Před
20
lety
se
obchodu
s
kožichy
Jacka
Purnicka
na
Sedmé
Avenue
velice
dařilo,
měl
25
zaměstnanců
a
velkou
továrnu.
Nyní
jeho
šest
zaměstnanců
pracuje
v
obchodě
v
osmém
patře,
který
je
podle
jeho
vyjádření
menší
než
jeho
dřívější
sklad.
Rovněž
uvádí,
že
nyní
přichází
o
peníze.
Vinu
dává
dovozu.
Ale
kousek
dál
na
Sedmé
Avenue,
kde
se
vyrábí
asi
75
%
amerických
oděvů
z
kožešin,
získal
Larry
Rosen
dvě
maloobchodní
prodejny,
rozšířil
svou
kolekci
kožešinových
oděvů
a
začal
vyrábět
i
z
kůže.
Zásluhu
přičítá
dovozu.
Rozdíl
spočívá
v
tom,
jak
dva
obchodníci
s
kožešinami
zareagovali
na
zahraniční
konkurenci
a
transformaci
tohoto
odvětví
za
posledních
10
let.
Jeden
se
úporně
držel
tradiční
kolekce,
zatímco
druhý
uvítal
změnu.
"Malý,
dobrý
obchod
s
kožešinami
už
není,
co
býval,"
říká
75letý
Purnick.
"Vyrábíme
nejkvalitnější
výrobky
na
světě
a
Američané
jsou
přehlíženi."
Sedmapadesátiletý
Rosen
se
však
domnívá,
že
dovoz
tomuto
odvětví,
v
němž
pracuje
po
většinu
svého
života,
dodal
nové
síly.
"Jsou
mezi
námi
někteří,
kteří
nejdou
s
dobou,"
říká.
Konkurence
v
oblasti
dovozu
pro
americké
kožešiny
prudce
stoupla
od
té
doby,
co
obchodníci
s
kožešinami
začali
v
posledních
letech
agresivně
propagovat
"norkový
kožich
pro
zaměstnané
děvče"
a
podobné
levné
kožichy
z
dovozu.
Obchodníci
objevili
spotřebitele,
jehož
obchodníky
s
dražšími
kožichy
dosud
ignorovali:
mladší
ženy,
dokonce
i
krátce
před
třicítkou,
které
by
nikdy
nenapadlo,
že
by
si
mohly
koupit
norkový
kožich.
Nový
trh
pomohl
podnítit
americký
trh
s
kožichy
až
na
nynější
přibližně
1,8
miliardy
dolarů
ročně,
což
je
trojnásobek
ve
srovnání
s
koncem
70.
let.
Rovněž
otevřel
dveře
kožichům
vyráběným
v
Jižní
Koreji,
Číně,
Hongkongu
a
dalších
zemích.
Jindo
Furs,
velký
výrobce
z
Jižní
Koreje,
říká,
že
ve
Spojených
státech
provozuje
35
maloobchodních
prodejen
a
do
konce
příštího
roku
se
chystá
otevřít
15
dalších.
Purnick
a
další
tradiční
obchodníci
s
kožešinami
označují
řadu
dovezeného
zboží
za
nemoderní
a
nekvalitní
výrobky.
Američtí
obchodníci
s
luxusními
kožešinami
tvrdí,
že
je
tyto
dovezené
výrobky
nepoložily.
Ale
obchodníci
s
kožešinami
prodávanými
za
nízké
a
středně
vysoké
ceny
jako
kožešník
Purnick,
který
kdysi
kožešinami
zásoboval
oblast
Sedmé
Avenue
v
rozsahu
pěti
bloků,
uvádí,
že
dovozem
se
jejich
prodej
snížil.
Žena,
která
kdysi
na
norkový
kožich
americké
výroby
šetřila
dvě
až
tři
sezóny,
může
nyní
získat
norkový
kožich
z
dovozu
okamžitě
za
méně
než
2 000
dolarů.
Přesto
Rosen
otočil
fenomén
dovozu
ve
svůj
prospěch.
Na
začátku
tohoto
desetiletí
si
všiml,
že
lidé
pracující
v
oblasti
zpracování
kožešin
v
řadě
zahraničních
zemí
byli
ochotni
pracovat
déle
za
nižší
ceny
než
jejich
američtí
kolegové
a
byli
otevřenější
inovacím.
V
roce
1982
zahájil
provoz
továrny
v
Řecku.
Za
dva
roky
otevřel
továrnu
v
Západním
Německu.
Rovněž
si
všiml
toho,
že
zahraniční
výrobci
přicházejí
s
mnoha
variacemi
tradičních
kožichů
a
rozhodl
se
je
následovat.
Spojením
svých
silných
stránek
v
inovaci
a
řízení
kvality
s
nižšími
náklady
na
výrobu
v
zahraničí
byl
podle
svých
slov
schopen
vyrobit
vysoce
kvalitní
zboží
s
nízkými
náklady.
Říká,
že
většinu
svých
kožichů
stále
vyrábí
ve
Spojených
státech,
aby
si
udržel
kontrolu
nad
výrobou
a
vyhnul
se
přílišné
závislosti
na
zahraničních
zdrojích.
