wsj1269.cz

Pamatujete se na ty objemné, tlustostěnné chladničky před třiceti lety? Tyto chladničky, nebo aspoň něco méně efektivního, než jsou dnešní tenkostěnné přístroje, možná znovu přijde do módy. A tohle něco, ať to bude cokoli, by mohlo být asi až o 100 až 600 dolarů dražší než cena, kterou nyní spotřebitelé platí za levnější chladničky. Tyto a další nákladné změny, týkající se výrobků od automobilových klimatizací přes pěnové výplně po komerční rozpouštědla, jsou na obzoru kvůli čemusi nazývanému Montrealský protokol, který v roce 1987 podepsalo 24 zemí. V jedné z dosud nejradikálnějších ekologických regulačních snah - týkající se produktů v hodnotě 135 miliard dolarů ročně jen v USA - se signatáři dohodli na prudkém omezení používání chlorfluorovaných uhlovodíků (CFC). Celosvětová produkce by se do roku 1998 měla snížit o polovinu. Senátu USA se dohoda líbila natolik, že ji při hlasování schválil poměrem 89 : 0. Aby George Bush nezůstal pozadu, chce CFC do roku 2000 zakázat úplně, což je cíl schválený na ekologickém setkání 80 zemí OSN na jaře v Helsinkách. Jak se ukazuje, tento zákaz je moc velké sousto. Chlorfluorované uhlovodíky jsou základní složkou plynu, často nazývaného podle obchodního názvu společnosti Du Pont freon, jenž je zkapalněn a slouží jako chladící látka v chladících a klimatizačních zařízeních. Plyny obsahující CFC jsou vstřikovány do polyuretanu, kde vytvářejí pěnu používanou v polštářích, čalounění a v izolacích. Polyuretanová pěna je vysoce účinný izolátor, což vysvětluje, proč mohou být nyní stěny chladniček a mrazáků tenčí, než byly v dobách, kdy byly izolovány skleněným vláknem. Ale i kdyby podle některých odhadů svět ode dneška do roku 2000 zaplatil až 100 miliard dolarů za přechod na jiné chladící směsi, látky na výrobu pěny a rozpouštědla a za přestavbu zařízení pro tyto méně účinné náhražky, bude to stát za to, říkají legie příznivců Montrealského protokolu. Trvají na tom, že CFC poškozují ozónovou vrstvu v zemské stratosféře, která filtruje některé ultrafialové sluneční paprsky. A jestli se s tím tudíž podle jejich názoru něco neudělá, pozemšťané budou ještě více vystaveni riziku spálení a rakoviny kůže. Peter Teagan, specialista na přenos tepla, řídí projekt ve společnosti Arthur D. Little Inc. v Cambridge v Massachusetts, který má nalézt alternativní technologie, jež umožní průmyslu eliminovat CFC. Kromě toho, že se zajímá o ubývání ozónu, obsáhle studuje související téma globálního oteplování, teorii, že oxid uhličitý vytvořený zvýšeným spalováním fosilních paliv vytváří "skleníkový efekt", který postupem času způsobí důležité klimatické změny v zemské atmosféře. "Byl bych první, kdo by přiznal, že ve vědecké komunitě neexistuje naprostá shoda ohledně žádného z těchto problémů," říká Teagan. "V publikacích, které čtu, narážím na protichůdné názory dost často. Ale povaha tohoto problému je taková, že i mnoho dalších lidí cítí, že se jím musíme zabývat dřív, než bude úplně dokázán. Nemůžeme si dovolit vyčkávat." Ale musí to být ihned? Někteří vědci zabývající se atmosférou se domnívají, že i kdyby byly CFC do atmosféry vypouštěny stoupající měrou, úbytek ozónu by v polovině příštího století činil jen 10 %. Pro příklad nemusíme chodit daleko, stačí se přesunout do vyšší nadmořské výšky v USA. Mimoto existují pochybnosti, zejména mezi odborníky na atmosféru, kteří tento problém znají nejlépe, zda je každý schopen pochopit, co se ve skutečnosti s ozónovou vrstvou děje. Všeobecně se má za to, že když CFC vystoupají ze země do stratosféry, je