wsj1586.cz

wsj1586.cz

Date19
Source typenws
Year19
Text typeinf

Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.

Před 20 lety se obchodu s kožichy Jacka Purnicka na Sedmé Avenue velice dařilo, měl 25 zaměstnanců a velkou továrnu. Nyní jeho šest zaměstnanců pracuje v obchodě v osmém patře, který je podle jeho vyjádření menší než jeho dřívější sklad. Rovněž uvádí, že nyní přichází o peníze. Vinu dává dovozu. Ale kousek dál na Sedmé Avenue, kde se vyrábí asi 75 % amerických oděvů z kožešin, získal Larry Rosen dvě maloobchodní prodejny, rozšířil svou kolekci kožešinových oděvů a začal vyrábět i z kůže. Zásluhu přičítá dovozu. Rozdíl spočívá v tom, jak dva obchodníci s kožešinami zareagovali na zahraniční konkurenci a transformaci tohoto odvětví za posledních 10 let. Jeden se úporně držel tradiční kolekce, zatímco druhý uvítal změnu. "Malý, dobrý obchod s kožešinami není, co býval," říká 75letý Purnick. "Vyrábíme nejkvalitnější výrobky na světě a Američané jsou přehlíženi." Sedmapadesátiletý Rosen se však domnívá, že dovoz tomuto odvětví, v němž pracuje po většinu svého života, dodal nové síly. "Jsou mezi námi někteří, kteří nejdou s dobou," říká. Konkurence v oblasti dovozu pro americké kožešiny prudce stoupla od doby, co obchodníci s kožešinami začali v posledních letech agresivně propagovat "norkový kožich pro zaměstnané děvče" a podobné levné kožichy z dovozu. Obchodníci objevili spotřebitele, jehož obchodníky s dražšími kožichy dosud ignorovali: mladší ženy, dokonce i krátce před třicítkou, které by nikdy nenapadlo, že by si mohly koupit norkový kožich. Nový trh pomohl podnítit americký trh s kožichy na nynější přibližně 1,8 miliardy dolarů ročně, což je trojnásobek ve srovnání s koncem 70. let. Rovněž otevřel dveře kožichům vyráběným v Jižní Koreji, Číně, Hongkongu a dalších zemích. Jindo Furs, velký výrobce z Jižní Koreje, říká, že ve Spojených státech provozuje 35 maloobchodních prodejen a do konce příštího roku se chystá otevřít 15 dalších. Purnick a další tradiční obchodníci s kožešinami označují řadu dovezeného zboží za nemoderní a nekvalitní výrobky. Američtí obchodníci s luxusními kožešinami tvrdí, že je tyto dovezené výrobky nepoložily. Ale obchodníci s kožešinami prodávanými za nízké a středně vysoké ceny jako kožešník Purnick, který kdysi kožešinami zásoboval oblast Sedmé Avenue v rozsahu pěti bloků, uvádí, že dovozem se jejich prodej snížil. Žena, která kdysi na norkový kožich americké výroby šetřila dvě tři sezóny, může nyní získat norkový kožich z dovozu okamžitě za méně než 2 000 dolarů. Přesto Rosen otočil fenomén dovozu ve svůj prospěch. Na začátku tohoto desetiletí si všiml, že lidé pracující v oblasti zpracování kožešin v řadě zahraničních zemí byli ochotni pracovat déle za nižší ceny než jejich američtí kolegové a byli otevřenější inovacím. V roce 1982 zahájil provoz továrny v Řecku. Za dva roky otevřel továrnu v Západním Německu. Rovněž si všiml toho, že zahraniční výrobci přicházejí s mnoha variacemi tradičních kožichů a rozhodl se je následovat. Spojením svých silných stránek v inovaci a řízení kvality s nižšími náklady na výrobu v zahraničí byl podle svých slov schopen vyrobit vysoce kvalitní zboží s nízkými náklady. Říká, že většinu svých kožichů stále vyrábí ve Spojených státech, aby si udržel kontrolu nad výrobou a vyhnul se přílišné závislosti na zahraničních