Pro
Vietnamce
jsou
tyto
časy
složité,
často
až
nebezpečné.
Po
letech
otálení
byla
na
konci
roku
1986
přijata
ekonomická
a
politická
reforma,
avšak
zvučná
prohlášení
ještě
musí
vyústit
v
mnoho
činů.
Vietnam
zjišťuje,
že
přeměnit
ustrnulý
socialistický
systém
v
dynamicky
volný
trh
nebude
snadné.
Zde
se
dočtete,
jak
se
tři
Vietnamci
vyrovnávají
se
změnou:
Král
pneumatik
Nguyen
Van
Chan
je
žijící
důkaz,
že
staré
metody
těžko
vymírají.
Chan
býval
v
Hanoji
raritou:
soukromý
podnikatel.
V
období
před
reformou
z
něj
jeho
úspěchy
v
podnikání
učinily
cíl
úřadů.
Chan,
jemuž
je
nyní
64
let,
vynalezl
plnicí
pero,
které
se
svojí
rodinou
vyráběl
z
odpadních
plastů.
Později
obchodoval
s
lepidly.
Oba
produkty
byly
nesmírně
populární.
Ke
svému
neštěstí
byl
Chan
v
letech
1960-1974
třikrát
uvězněn.
Ačkoliv
jeho
podnik
byl
zaregistrován
a
zpracovával
pouze
odpadní
suroviny,
byl
obviněn
z
provozování
nezákonného
obchodu
a
držení
ilegálních
materiálů.
Jednou
byl
zadržen
na
tři
měsíce,
aniž
by
byl
obviněn.
Když
se
daly
do
pohybu
ekonomické
reformy
Vietnamu,
očekávalo
se,
že
se
situace
změní,
a
na
nějaký
čas
tomu
tak
skutečně
bylo.
Po
letech
pokusů
vytvořil
Chan
odolné
cyklistické
pláště,
které
překonaly
své
konkurenty
vyráběné
státem.
V
roce
1982
již
prodával
tisíce
pneumatik.
Noviny
o
něm
uveřejňovaly
články
a
oslavovaly
ho
jako
"krále
pneumatik".
Jeho
úsilí
mu
vyneslo
zlatou
medaili
na
národní
výstavě
-
a
znovu
upoutal
pozornost
místních
úřadů.
V
roce
1983
do
jeho
předměstského
domu,
který
se
svojí
rodinou
používal
jako
bydliště
a
současně
i
jako
továrnu,
vpadla
oblastní
policie
a
požadovala
důkaz,
že
je
vlastníkem
domu
i
zařízení.
Dal
jim
ho.
"To
bylo
poprvé,
kdy
prohráli
a
já
jsem
vyhrál,"
říká.
Byl
ještě
vyslýchán,
aby
se
zjistilo,
zda
je
"skutečně
pracující
muž
nebo
jen
vykořisťovatel".
Chan
říká:
"Když
jsem
ukázal,
že
to
bylo
z
mojí
vlastní
hlavy,
prohráli
podruhé."
Ale
o
několik
dnů
později
ho
policie
obvinila
z
krádeže
elektřiny,
pořizování
kaučuku
bez
povolení
a
nákupu
kradeného
majetku.
Po
varování,
že
bude
opět
uvězněn,
prchl
na
venkov.
Jeho
rodina
dostala
na
opuštění
tři
hodiny,
než
byl
dům
i
se
zařízením
zkonfiskován.
Pouze
s
oblečením,
které
měli
na
sobě,
se
členové
rodiny
přestěhovali
do
domu,
který
vlastnil
jeden
z
Chanových
synů.
Po
šesti
měsících
na
útěku
se
Chan
dozvěděl,
že
příkaz
k
jeho
zatčení
byl
zrušen.
V
lednu
1984
se
vrátil
zpět
ke
své
rodině
a
začal
dlouhý
boj
za
spravedlnost,
kdy
se
dožadoval
navrácení
svých
práv
od
každého
počínaje
komunálním
úředníkem
z
Hanoje
až
po
poslance
Národního
shromáždění.
Se
svojí
rodinou
se
držel
nad
vodou
opravováním
jízdních
kol,
prodejem
ovoce
a
příležitostnými
pracemi.
Průlomu
Chan
dosáhl
v
roce
1987
-
a
stal
se
opět
trochu
celebritou
-,
když
jeho
příběh
uveřejnil
jeden
týdeník.
V
roce
1988,
18
měsíců
poté,
co
šestý
sjezd
oficiálně
schválil
rodinné
soukromé
podnikání,
místní
úřady
povolily
Chanovi
obnovit
činnost.