chlór v nich obsažený schopen narušit proces, kterým ultrafialové paprsky štěpí kyslíkové molekuly a vytvářejí ozón. Tvorba ozónu je však velmi rozsáhlý přírodní proces a význam lidmi vytvářených CFC pro jeho redukci je převážně záležitostí dohadů. Ozónová vrstva se neustále mění, a tak je velmi těžko měřitelná. Co vědci od konce sedmdesátých let vědí, je to, že v této vrstvě je nad Antarktidou díra, která se rok od roku zvětšuje nebo smršťuje. Ale stojí přinejmenším za zmínku, že na Antarktidě je velmi málo chladniček. Mimoto si někdo určitě povšiml, že domácí chladničky jsou uzavřené systémy fungující mnoho let, aniž by z nich někdy unikl plyn CFC nebo zmizela izolace. Dalším argumentem ekologů je, že jsou-li k dispozici náhražky, proč je nepoužívat? Teagan cituje ze seznamu náhražek, ale žádná se zatím nedá srovnávat s nehořlavými, netoxickými CFC. Butan a propan mohou být například použity jako chladící směs, ale jsou hořlavé. Kromě toho budou k ochraně kompresorů před novými přípravky zapotřebí nová mazadla, která jsou, stejně jako u CFC, rozpouštědly. Teagan také upozorňuje, že pokud zařízení navržené tak, aby se obešlo bez CFC, bude méně výkonné než současné přístroje, poroste spotřeba energie a skleníkový efekt se zhorší. Lidé ze Středozápadu, kteří právě zažili sněhovou bouři uprostřed října, se mohou podivovat, kde byl skleníkový efekt, když jej potřebovali, ale nebuďme prostořecí, jde-li o vážná rizika. Jak to tak bývá, společnost Arthur D. Little vůbec nemá zájem na ochlazování zájmu o ubývaní ozónové vrstvy a o teorie globálního oteplování. Má zájem na tom, jak vydělat peníze poradenstvím, jak přeměnit svět na svět bez CFC. V životním prostředí jsou přece jen velké peníze. Možná bychom se měli ptát, proč vlastně společnost Du Pont tak rychle kapitulovala a vydala s širokou publicitou prohlášení o tom, že stahuje výrobu CFC. Freon, který byl poprvé použit v roce 1930, způsobil v Americe revoluci, protože rozšířil praktické využití chladících a klimatizačních zařízení. Možnou odpovědí je, že velké společnosti jsou stále unavenější z bojů s ekologickými hnutími, a místo toho na nich zkouší vydělat, ačkoli by to nikdy takto nepodaly. Společnost Du Pont má, jak to tak bývá, možnou náhradu za CFC. Společnost Imperial Chemical Industries ze Spojeného království má také jednu a staví závod v Luisianě na její výrobu. Japonské chemické společnosti právě pracují na vývoji svých vlastních náhražek a samozřejmě doufají v dobytí nových trhů. Jsou tu i další, kterým nevadí pohled na to, jak nastává nová krize. Ekologické skupiny by brzy zkrachovaly, kdyby nemohly rozesílat dopisy popisující nejnovější hrozby a žádat o peníze na boj proti nim. Univerzitní profesoři a vědecky akreditovaní poradci byli svědky toho, jak zmizel obrovský trh pro jejich služby, když uvolnění cen zničilo energetickou krizi, a tedy i poptávku po "alternativní energii". Potřebovali nové krize, aby získali nové granty a kontrakty. Jinými slovy, ekologové vytvořili celý soubor zájmových skupin, kterým se daří lépe, když je hodně problémů, než když je jich málo. Směřuje to k nachýlení veřejné diskuse směrem k "řešení", i když jsou někteří z nejvíce erudovaných vědců skeptičtí ohledně závažnosti a naléhavosti těchto hrozeb. Také je zde prvek vytváření zaměstnanosti. Spotřebitelé to všechno zaplatí v ceně chladniček nebo klimatizovaných automobilů. Kdyby tím opravdu získali pojistku proti ekologické katastrofě, cena by byla nízká. Ale když žádná bezprostřední hrozba neexistuje, může to být velmi drahé.