wsj1388.cz

wsj1388.cz

Date19
Source typenws
Year19
Text typeinf

Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.

Když bylo Robertu McDuffiemu 14 let, dostal příležitost hrát v začínající sestavě středoškolského basketbalového týmu v Maconu v Georgii. Bohužel na ten samý večer měla jeho matka lístky na recitál Itzhaka Perlmana a ohledně jeho účasti byla neoblomná. "Strašně jsem zuřil," říká McDuffie, který se začal učit na housle v šesti letech. "Ale jakmile začal Perlman hrát, byl mi basketbal ukradený... Potom jsem šel domů a cvičil tři hodiny." Dnes je zřejmé, že se tento svalnatý, šest stop a jeden palec vysoký hudebník rozhodl správně. V 31 letech McDuffie plné, bohaté tóny, obdivuhodnou rytmickou přesnost a stále nabitější program. V současné době je právě na turné po 17 amerických městech s Yehudi Menuhinem a Varšavským symfonickým orchestrem, které zahrnuje zastávky v Charlestonu v Jižní Karolíně (25. října), Sarasotě na Floridě (28. října), Tampě na Floridě (29. října) a v Miami (31. října). Později v této sezóně recitál v Kennedyho centru ve Washingtonu a vystupuje jako sólista s několika významnými orchestry. McDuffieho kariéra se přesto vyvíjela v pomalejším tempu než u některých jeho známějších součastníků. Koncem 70. let byl součástí hudební "bandy mladých umělců" - skupiny nadějných virtuosů, kteří studovali na konzervatoři Juilliard School u významné pedagožky Dorothy DeLayové. Mezi jeho spolužáky byli Shlomo Mintz, žák Isaaca Sterna, který již jako student účinkoval s významnými orchestry, Cho-Liang Lin, který se v 18 letech dostal na seznam organizace ICM Artists Inc., a Nadja Salernová-Sonnenbergová, která odstartovala svoji kariéru vítězstvím v soutěži Naumberg Competition v roce 1981. "Ve 22 letech jsem myslel, že mám to nejlepší za sebou," vzpomíná McDuffie, otevřený muž se světle modrýma očima a lehce jižanskou, ospalou řečí. "Ale v době jsem na kariéru nebyl připravený." Prvním učitelem houslí mladého McDuffieho byl Henrik Schwarzenberger, maďarský emigrant, který vyučoval na státní střední škole v Maconu. "Učil , jak hrát jako cikán," žertuje hudebník. "Počítat jsem se naučil na konzervatoři Juilliard." Po studiích na přípravném oddělení Pre-College Division této konzervatoře u asistentky legendárního učitele Ivana Galamiana přešel na konzervatoř ke slečně DeLayové, dlouholeté asistentce pana Galamiana a koneckonců i jeho soupeřce. "Myslím, že jsem se před musel ukázat," říká McDuffie. "Ale ona mi vždy dodávala odvahu. Vyhodit chtěla jen dvakrát," pokračuje. "Když jsem byl v prvním ročníku, můj spolubydlící byl známý vymetač večírků. Myslela si, že necvičím." Jak houslista říká, jeho babičkovsky vypadající učitelka "si dala ruce v bok, dupla si a řekla: 'Musíte toho (cenzurovaný vulgarismus) vyhodit.'" Druhá příhoda se stala potom, co měl McDuffie náročný studentský recitál a byl se sebou docela spokojený. DeLayová ho požádala, aby s nahrávkou recitálu přišel do jejího studia. "Poslouchali jsme Chaussonovu 'Poému'," vzpomíná, "a ona řekla: 'Slyšíte první tón, to B? To je jediný tón, který je opravdu čistý...'" "To je nejdůležitější zkušenost, kterou jsem kdy s nějakým učitelem měl," říká, "protože ona naučila, jak poslouchat. Teď, když hraji s orchestry, hudebníci často chválí za moji intonaci." Na konzervatoři Juilliard také McDuffie objevil svou slabost pro konzervativní americké skladatele 20. století, jakými jsou například David Diamond a Samuel Barber. Po vítězství ve školní soutěži s interpretací "Houslového koncertu" od druhého jmenovaného byl McDuffie pozván, aby pro onoho skladatele, který umíral na rakovinu, toto dílo zahrál. "Barber seděl vedle krbu a byl velice bledý," vzpomíná houslista, který ve skladatelově bytě dílo interpretoval s klavírním doprovodem. "Moc nemluvil, ale to, co řekl, bylo důležité, protože to v partituře není. V celé první větě - zabil by , kdyby to slyšel říkat - je krásný coplandovský motiv... U houslí je jen úplně na konci. V partituře je napsáno 'marcato' a jsem to tím způsobem hrál, tak trochu jako gigu. A on zařval 'dolce! dolce!' ('sladce! sladce!')." "Tak jsme to přepracovali," dodává. "Hrál jsem velmi čistě, špičkou smyčce. Jestliže je dirigent dost citlivý na to, aby v tom okamžiku snížil orchestr (hlasitost), je z toho kouzelná skladba. Nevím, proč to Barber nikdy neřekl nikomu jinému. Na nahrávce Isaaca Sterna to je velmi řezavé." Od dokončení konzervatoře Juilliard učinil McDuffie nějaké prozíravé kroky a nějaké kontroverzní. Jeho vystoupení jakožto hosta v televizním seriálu společnosti NBC "Another World (Jiný svět)" pobouřilo hudební elitu. Naproti tomu získal prestiž svým spojením s "Houslovým koncertem" Williama Schumana, který nedávno spolu s okouzlující skladbou "Serenáda pro sólové housle, smyčcové nástroje a bicí" Leonarda Bernsteina nahrál pro společnost Angel/EMI. McDuffieho sladké tóny, jeho upřímná lyričnost a rytmická energie z něj činí ideálního interpreta obou děl. Podpořen plynulou hrou Symfonického orchestru St. Louis pod vedením Leonarda Slatkina, tato "Serenáda" opravdu jede. Schumanův "Houslový koncert", který zní spíše jako lehce atonální rapsódie pro sólové housle s doprovodem orchestru, se vine k strhujícímu "Agitato, fervente". Ve svých tklivých, pomalých částech a virtuosních představeních pro sólisty, žesťové nástroje a tympány, se však bohatě odměňuje. Zde, v sálu Avery Fisher Hall, McDuffie nedávno vystoupil s Menuhinem a Varšavským symfonickým orchestrem s tradičnějším repertoárem - s Bruchovým přezdobeným "Houslovým koncertem g moll". Jeho interpretace byla tak citlivá a fascinující, že mezi frázemi téměř nebyly pauzy. 35členný symfonický orchestr obratně hrál silnými, svěžími tóny, které byly v rozporu s jeho velikostí. hraje cokoli, McDuffie nachází uspokojení v hudbě samé - jak řekl během rozhovoru v bytě na Manhattanu, který sdílí se svojí ženou Camille, literární publicistkou, "je v tom něco, co převyšuje". "Beethovenův 'Houslový koncert' nenapsal normální člověk," prohlašuje. "Dokonce i když jej slyším špatně zahraný, jsem touto skladbou pokořen. Kdybych někdy mohl pocítit, že jsem k tomu nějakým způsobem přispěl, pak by za to všechna ta tvrdá práce stála." Pan Jepson je nezávislý hudební redaktor z New Yorku.


Download Source DataDownload textDependenciesPML ViewPML-TQ Tree View