Japonskem
otřásá
další
politický
skandál.
Tentokrát
však
poškozuje
opozici
i
členy
vládnoucí
strany.
A
jak
se
tak
odvíjí,
odkrývá
některé
ze
složitějších
a
stinnějších
stránek
japonské
společnosti.
Vládnoucí
Liberálně
demokratická
strana
(LDP)
již
požaduje,
aby
členové
opozice
svědčili
pod
přísahou
v
parlamentu,
že
oddalovali
jedno
zasedání
rozpočtového
výboru
a
přinutili
výbor
navrhnout
zvláštní
dvoudenní
vyšetřování
na
konci
měsíce.
Samotný
skandál
je
ale
tak
spletitý,
že
jsou
členové
vládnoucí
strany
rozděleni
na
ty,
kteří
chtějí
o
věci
jednat
v
naději,
že
podkopou
opozici,
a
na
ty,
kteří
raději
chtějí
nechat
věci,
jak
jsou.
"Nejvíce
poškozena
může
být
opozice,
protože
každému
již
došlo,
že
v
LDP
takoví
mizerové
jsou,"
říká
Shigezo
Hayasaka,
bývalý
spolupracovník
vlivného
politika
LDP
Kakueiho
Tanaky
a
nyní
nezávislý
analytik.
Dodává
však:
"Nemůžeme
říci,
kam
to
všechno
povede,
protože
jsme
stále
ještě
v
polovině."
Tentokrát
se
skandál
soustřeďuje
na
dary
z
ne
zcela
přijatelného
herního
odvětví
pačinko.
Pačinko,
druh
hry
na
automatu,
je
v
Japonsku
oblíbená
forma
legálního
hazardu.
Dary
se
zatím
zdají
být
malé,
zvláště
v
porovnání
s
obrovskými
částkami,
které
změnily
majitele
ve
skandálu,
který
se
týkal
protěžování
společnosti
Recruit
Co.
a
vloni
postihl
vládnoucí
stranu.
Důsledky
by
však
mohly
být
velké.
Pačinko
se
nachází
v
lehce
pochybné
zóně,
je
často
spojované
s
nižšími
vrstvami
japonského
podsvětí
a
pravidelně
je
na
vrcholu
každoročního
žebříčku
daňových
podvodníků.
Toto
odvětví
nedávno
čelilo
hrozbě
nových
omezení
a
politické
dary
byly
možná
dávány
s
úmyslem
uplácet.
Kromě
toho
kolem
60
%
vlastníků
provozoven
hry
pačinko
jsou
Korejci,
mnozí
z
nich
udržují
těsné
vazby
na
organizace
občanů
Severní
nebo
Jižní
Koreje
a
v
Japonsku
jsou
dary
od
takových
zahraničních
skupin
nezákonné.
Pro
mnoho
Japonců
je
pačinko
neškodné
nebo
lákavě
neslušné.
Markýzy
s
oslnivými
neony
s
nápisem
pačinko
září
z
hlavních
ulic
a
úzkých
uliček
měst
a
městeček
po
celé
zemi.
Nadšenci
tu
tráví
celé
hodiny,
sledují
blikání
světel
a
naslouchají
cinkání
kovových
kuliček,
proto
aby
si
zahráli,
stejně
jako
proto,
aby
získali
krátký
čas
v
anonymitě,
sami
se
svými
myšlenkami.
Při
500
jenech
(3,60
dolaru)
za
hrst
kuliček
je
pačinko
běžnou
zábavou
a
je
jí
od
té
doby,
co
v
letech
po
druhé
světové
válce
zde
zapustila
kořeny
coby
levný
způsob
zábavy.
Ale
celkový
počet
všech
těch
cinkajících
kuliček
vytvořil
odvětví,
které
ohlašuje
roční
příjem
ve
výši
13
bilionů
jenů
(téměř
92
miliard
dolarů),
čili
téměř
ve
velikosti
vychvalovaného
japonského
automobilového
průmyslu.
A
protože
odvětví
hry
pačinko
je
pravidelně
na
vrcholu
každoročního
žebříčku
daňových
úniků,
někteří
pozorovatelé
odhadují,
že
skutečný
zisk
bude
až
20
bilionů
jenů.
Pokud
by
tyto
peníze
byly
zdaněny,
přineslo
by
to
vládě
nutně
potřebných
několik
bilionů
jenů.
V
roce
1984
byl
učiněn
pokus
zasáhnout
proti
tomuto
odvětví
pomocí
tvrdších
omezení.
Potom,
v
roce
1988,
byl
v
parlamentu
předložen
návrh,
jak
pomocí
prodeje
předplacených
karet
pro
pačinko
vést
lepší
záznamy
o
zisku.
