wsj1550.cz

Seznam laboratoří, které tvrdí, že produkují nevysvětlitelné množství tepla z experimentů "studené fúze", se pomalu zvyšuje. Tyto experimenty však nadále trpí nedostatkem spolehlivých důkazů, že toto nadbytečné teplo pochází z fúze atomů vodíku. Nové experimenty v některých z velkých státních laboratoří stále nemohou nalézt klíč k termonukleární reakci, a nechávají tak nález tritia v texaském experimentu jako jediný důkaz na podporu tvrzení chemiků z Univerzity státu Utah, že dosáhli vodíkové fúze za pokojové teploty. Poslední vývoj ve výzkumu studené fúze byl prezentován ve 24 zprávách, které byly veřejně předneseny na zdejším podzimním shromáždění Elektrochemické společnosti, prvním vědeckém shromáždění po pěti měsících, kde se vyslechly formální zprávy o experimentech se studenou fúzí. Shromáždění předložilo jasný důkaz dramatického poklesu vědeckého zájmu o výzkum studené fúze. Z celkového počtu 1 300 chemiků, kteří se zaregistrovali na týdenní shromáždění společnosti, jich koncem týdne prosedělo jeden a půl dne na prezentacích o studené fůzi méně než 200. Vrcholem kontroverze je fakt, že to bylo v rozporu se shromážděním společnosti vloni v květnu, kdy se více než 1 500 vědců spolu se spoustou reportérů a televizích štábů natlačilo do tanečního sálu hotelu v Los Angeles na bouřlivou mimořádnou noční konferenci na toto téma. Ani jeden ze dvou chemiků, Martin Fleischmann a B. Stanley Pons, jejichž experimenty z Utahu vyvolaly povyk kolem studené fúze, na shromáždění nebyl. V obecenstvu ale byli někteří členové expertního výboru, kterou k tomuto účelu ustanovilo Ministerstvo energetiky s cílem zhodnotit výzkum studené fúze. Výbor má na konci měsíce Ministerstvu energetiky poradit, zda by mělo výzkum studené fúze podpořit. Většina z dvacítky vědců, kteří využili pódia, informovala o výsledcích nových, propracovanějších variantách zdánlivě jednoduchých experimentů elektrolýzy vody, které Fleischmann a Pons popsali loni v březnu. Tyto experimenty zahrnují i omotání tenké tyčky palladia platinovým drátkem a ponoření těchto dvou elektrod do "těžké" vody, ve které se nachází atomy vodíku ve dvojnásobně těžké formě, která je známá jako deuterium. Když se do palladiové a platinové elektrody pustí elektrický proud, začne se těžká voda rozpadat, neboli disociovat. Normálně by elektrolýza, neboli rozklad vody, spotřebovala téměř všechnu elektrickou energii. Fleischmann a Pons ale uvedli, že jejich experiment zároveň vyprodukoval velké množství tepla. Oznámili, že tepelná energie plus energie spotřebovaná na rozklad molekul vody dohromady vytvořily mnohem více energie, která z onoho zařízení vycházela, než bylo elektrická energie, která vstupovala. Tvrdí, že tento "přebytek" tepelné energie musí pocházet z energie uvolněné jadernou fúzí atomů deuteria uvnitř palladiové tyčky, protože zároveň zjistili tritium a náznaky radioaktivního záření. Až do minulého víkendu tucet laboratoří také ohlásil naměření "nadměrného" tepla z obdobných elektrolytických pokusů, i když množství takového tepla se značně lišilo. Jeden ze sedmi zde uváděných příspěvků o nadbytečné produkci tepla přednesl Richard A. Oriani, profesor chemického inženýrství na Univerzitě státu Minnesota. Oriani uvedl, že jeho skepse k tvrzením z Utahu se zpočátku potvrdila, když jeho první experimenty loni na jaře nepřinesly žádné výsledky. Pak si ale půjčil palladiovou tyč od chemiků z univerzity Texas A&M, kteří tvrdili, že přebytečné teplo získávají. "Výsledky byly fascinující," řekl. Během čtvrté "série měření" se zapůjčenou tyčí začal experiment produkovat nadbytečné teplo. Experiment byl krátce zastaven, aby se mohl vyměnit nástroj. Řekl, že když byl znovu spuštěn, výroba tepla "opravdu odstartovala", a než ustala, produkovala nadbytečné teplo po několik hodin. Oriani