Členové
senátního
Zpravodajského
výboru
si
v
překvapivém
zvratu
stěžují,
že
na
ně
někdo
z
výkonné
složky
donáší.
Předseda
Zpravodajského
výboru
David
Boren
je
rozčílený,
že
někdo
vyzradil
existenci
dopisu
pro
výbor
od
Reaganovy
administrativy,
kde
se
doporučuje,
aby
se
USA
zavázaly,
že
varují
panamského
gangstera
Manuela
Noriegu,
pokud
se
dozvědí
o
hrozícím
státním
převratu,
který
by
mohl
skončit
jeho
nájemnou
vraždou.
S
patřičným
respektem
k
"vysoce
tajné
korespondenci"
a
jiným
trendovým
výrazům
tito
donašeči
konají
službu
veřejnosti.
Pokud
se
Ústřední
zpravodajská
služba
stala
ochrannou
službou
pro
Noriegu,
měl
by
o
tom
americký
lid
vědět.
Kde
se
v
Panamě
stala
chyba
je
vhodným
předmětem
pro
vyšetřování
ze
strany
veřejnosti
i
Kongresu.
Senátor
Boren
a
jeho
výbor
by
se
samozřejmě
rádi
přestali
kontrolovat
a
obvinili
výkonnou
složku,
zatímco
na
vlastní
spoluvinu
dávají
razítko
"přísně
tajné".
Ve
zveřejnění
debaty,
která
zní
na
celé
třídě
Pennsylvania
Avenue,
však
neexistuje
žádné
nebezpečí
odhalení
zdrojů
a
metod.
A
jestliže
Kongres
převezme
pravomoc
k
detailnímu
řízení
zahraniční
politiky,
bude
muset
také
převzít
určitou
odpovědnost.
Prezident
Spojených
států
vybídl
panamské
ozbrojené
síly,
aby
proti
Noriegovi
zasáhly.
Když
to
učinily,
jeho
velitelům
kromě
toho,
že
zatarasili
pár
silnic,
chyběla
další
iniciativa.
Výkonná
složka
nese
hlavní
odpovědnost
za
bázlivost.
Ale
jaký
druh
iniciativy
můžete
očekávat,
když
Kongres
udává
takové
klima?
Co
například
přesně
řekla
Ústřední
zpravodajská
služba
majoru
Giroldimu
a
jeho
spoluspiklencům
o
amerických
zákonech
a
vládních
nařízeních
ohledně
nájemných
vražd?
Jakou
úlohu
hrála
americká
varování
v
majorově
neochotě
stisknout
spoušť,
když
měl
generála
Noriegu
ve
vazbě,
ale
byl
vystaven
útoku
jednotek
Noriegových
stoupenců?
Jakmile
měl
Noriega
pistoli,
už
jej
žádné
rozpaky
netrápily.
Možná
potřebujeme
verzi
Ústřední
zpravodajské
služby,
jak
poučit
zadrženého
o
jeho
právech:
máte
právo
tajit
své
plány
na
spiknutí,
protože
my
vás
můžeme
udat.
Nebo
možná
varování
hlavního
lékaře:
důvěra
ve
Spojené
státy
může
být
osudná.
Šéf
Ústřední
zpravodajské
služby
William
Webster,
který
by
se
těžko
Washingtonu
postavil,
minulý
týden
dosáhl
odstartování
debaty,
když
upozornil
na
fakt,
že
ono
vládní
nařízení,
které
zakazuje
nájemné
vraždy,
přispělo
k
ochromení
Spojených
států
během
onoho
státního
převratu.
Náměstek
ředitele
operací
Ústřední
zpravodajské
služby,
Richard
Stoltz,
se
to
po
několika
dnech
pokoušel
zamluvit,
ale
místo
toho
Websterovo
tvrzení
pouze
zdůraznil.
"Výklad"
tohoto
vládního
nařízení,
řekl
Stoltz,
"a
způsob,
jakým
jej
celou
dobu
vykládaly
různé
výbory,
podle
mě
vedl
k
náležité
opatrnosti
ze
strany
členů
operace
včetně
mě".
Jinými
slovy,
Kongres
už
toho
Ústřední
zpravodajské
službě
mnoho
nedovolí,
a
to
Ústřední
zpravodajské
službě
vyhovuje.
Plat
je
stejný
a
služba
je
lehčí.
A
samozřejmě
dělat
cokoliv,
co
by
si
mohl
Kongres
podruhé
rozmyslet,
s
sebou
nese
těžké
tresty.
Sledujte
Walshovu
žalobu
na
Ollieho
Northa.
Senátor
William
Cohen,
služebně
nejstarší
republikán
ve
Zpravodajské
službě,
se
spojil
se
senátorem
Georgem
Mitchellem,
aby
napsali
bestseller
o
aféře
Írán-Kontra,
kde
odsuzují
"Horlivé
muže".
Určitě
to
četlo
mnoho
lidí
z
Ústřední
zpravodajské
služby,
Pentagonu
a
Národního
bezpečnostního
výboru.
Jaký
druh
iniciativy
bychom
měli
očekávat
od
lidí,
kteří
jsou
v
ohrožení,
kteří
to
všechno
přečetli
a
vědí,
co
se
může
stát,
pokud
selžou?
Kdo
chce
skončit
jako
hlavní
postava
morality
Billa
Cohena?
Nařízení
proti
nájemným
vraždám
jsou
dalším
artefaktem
stále
stejného
smýšlení
Kongresu,
které
je
důsledkem
vietnamského
syndromu
ze
70.
let
oponujícího
jakémukoli
činu
výkonné
moci.
Prezident
Bush
by
sám
sobě
i
celé
zemi
prokázal
laskavost,
kdyby
toto
nařízení
zrušil
coby
neurčité
vměšování
do
jeho
způsobilosti
bránit
americkou
národní
bezpečnost.
Jistě
existují
dobré
důvody,
proč
by
se
USA
neměly
angažovat
v
záležitostech
spojených
s
nájemnými
vraždami,
ale
zrušení
tohoto
vládního
nařízení
není
totéž
jako
tvrzení,
že
by
USA
měly
začít
rozdávat
vybuchující
doutníky.
Protože
svět
je
tak
ošklivé
místo,
jakým
je,
chceme,
aby
prezidenti
mohli
nařizovat
operace,
ve
kterých
může
být
někdo
zabit.
V
takové
situaci
nemůžete
psát
zákony
předem,
můžete
jen
zajistit,
že
prezident
přebere
odpovědnost.
Zmíněné
vládní
nařízení
a
ohlášené
dohody
se
Zpravodajskou
službou
nejsou
ani
rozumné
ani
morální.
Teď
je
to
tak,
že
USA
mohou
bombardovat
Tripolis,
ale
nemohou
"zavraždit"
plukovníka
Kaddáfího.
Mohou
poslat
letku
stíhaček,
aby
ostřelovala
teroristickou
skrýš
v
údolí
Bikáa,
ale
nemohou
zastřelit
Abu
Nidala.
Jak
vládní
nařízení
o
nájemných
vraždách,
tak
i
kvalita
rozpravy
ve
Washingtonu
napovídají
světu,
že
USA
budou
moci
zabít
šílence,
jedině
když
zajistí,
že
spolu
s
ním
dostaneme
i
několik
nevinných
civilistů.