Návrh
rozdělil
toto
odvětví
na
dvě
části
podle
státní
příslušnosti:
Severní
Korejci
jsou
proti
návrhu,
zatímco
Jižní
Korejci,
Japonci
a
Tchajwanci
jej
přijímají
nebo
jsou
neutrální.
V
srpnu
informoval
konzervativní
týdenní
magazín
o
tom,
že
organizace
pro
odvětví
hry
pačinko
darovala
peníze
členům
Socialistické
strany
Japonska
(JSP).
Magazín
uvedl,
že
dáváním
darů
mohlo
odvětví
hry
pačinko
nabízet
úplatky,
aby
získalo
podporu
v
boji
proti
předplaceným
kartám,
nebo
mohlo
prát
peníze
jejich
přesouváním
mezi
JSP
a
touto
organizací
občanů
Severní
Korey,
organizací
Chosen
Soren.
Organizace
Chosen
Soren
a
JSP
okamžitě
zprávu
popřely.
A
zpočátku
se
ani
opozice
ani
LDP
nechtěly
tímto
tématem
zabývat.
Tisk
jej
však
udržoval
naživu
a
jako
během
skandálu
společnosti
Recruit
začal
rozšiřovat
seznamy
se
jmény
lidí,
kteří
přijali
peníze.
Méně
konzervativní
magazíny
v
průběhu
několika
týdnů
informovaly
o
tom,
že
členové
vládnoucí
LDP
přijali
od
organizací
pro
hru
pačinko
mnoho
větších
darů.
Až
dosud
však
neexistovala
žádná
obvinění
z
toho,
že
příspěvky,
které
členové
LDP
přijali,
lze
považovat
za
úplatky.
Potom
oba
tábory
zvýšily
sázku:
na
zprávy,
že
organizace
Chosen
Soren
obdarovala
přímo
členy
JSP,
následovala
rychlá
odpověď
v
podobě
prohlášení,
že
organizace
občanů
Jižní
Koreje
dlouho
obdarovávala
přímo
členy
LDP.
13.
října
JSP
připustila,
že
její
členové
přijali
od
organizace
pro
hru
pačinko
asi
osm
milionů
jenů,
a
obvinila
členy
LDP
z
přijetí
125
milionů
jenů
(880 000
dolarů)
a
další
opoziční
strany
z
toho,
že
vzaly
2,5
milionu
jenů.
Hlavní
tajemník
vlády
v
pátek
oznámil,
že
osm
vládních
ministrů
přijalo
od
tohoto
odvětví
pět
milionů
jenů
včetně
450 000
jenů
(3 175
dolarů),
které
přijal
premiér
Toshiki
Kaifu.
Nikdo
netvrdí,
že
dary
jsou
samy
o
sobě
nezákonné.
Nezákonné
by
byly
přímé
dary
od
obou
organizací
občanů,
protože
skupiny
jsou
definovány
jako
zahraniční,
ale
obě
skupiny
poskytování
přímých
darů
popírají.
Říkají,
že
je
možné,
že
někteří
z
jejich
členů
mohli
dávat
dary
soukromě.
Problém
ještě
více
komplikuje
to,
že
ačkoli
organizace
zastupují
korejské
občany,
tito
občané
se
převážně
narodili
a
byli
vychováni
v
Japonsku
a
mnozí
mluví
pouze
japonsky.
To,
že
si
nechávají
korejské
občanství
a
vazby,
je
odrazem
historie
-
po
desítky
let,
kdy
Japonsko
před
druhou
světovou
válkou
okupovalo
Koreu,
sem
jejich
rodiče
byli
přiváženi
jako
nádeníci
-
a
diskriminace,
se
kterou
se
Korejci
v
japonské
společnosti
stále
potýkají.
Mnoho
Japonců
si
myslí,
že
je
jen
přirozené,
že
organizace
nebo
jejich
členové
chtějí
obdarovat
politiky,
toto
dělá
hodně
Japonců,
aby
získalo
přízeň
nebo
podporu.
Obě
organizace
občanů
připouští,
že
přijaly
nějaké
prostředky
ze
zahraničí.
Členové
LDP
a
stoupenci
myšlenky
předplacených
karet
však
mají
sklon
o
údajných
darech
pro
JSP
mluvit
v
narážkách,
čímž
chtějí
naznačit,
že
peníze
ze
Severní
Koreje
budou
více
podezřelé
než
z
Jižní
Koreje,
protože
Severní
Korea
je
komunistická
a
Jižní
Korea
je
spojenec.