Ke
konci
minulého
roku
byl
tedy
znovu
pozván
coby
"král
pneumatik",
aby
předvedl
své
výrobky
na
národní
výstavě.
Národní
představitelé
se
u
jeho
stánku
zastavili,
aby
pochválili
jeho
úspěchy.
Chan
nyní
v
synově
malém
domě
vyrábí
měsíčně
1 000
plášťů
na
jízdní
kola
a
motocykly
a
1 000
plechovek
lepidla
na
opravu
pneumatik.
Ve
dvou
pokojích
v
domě
se
tísní
osmnáct
lidí
-
Chanovi,
čtyři
z
jejich
10
dětí
včetně
jejich
chotí
a
osm
z
22
vnoučat.
Většina
spí
na
zemi.
Za
svítání
osm
členů
rodiny
a
dva
další
pracovníci
rozvinou
plachtu
ze
surového
kaučuku,
která
zakryje
podlahu
domu
a
dosáhne
až
na
ulici.
Jednoduchá
provozní
činnost
započne
také
za
zadními
dveřmi
na
malém
dvorku,
kde
prastarý
lis
vytlačuje
kaučukový
roztok
do
vodorovných
pruhů,
a
kde
se
nově
vyráběné
pneumatiky
chladí
ve
vaně
naplněné
vodou.
Chan
optimisticky
hovoří
o
rozšiřování,
možná
dokonce
o
zapojení
se
do
oblasti
dovozu
a
vývozu.
Především
má
ale
nedokončené
zakázky.
Když
mu
místní
úřady
povolily
obnovit
výrobu,
uvolnily
pouze
jeden
z
jeho
strojů.
Nevrátily
zásoby
kaučuku,
které
představují
jeho
kapitál.
Nevrátily
mu
ani
jeho
dům
a
zařízení,
jejichž
cenu
odhaduje
přibližně
na
44 000
dolarů.
Přesto
chce
znovu
získat
více
než
jen
svůj
majetek.
"Chci
zpět
svoji
důstojnost,"
říká.
Redaktor
Když
Asociace
vietnamských
spisovatelů
hledala
nového
redaktora,
který
by
reformoval
její
týdeník
Van
Nghe,
Nguyenovi
Ngocovi
to
připadalo
jako
jasná
volba.
Po
šestém
sjezdu
se
novináři
chopili
příležitosti
zkoumat
dříve
tabuizovaná
témata,
kterou
přinesla
liberalizace.
57letý
Ngoc
měl
slušnou
reputaci
reformisty:
Na
počátku
roku
1980
přišel
o
oficiální
místo
v
asociaci,
protože
zpochybňoval
pronikání
politiky
do
literatury.
Ngoc,
jmenovaný
šéfredaktorem
v
červenci
roku
1987,
rychle
přeměnil
konzervativní
týdeník
Van
Nghe
na
nejžhavější
vietnamské
noviny.
Protože
týdeník
šel
při
zachycování
vietnamské
společnosti
a
jejích
neduhů
daleko
za
hranice
běžných
literárních
témat,
náklad
prudce
stoupl.
Čtenáři
byli
nadšeni
odvahou
novin
a
zděšeni
stinnou
stránkou
života,
kterou
odhalovaly.
Jeden
článek
vyprávěl
o
desetiletém
úsilí
raněného
vojáka
úředně
dokázat,
že
je
naživu.
Jiný
popisoval,
jak
daňoví
úředníci
v
provincii
Thanh
Hoa
jedné
noci
vtrhli
do
domovů
hladovějících
vesničanů
a
zabavili
jim
rýži.
Noviny
také
vydaly
sérii
kontroverzních
povídek
bývalého
učitele
dějepisu
Nguyena
Huye
Thiepa,
který
rozdmýchal
diskuzi
o
svém
výkladu
vietnamské
kultury
a
nepokrytě
kritizoval
spisovatele,
kteří
mu
znemožnili
vstoupit
do
jejich
oficiální
asociace.
Van
Nghe
si
rychle
znepřátelil
mocné.
"Ideologové
i
velké
množství
spisovatelů"
na
pozměněné
noviny
"zareagovali
nesprávně,"
říká
literární
kritik
Lai
Nguyen
An.
Po
měsících
vnitřních
nepokojů
byl
Ngoc
v
prosinci
minulého
roku
vyhozen.
Jeho
propuštění
vyvolalo
mezi
vzdělanci
rozčílení,
které
trvá
dodnes.