Ale
před
šesti
lety
také
začal
dovážet
zboží
z
Dálného
Východu.
Inspirován
dovozem
teď
Rosen
vyrábí
kožešinové
rukávy,
klobouky
a
límce.
V
tomto
roce
uvedl
pánskou
kolekci
a
nabízí
barvené
kožešiny
v
červené,
třešňově
červené,
fialové,
královské
modři
a
mechově
zelené
barvě.
Prodává
kožená
saka
z
Turecka
lemovaná
úhoří
kůží
a
korunovaná
límci
z
mývalí
kožešiny.
Z
Asie
dováží
norková
saka
s
květinovými
vzory,
které
se
vyrábějí
za
použití
různých
barvených
kožešin.
Dále
hodlá
vyzkoušet
obrazové
výšivky
(nazývané
kalega),
které
se
vyrábí
na
Dálném
Východě.
Výšivky
chce
aplikovat
na
záda
kabátů
a
sak
z
norkové
kožešiny.
Kromě
zvýšení
prodeje
přitahuje
kůže
rovněž
maloobchodní
prodejce,
kteří
mohou
později
kupovat
kožešiny,
dodává.
Z
výhod
kůže
rovněž
těží
další
obchodníci
s
kožešinami.
Seymour
Schreibman,
65letý
majitel
společnosti
Schreibman
Raphael
Furs
Inc.,
opracovává
rubovou
stranu
perské
jehněčí
kůže
a
vyrábí
tak
oboustranné
oblečení
z
kůže
a
kožešin.
Uvádí,
že
prodej
těchto
oděvů
činí
25
%
z
celkového
obratu.
Rosen
rovněž
rozšiřuje
maloobchodní
prodej.
Letos
koupil
dva
obchody,
jeden
v
Brooklynu
a
druhý
v
Queensu.
Ostatní
obchodníci
s
kožešinami
rovněž
kladou
větší
důraz
na
maloobchodní
prodej.
Společnost
Golden
Feldman
Furs
Inc.
zahájila
agresivní
maloobchodní
prodej
před
osmi
lety,
a
ten
nyní
činí
přibližně
20
%
hrubého
příjmu.
Rosen
ohledně
dalších
kroků
uvedl,
že
před
třemi
lety
zakoupil
nákladní
auto,
aby
měl
přístup
k
více
maloobchodním
prodejcům.
Od
té
doby
svůj
vozový
park
rozšířil
a
nyní
může
dovézt
své
kožešiny
před
dveře
maloobchodních
prodejců
až
na
Středozápad.
Drobní
maloobchodní
prodejci,
kteří
si
nemohou
dovolit
jezdit
do
jeho
předváděcího
centra
v
New
Yorku,
tak
dostali
rovnou
šanci.
Tyto
kroky
pomohly
Rosenovi
přestát
krizi
posledních
let
v
tomto
odvětví.
Počínaje
rokem
1980
odvětví
prožilo
šest
prosperujících
let,
avšak
od
roku
1986
prodej
chřadne
na
kulminačním
bodu
1,8
miliardy
dolarů.
Všichni
velcí
obchodníci
s
kožešinami
jako
společnost
Antonovich
Inc.,
Fur
Vault
Inc.
a
Evans
Inc.
v
posledních
fiskálních
letech
oznámili
ztráty.
Důsledky
pádu
burzy
cenných
papírů
v
roce
1987
jsou
na
seznamu
příčin
na
předním
místě.
Navíc
konkurence
přesytila
trh
kůžemi
a
kabáty,
čímž
stlačila
ceny
dolů.
Prodeji
nepomáhá
ani
hnutí
za
práva
zvířat.
Teplé
zimy
za
poslední
dva
roky
rovněž
snížily
poptávku,
stěžují
si
obchodníci
s
kožešinami.
A
ti,
jenž
nepřesunuli
část
výroby
do
zámoří,
trpí
nedostatkem
pracovních
sil.
"Velká
kapacita
pracovních
síl
nutná
pro
výrobu
kožešin
(ve
Spojených
státech)
už
není
tak
dostupná,
jak
bývala,"
říká
Seymour
Schreibman,
který
zahajuje
výrobu
v
zámoří.
Avšak
dokonce
i
ti,jenž
našli
způsob,
jak
se
vypořádat
s
dovozem
a
krizí,
se
obávají
toho,
že
kožešiny
ztrácejí
část
svého
půvabu.
"Lidé
propagují
kožešiny
různými
způsoby
a
berou
tak
obchodu
s
kožešinami
jeho
lesk,"
říká
Stephen
Sanders,
divizní
obchodní
ředitel
obchodního
domu
společnosti
Marshall
Field
v
Chicagu.
"Z
luxusu
spotřební
zboží
neuděláte,"
trvá
na
svém
newyorský
obchodník
s
kožešinami
Purnick.
Tvrdí,
že
nahánění
spotřebitelů
levným
dovezeným
zbožím
toto
odvětví
z
dlouhodobého
hlediska
poškodí,
jelikož
sníží
prestiž
kožešin.
Rosen
však
namítá:
"Budu
prodávat
cokoli,
co
lidé
chtějí
koupit.
Celá
tato
hra
se
točí
kolem
pohybu
zboží.