řekl, že jeho experiment byl "velmi kolísavý", což je typické i pro jiné experimenty. Byl schopen běžet a nedělat nic než štěpit těžkou vodu a potom ve zcela neočekávaný okamžik začal produkovat nadbytečné teplo po celých 10 nebo 11 hodin, než se zcela zklidnil. Nadbytečné teplo bylo o 15 až 20 % větší, než energie potřebná na elektrolýzu vody. Oriani uvedl, že ony nápory tepla byly příliš velké a příliš dlouhé, než aby se daly vysvětlit náhlým uvolněním energie, která by se pomalu shromažďovala během klidové doby trvání experimentu, jak tvrdili někteří vědci. "Ta nadbytečná energie má nějakou podstatu," řekl. Jiní vědci uvedli, že také získali sporadické nápory nadbytečného tepla, které trvaly několik hodin v kuse. Řekli, že tyto nápory se často objevily poté, co experimenty "narušili" zvýšením nebo snížením množství použitého elektrického proudu, nebo jeho vypnutím a zapnutím. Jeden chemik neveřejně tvrdil, že to naznačuje, že by toto teplo mohly vyrábět nějaké "anomální" chemické reakce. Jedním důvodem, proč experimenty s teplem obklopují otázky, je, že zahrnují neobvykle přesná měření. Vstupní energie se obvykle pohybuje v rozmezí mezi třetinou wattu a jedním wattem a nadbytečná energie je měřena v desetinách wattu. Jednou výjimkou je stále probíhající experiment na Stanfordské univerzitě, kde do elektrolytických článků pouští energii o hodnotě až 10 wattů. Turgut M. Gur, spolupracovník materiálně technického vědce Roberta A. Hugginse, šéfa stanfordského výzkumného týmu, uvedl, že článek naplněný těžkou vodou vyrábí o 1 až 1,5 wattu více tepla než identický elektrolytický článek naplněný obyčejnou vodou, který je umístěn vedle. Jedna z těch málo stop, že nadbytečné teplo může být produkováno fúzí, pochází z krátké poznámky chemika Johna Bockrise z univerzity Texas A&M. Bockris již dříve oznámil, že získává nápory nadbytečného tepla a zjišťuje, že se v těžké vodě tvoří zvýšené množství tritia. Řekl, že během posledních několika dní získal důkazy o tom, že mezi časem, kdy se objevují ony nápory tepla a mezi produkcí tritia je "slabá korelace". Neexistuje způsob, jak soustavně měřit množství tritia v těžké vodě, takže je těžké říct, zda formování tritia souvisí s nápory tepla, nebo s jiným jevem. Stále důkladnější pokusy o měření neutronů, které by byly silným důkazem fúzních reakcí, jsou i nadále negativní. Fleischmann a Pons zpočátku informovali o nepřímém důkazu, že v jejich experimentu jsou produkovány neutrony, ale později připustili, že měření byla sporná. Výzkumníci z laboratoře Sandia National Laboratories z Albuquerque v Novém Mexiku oznámili, že došli až tak daleko, že umístili experiment "studené fúze" a tři detektory neutronů do tunelu pod 300 stop žuly, aby zaclonili detektory před kosmickým zářením. Mnohokrát zjistili neutrony v jednom, několikrát ve dvou ze tří detektorů, ale jen jednou během 411 hodin trvání experimentu zjistili přítomnost neutronů ve všech třech detektorech - a myslí si, že to byl nepodložený výsledek. Shimson Gottesfeld z Národní laboratoře v Los Alamos uvedl, že tamější výzkumníci zjistili přítomnost neutronů při prvních experimentech studené fúze loni v dubnu, ale rozhodli se to neoznámit, dokud to nebudou moci potvrdit. V následných pokusech jeden ze dvou detektorů neutronů přítomnost neutronů občas ukázal, ale přítomnost neutronů nebyla nikdy zaznamenána oběma detektory současně. Došli k závěru, že údaje o neutronech pocházejí spíše z chyb v detektorech, než z experimentu se studenou fúzí. Nové experimenty v Laboratoři Lawrence Berkeleyho v Kalifornii naznačily, že lithium, které se přidává do těžké vody, aby vedlo proud, může vytvářet dosud neznámé elektrické jevy na povrchu palladiové tyče - což si Fleischmann a Pons možná nesprávně vyložili, uvedl Philip Ross z této kalifornské laboratoře.