"Pod
Ngocovým
vedením
chránily
občany
namísto
vlády
noviny
Van
Nghe,"
říká
básník
Nguyen
Duy,
který
je
šéfem
pobočky
těchto
novin
pro
jižní
Vietnam.
"Noviny
zachycovaly
pravdu."
"Pro
vedení
bylo
příliš
bolestivé
to
unést."
'Miliardář'
Nguyen
Thi
Thiová
je
vietnamskou
podnikatelkou
80.
let.
Jejím
nelehkým
úkolem
je
udržet
své
rodící
se
impérium
na
špici
i
v
90.
letech.
Thiová
nečekala
na
reformy,
aby
začala.
Předstihla
vládu
i
zákon,
aby
ze
společnosti
Hochiminh
City
Food
Co.
vytvořila
největšího
prodejce
rýže
v
zemi.
Její
úspěch,
k
němuž
patří
i
zmírnění
nedostatku
potravin
ve
městech
na
počátku
80.
let,
pomohl
přesvědčit
Hanoj,
aby
se
vydala
cestou
reformy.
Její
příběh
se
stává
součástí
místního
folklóru.
Celoživotní
revolucionářka
s
nízkým
vzděláním,
která
bojovala
proti
saigonskému
režimu
podporovanému
Francouzi
i
Američany,
se
po
válce
snadno
přeorientovala
na
obchod.
Její
vrozené
schopnosti
byly
navzdory
prostředí
kapitalistické.
Od
vězení
jí
zachránilo
pouze
její
přátelství
s
čelními
představiteli
stran
včetně
Nguyena
Vana
Linha,
někdejšího
tajemníka
strany
Hočiminova
města,
jelikož
obcházela
předpisy.
Když
byl
na
šestém
sjezdu
do
funkce
generálního
tajemníka
strany
jmenován
Linh,
stala
se
Thiová
miláčkem
politiky
"doi
moi",
vietnamské
verze
perestrojky.
Úřady
nasměrovávaly
zahraniční
reportéry
do
její
kanceláře,
aby
viděli
příklad
"nového
způsobu
myšlení".
Zahraniční
publikace
na
to
reagovaly
články,
které
prohlašovaly,
že
je
to
nejbohatší
žena
ve
Vietnamu.
"Někteří
lidé
mě
nazývají
komunistickou
miliardářkou,"
říká
návštěvníkům.
Nyní
je
67letá
Thiová
stejně
chudá
jako
většina
ostatních
v
této
zbídačené
zemi.
Společnost
Hochiminh
City
Food
vlastně
přeměnila
na
nadějné
konsorcium
podniků,
avšak
společnost
sama
zůstává
ve
vlastnictví
státu.
Řídí
ji
z
pozice
generální
ředitelky.
Jádrem
obchodu
je
nákup
rýže
a
ostatních
výrobků,
jako
například
kukuřice
a
kávy,
od
farmářů
z
jihu,
kterým
platí
průmyslovými
hnojivy,
zemědělským
nářadím
a
jiným
zbožím.
Společnost
Hochiminh
City
Food
tvrdí,
že
v
minulém
roce
nakoupila
dva
miliony
metrických
tun
neloupané
rýže,
což
představuje
více
než
10
%
produkce
země.
Na
přepravu
komodit
do
svých
skladů
společnost
provozuje
skupinu
kamionů
a
lodí.
Jedna
přidružená
společnost
zpracovává
komodity
v
potraviny,
jako
například
instantní
nudle,
které
se
s
rýží
prodávají
v
rozsáhlé
síti
maloobchodů.
V
posledních
letech
začala
Thiová
diverzifikovat
společnost
tím,
že
vložila
20
%
investic
do
nově
založené,
částečně
soukromé
banky
Industrial
and
Commercial
Bank,
a
že
založila
společnost
Saigon
Petro,
která
vlastní
a
provozuje
největší
rafinérii
ropy
ve
Vietnamu.
Thiová
říká,
že
společnost
Hochiminh
City
Food
v
minulém
roce
zvýšila
zisky
před
zdaněním
o
60
%,
což
při
obratu
ve
výši
150
milionů
dolarů
odpovídá
2,7
milionu
dolarů.
V
tomto
roce
očekává
nárůst
příjmů
i
zisku.
Možnost,
že
by
reformy
Vietnamu
mohly
vytvořit
na
jejím
domácím
hřišti
konkurenci,
téměř
přehlíží.
"Mně
konkurence
uvnitř
země
nevadí,"
říká.
"Mám
pouze
obavy,
že
s
vietnamskými
výrobky
nízké
kvality
nemůžeme
konkurovat
okolním
státům.