivě použít jako návod pro investory k načasování prodejů či nákupů akcií. Ale ať už zní jejich rada ohledně načasování jakkoli, žádný z těchto odborníků nedoporučuje se během recese akcií zcela zbavit. Pro tu část investorova portfolia, která zůstane v akciích, mají profesionálové mnoho návrhů. Katz se přimlouvá za emise s nízkým poměrem cena-zisk - to znamená nízké ceny v poměru k výnosu společnosti na akcii. Říká, že akcie "s nízkým poměrem cena-zisk" si vedou "v recesi nebo na klesajícím trhu" výrazně lépe než ostatní. Říká, že v příznivých dobách mírně zaostávají, ale celkově nabízejí vynikající výnosy. Prof. Arbel nabádá investory, aby se zbavili akcií malých společností. Říká, že v recesi akcie malých společností obvykle klesnou více než akcie velkých společností. A tvrdí, že v každém případě jsou akcie malých společností "předražené téměř stejně, jako byly 30. září 1987, těsně před krachem". Arbel například říká, že akcie malých společností se prodávají za přibližně 19 násobek hotovostního toku. (Hotovostní tok, což je v zásadě zisk plus odpisy, je jedním z běžných měřítek finančního zdraví společnosti.) Arbel prohlašuje, že tento poměr je nebezpečně blízko poměru 19,7, který panoval před krachem akciového trhu v roce 1987. A je výrazně vyšší než poměr, za který se prodávají větší společnosti (7,5 násobek hotovostního toku). Dalším důležitým trikem při zajišťování odolnosti portfolia proti recesi je zvolit akcie v "defenzivních" odvětvích. Klasickými příklady jsou potraviny, tabák, léky a veřejné služby. Ať je recese nebo ne, lidé pořád jedí, kouří a když jsou nemocní, berou léky. George Putnam III., redaktor zpravodaje Turnaround Letter z Bostonu, dává investorům, kteří se mají před recesí na pozoru, ještě jednu radu. "Nechte si nějaké peníze stranou a využijte je, až přijde příležitost," říká. "Pokud recese udeří, naskytne se několik výborných investičních příležitosti, zrovna když to bude vypadat nejčerněji." Pan Dorfman se v newyorské redakci listu Wall Street Journal zabývá problematikou investování. Některé skupiny odvětví trvale vzdorují bouřím lépe než ostatní. Následující údaje uvádějí, kolikrát během prvních šesti měsíců posledních sedmi recesí tato odvětví překonala index Standard & Poor's 500.