"Předložte
prosím
své
nabídky,"
říká
Felipe
Bince
jr.
Prohlíží
si
potenciální
investory,
kteří
se
shromáždili
v
zasedací
místnosti
filipínské
vládní
Nadace
pro
privatizaci
majetku
za
účelem
prodeje
36%
podílu
největší
papírny
v
zemi.
Agentura
očekává,
že
nabídky
převýší
80
milionů
dolarů.
Nikdo
však
nenabízí
ani
jedno
peso.
Pan
Bince,
pomocný
výkonný
správce
nadace,
prohlašuje
nabídkové
řízení
za
neúspěšné.
"Prodávat
je
stále
těžší,"
zabručí
při
odchodu
z
místnosti.
A
skutečně,
v
poslední
době
nadace
neuspěla
při
prodeji
papírny,
banky,
kancelářské
budovy
a
malého
podniku
na
čištění
bavlny.
Ze
čtyř
objektů
obdržely
nabídky
jen
banka
a
bavlnářský
podnik
-
každý
jednu.
V
říjnu
1987
se
filipínská
prezidentka
Corazon
Aquino
zařekla,
že
se
její
vláda
"oprostí
od
podnikání"
tím,
že
prodá
veškerý
státní
podíl
či
jeho
části
v
řadě
společností,
které
byly
vládou
převzaty
v
průběhu
20leté
vlády
Ferdinanda
Marcose.
O
dva
roky
později
zůstávají
sliby
paní
Aquino
ve
velké
míře
nesplněné.
Kritickým
měsícem
privatizačního
programu
je
říjen.
Manila
poprvé
nabízí
několik
velkých
majetkových
položek
a
snaží
se
uzavřít
již
dohodnuté
prodeje.
Navíc
vláda
hodlá
oznámit
plány
na
privatizaci
Filipínských
aerolinií,
státní
letecké
společnosti,
což
je
snaha,
kterou
právník
a
ekonomický
publicista
Rodolfo
Romero
nazývá
"vůdčím
prvkem
privatizace".
Celkově
vzato
se
jedná
o
majetek
v
hodnotě
dosahující
až
1,03
miliardy
dolarů.
Privatizační
program
má
za
cíl
zbavit
vládu
stovek
majetkových
položek
a
získat
tolik
potřebné
prostředky.
Velká
část
peněz
z
prodejů
je
vyčleněna
na
program
zemědělské
reformy
v
hodnotě
mnoha
miliard
dolarů.
Jenže
tuto
snahu
maří
nezájem
úřadů,
odolnost
byrokracie,
právní
systém,
který
pracuje
hlemýždím
tempem,
politická
opozice
a
nesprávná
rozhodnutí
vlády.
V
poslední
době
se
na
tento
seznam
přidal
i
nedostatek
zájemců
o
koupi.
Místo
aby
program
nabíral
na
rychlosti,
ohrožuje
ho
ještě
větší
zpomalení,
neboť
vláda
se
věnuje
řešení
pouze
několika
velkých
položek.
Tento
axiom
se
jeví
tak,
že
čím
hodnotnější
je
majetek,
tím
těžší
je
privatizační
proces.
"Prostě
nevidíte,
že
by
se
něco
dělo,"
říká
jeden
zahraniční
ekonom.
Program
však
neuvázl
zcela
na
mrtvém
bodě.
Nadace
pro
privatizaci
majetku,
agentura
odpovědná
především
za
prodej
státního
majetku,
zaznamenala
od
zahájení
své
činnosti
v
prosinci
1986
rekordní
prodej
v
hodnotě
více
než
500
milionů
dolarů.
Jenže
tento
její
úspěch
spočíval
především
v
prodeji
malých,
nevýkonných
společností,
které
jsou
hodnotné
pro
svůj
majetek.
Jednání
o
prodejích
by
tento
měsíc
mohla
být
obzvláště
náročná,
neboť
téměř
každý
problém,
který
program
narušoval
v
minulosti,
vyvstává
znovu.
Ramon
Garcia,
výkonný
správce
majetku
Nadace,
připouští
"dočasné
nezdary".
Uvádí,
že
ve
světle
nedávných
chabých
výsledků
agentura
zaujímá
"flexibilní
postoj".