zdrojích. Ale před šesti lety také začal dovážet zboží z Dálného Východu. Inspirován dovozem teď Rosen vyrábí kožešinové rukávy, klobouky a límce. V tomto roce uvedl pánskou kolekci a nabízí barvené kožešiny v červené, třešňově červené, fialové, královské modři a mechově zelené barvě. Prodává kožená saka z Turecka lemovaná úhoří kůží a korunovaná límci z mývalí kožešiny. Z Asie dováží norková saka s květinovými vzory, které se vyrábějí za použití různých barvených kožešin. Dále hodlá vyzkoušet obrazové výšivky (nazývané kalega), které se vyrábí na Dálném Východě. Výšivky chce aplikovat na záda kabátů a sak z norkové kožešiny. Kromě zvýšení prodeje přitahuje kůže rovněž maloobchodní prodejce, kteří mohou později kupovat kožešiny, dodává. Z výhod kůže rovněž těží další obchodníci s kožešinami. Seymour Schreibman, 65letý majitel společnosti Schreibman Raphael Furs Inc., opracovává rubovou stranu perské jehněčí kůže a vyrábí tak oboustranné oblečení z kůže a kožešin. Uvádí, že prodej těchto oděvů činí 25 % z celkového obratu. Rosen rovněž rozšiřuje maloobchodní prodej. Letos koupil dva obchody, jeden v Brooklynu a druhý v Queensu. Ostatní obchodníci s kožešinami rovněž kladou větší důraz na maloobchodní prodej. Společnost Golden Feldman Furs Inc. zahájila agresivní maloobchodní prodej před osmi lety, a ten nyní činí přibližně 20 % hrubého příjmu. Rosen ohledně dalších kroků uvedl, že před třemi lety zakoupil nákladní auto, aby měl přístup k více maloobchodním prodejcům. Od doby svůj vozový park rozšířil a nyní může dovézt své kožešiny před dveře maloobchodních prodejců na Středozápad. Drobní maloobchodní prodejci, kteří si nemohou dovolit jezdit do jeho předváděcího centra v New Yorku, tak dostali rovnou šanci. Tyto kroky pomohly Rosenovi přestát krizi posledních let v tomto odvětví. Počínaje rokem 1980 odvětví prožilo šest prosperujících let, avšak od roku 1986 prodej chřadne na kulminačním bodu 1,8 miliardy dolarů. Všichni velcí obchodníci s kožešinami jako společnost Antonovich Inc., Fur Vault Inc. a Evans Inc. v posledních fiskálních letech oznámili ztráty. Důsledky pádu burzy cenných papírů v roce 1987 jsou na seznamu příčin na předním místě. Navíc konkurence přesytila trh kůžemi a kabáty, čímž stlačila ceny dolů. Prodeji nepomáhá ani hnutí za práva zvířat. Teplé zimy za poslední dva roky rovněž snížily poptávku, stěžují si obchodníci s kožešinami. A ti, jenž nepřesunuli část výroby do zámoří, trpí nedostatkem pracovních sil. "Velká kapacita pracovních síl nutná pro výrobu kožešin (ve Spojených státech) není tak dostupná, jak bývala," říká Seymour Schreibman, který zahajuje výrobu v zámoří. Avšak dokonce i ti,jenž našli způsob, jak se vypořádat s dovozem a krizí, se obávají toho, že kožešiny ztrácejí část svého půvabu. "Lidé propagují kožešiny různými způsoby a berou tak obchodu s kožešinami jeho lesk," říká Stephen Sanders, divizní obchodní ředitel obchodního domu společnosti Marshall Field v Chicagu. "Z luxusu spotřební zboží neuděláte," trvá na svém newyorský obchodník s kožešinami Purnick. Tvrdí, že nahánění spotřebitelů levným dovezeným zbožím toto odvětví z dlouhodobého hlediska poškodí, jelikož sníží prestiž kožešin. Rosen však namítá: "Budu prodávat cokoli, co lidé chtějí koupit. Celá tato hra se točí kolem pohybu zboží.


Download Source DataDownload textDependenciesPML ViewPML-TQ Tree View