S
tím,
jak
se
na
nepodařeném
pokusu
o
převrat
v
Panamě
usazuje
prach,
bude
Bushova
vláda
přemýšlet
nad
mnoha
přetrvávajícími
otázkami,
z
nichž
jedna
je
tato:
Má
Rada
národní
bezpečnosti
(NSC)
dost
zaměstnanců
a
má
dostatečný
vliv
na
to,
aby
mohla
vykonávat
svoji
úlohu
koordinace
zahraniční
politiky?
Poradce
prezidenta
Bushe
pro
národní
bezpečnost,
generálporučík
Brent
Scowcroft,
nastoupil
do
úřadu
při
lednovém
plánu
na
snížení
počtu
zaměstnanců
NSC
a
zvýšení
jejich
disciplinovanosti
oproti
tomu,
jací
byli
během
Reaganovy
vlády.
Generál
Scowcroft
byl
členem
komise
Tower
Commission,
která
vyšetřovala
aféru
Írán-Kontra.
Byl
si
až
příliš
vědom
toho,
jak
se
obrovský,
špatně
řízený
počet
zaměstnanců
NSC
vymknul
kontrole
a
málem
zničil
druhé
funkční
období
prezidenta
Reagana.
Generál
Scrowcroft
se
proto
řídil
jak
formou,
kterou
sledoval
jakožto
poradce
prezidenta
Forda
pro
národní
bezpečnost,
tak
doporučeními
komise
Tower
Commission,
snížil
počet
zaměstnanců
NSC
a
snažil
se
zajistit,
aby
vykonávala
zadané
úkoly
-
konkrétně
shromažďování
názorů
Ministerstva
zahraničních
věcí,
Pentagonu
a
zpravodajského
oddělení,
poskytování
poctivého
zprostředkovatelství
při
filtrování
informací
pro
prezidenta
a
pak
zajišťování,
že
prezidentova
rozhodnutí
budou
vykonána.
Komise
Tower
Commission
konkrétně
uvedla,
že
zaměstnanců
NSC
by
mělo
být
"málo"
a
varovala,
aby
se
nenechávalo
"energetické,
iniciativní
lidi",
jako
například
generálplukovníka
Olivera
Northa,
zasahovat
samostatně
místo
toho,
aby
se
běžná
politická
exekutiva
přenechala
Ministerstvu
zahraničních
věcí,
Pentagonu
a
Ústřední
zpravodajské
službě.
Příhoda
v
Panamě
však
vyvolala
otázky,
zda
jsou
zaměstnanci
NSC
dostatečně
početní,
rozmanití
a
mají-li
sílu
koordinovat
americkou
politiku
v
náročných
záležitostech.
Během
pokusu
o
převrat
a
jeho
dohry
byli
zaměstnanci
NSC
"velmi
přetíženi",
uvedl
jeden
hlavní
představitel
vlády.
"Je
to
velmi
malé
pracoviště."
Generál
Scowcroft
momentálně
nemá
v
plánu
zvýšit
počet
zaměstnanců,
ale
tuto
možnost
zvažuje,
dodává
představitel.
Zaměstnanci
NSC
"nemají
sílu,
která
je
podle
mne
zapotřebí
k
efektivnímu
procesu
propojování
úřadů",
říká
Frank
Gaffney,
bývalý
spolupracovník
Pentagonu,
který
nyní
řídí
Centrum
pro
bezpečnostní
politiku,
konzervativní
expertní
komisi
ve
Washingtonu.
"Problém
s
touto
vládou
je
podle
mého
názoru
v
tom,
že
roli
NSC
záměrně
velmi
zredukovala,
a
to
jak
z
materiálního,
tak
procedurálního
hlediska."
Samotná
Rada
národní
bezpečnosti
byla
založena
roku
1947
proto,
že
politici
vycítili
ve
stále
složitějším
světě
potřebu
formálního
systému
spadajícího
pod
Bílý
dům,
aby
zajistili
hladkou
komunikaci
mezi
prezidentem
a
Ministerstvem
zahraničních
věcí,
Pentagonem
a
zpravodajskými
službami.
Podle
zákona
má
v
Radě
zasedat
prezident,
viceprezident
a
ministři
zahraničních
věcí
a
obrany.
V
praxi
jsou
neoficiálními
členy
také
ředitel
Ústřední
zpravodajské
služby
a
předseda
Sboru
náčelníků
štábů.
Rozhodnutí
o
počtu,
struktuře
a
roli
zaměstnanců
NSC
však
bylo
ponecháno
na
každém
prezidentovi
a
jeho
poradci
pro
národní
bezpečnost.
Tento
úkol
je
jedním
z
přetrvávajících
problémů
Washingtonu.
Představitelé
vlády
říkají,
že
v
Bushově
Bílém
domě
klesl
počet
odborných
referentů
NSC
ze
zhruba
70
v
roce
1987
asi
na
50.
Představitelé
vlády
trvají
na
tom,
že
počet
zaměstnanců
NSC
nepředstavoval
během
panamské
krize
problém.
Jedním
z
jasných
problémů
během
pokusu
o
převrat
však
bylo
to,
že
odešel
Everett
Briggs,
nejzkušenější
referent
NSC
v
záležitostech
Latinské
Ameriky.
Prostě
rezignoval,
alespoň
částečně
kvůli
sporu
s
náměstkem
ministra
zahraničních
věcí
Bernardem
Aronsonem
ohledně
politiky
vlády
ve
věci
Panamy
a
podpory
rebelů
hnutí
Kontra
v
Nikaragui.
Briggsova
nepřítomnost
podtrhla
možné
nedostatky
současných
zaměstnanců
NSC.
Generál
Scowcroft
i
jeho
zástupce
Robert
Gates
jsou
experti
na
americko-sovětské
otázky.
Generál
Scowcroft
je
dobře
obeznámen
zejména
s
kontrolou
zbrojení
a
Gates
strávil
léta
studiem
sovětské
politiky
a
společnosti.
Oba
se
stali
důvěrníky
prezidenta
Bushe.
Ale
ani
jeden
nemá
rozsáhlé
znalosti
o
Latinské
Americe,
Středním
východě
ani
Asii.
V
těchto
oblastech
je
tedy
role
zaměstnanců
NSC
pod
jejich
vedením
důležitější.
Generál
Scowcroft
stejně
jako
všichni
ostatní
ví,
že
největší
nebezpečí,
kterému
čelí,
je
to,
že
referenti
NSC
pracující
v
relativní
anonymitě
převezmou
tvorbu
koncepce
a
operační
úkoly,
které
je
nejlépe
přenechat
větším
a
zkušenějším
úřadům
Ministerstva
zahraničních
věcí
a
Pentagonu.
Ale
stejně
jako
to
dělal
každý
předcházející
poradce
NSC,
i
generál
Scowcroft
teď
bude
muset
zvážit,
v
jakém
okamžiku
bude
počet
zaměstnanců
NSC
již
příliš
nízký
a
omezený.