Říjnové
problémy
začaly
tehdy,
když
se
nadaci
nepodařilo
prodat
státní
komerční
banku
Associated
Bank
za
minimální
cenu
671
milionů
peso
(31
milionů
dolarů).
Na
konci
měsíce
bude
agentura
banku
nabízet
znovu.
Avšak
namísto
minimální
ceny
bude
stanovena
pouze
cena
cílová.
Nicméně
bankéři
uvádějí,
že
vláda
může
mít
s
prodejem
této
instituce
problémy
i
bez
stanovení
minimální
ceny.
Tvrdí,
že
čisté
jmění
banky
je
záporné.
Navíc
zvláštní
pravidla
pro
předložení
nabídky
poskytují
bývalému
majiteli
banky,
Leonardu
Tyovi,
právo
přizpůsobit
svou
cenu
nejvyšší
nabídce.
Pan
Ty
o
funkci
v
bance
přišel
v
roce
1980,
když
jedna
státní
banka
poskytla
této
instituci,
které
se
nedostávalo
hotovosti,
mimořádné
půjčky.
V
roce
1983
byly
půjčky
převedeny
na
jmění,
čímž
Manila
získala
98
%
podíl
v
bance,
avšak
s
tím,
že
pan
Ty
má
práva
na
zpětný
odkup.
Jeho
schopnost
přizpůsobit
cenu
jakékoli
nabídce
odstrašila
mnoho
potenciálních
kupců.
Nezávisle
na
tom
se
vláda
do
měsíce
pokusí
znovu
prodat
36%
podíl
ve
filipínské
společnosti
Paper
Industries
Corp.,
neboli
Picop,
jak
je
papírna
také
známa.
Cena
bude
záviset
na
tom,
jak
se
akciím
společnosti
Picop
bude
dařit
na
místní
burze
cenných
papírů.
Avšak
podle
bankéřů
a
burzovních
analytiků,
kteří
se
papírnou
zabývali,
cena
není
jediným
rozhodujícím
aspektem.
V
současné
době
vypadá
situace
tak,
že
vláda
bude
i
po
prodeji
36%
podílu
držet
45
%
společnosti
Picop.
(Přibližně
7,5
%
Picopu
je
veřejně
obchodováno
a
zbytek
akcií
vlastní
další
akcionáři.)
Potenciální
kupci,
především
zahraniční
společnosti,
váhají
s
převzetím
nevětšinového
podílu
ve
společnosti,
která
podle
výpočtů
samotné
vlády
potřebuje
investici
asi
100
milionů
dolarů
nového
kapitálu
na
obnovu.
Bankéři
a
analytici
uvádějí,
že
vyhlídky
na
koupi
vyhladovělé
společnosti
bez
možnosti
získání
kontroly
přesvědčily
přinejmenším
tři
zahraniční
kupce
včetně
člena
australské
skupiny
Elders,
aby
od
koupě
odstoupili.
Garcia
tento
problém
přiznává
a
říká,
že
se
Nadace
pro
privatizaci
majetku
bude
důvody
neúspěchu
soutěže
zabývat
a
pokusí
se
navrhnout
nějaké
změny.
Podle
současných
vládních
směrnic
je
však
zahraniční
účast
na
majetku
společnosti
Picop
omezena
na
40
%.
I
když
by
si
vláda
v
Picopu
podržela
45%
podíl,
kritici
Nadaci
obviňují
z
výprodeje
státního
majetku
cizincům.
Řada
novinových
článků
nadaci
obvinila
z
prodeje
Picopu
pod
cenou.
Pan
Garcia
uvádí,
že
byl
informován
o
parlamentním
vyšetřování
ohledně
nabídkového
řízení
na
Picop
a
s
možným
legislativním
krytím
prodeje
papírny,
přičemž
oba
tyto
kroky
byly
podníceny
právě
kritikou
agentury.
Otázka
kontroly
by
i
nadále
mohla
bránit
uskutečnění
dlouhodobě
odkládaných
plánů
vlády
zbavit
se
Filipínských
aerolinií,
v
nichž
drží
99%
podíl.
Letecká
dopravní
společnost
operuje
na
významných
transpacifických
a
asijských
linkách,
avšak
je
i
nadále
zavalena
dluhy
a
trpí
špatným
vedením.