wsj1120.cz

wsj1120.cz

Date19
Source typenws
Year19
Text typeinf

Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.

Japonsko se vymanilo ze sutin druhé světové války a hrubého národního produktu kolem 800 dolarů na hlavu a zaujalo přední místo mezi industrializovanými národy. Tento pozoruhodný ekonomický růst nyní patrně spěje ke konci, protože vláda se nepřeladila na moderní, demokratický způsob vedení "rozvinuté země". Do roku 1980, kdy Japonsko vstoupilo do klubu vyspělých zemí s HNP 10 000 dolarů na hlavu, bylo modelovou rozvíjející se zemí. Vláda stavěla přístavy, mosty, dálnice, školy, nemocnice a železnice. Když bylo nějaké odvětví průmyslu slabé, podpořila je. Nabídla Japoncům systém hodnot založený na logickém zdůvodnění, že vzhledem k nedostatku přírodních zdrojů v zemi musejí tvrdě pracovat, aby vytvářeli hodnoty prostřednictvím exportu a nakupovali jídlo se ziskem. Nevyhnutelným výsledkem bude blahobyt jedince. Tento systém dosud fungoval. Životní úroveň se v posledních 40 letech stále zvyšovala, více než 90 % lidí se považuje za příslušníky střední vrstvy. Lidé v těchto čtyřiceti letech svěřili jasnou a nepřerušovanou vládu vedoucí a jediné spolehlivé politické straně, Straně liberálních demokratů (LDP). LDP v posledních volbách v červenci 1986 drtivě zvítězila. Avšak ani ne o dva roky později se LDP začala hroutit a nesouhlas vystoupal do nebývalých výšin. Všechny příznaky poukazují na jedinou věc: Japonsko postrádá moderní vládu. Jeho vláda chce dál sedět na místě řidiče, udávat rychlost, přidávat plyn, používat brzdy a řídit, přičemž na zadních sedadlech sedí 120 milionů lidí. V moderním systému je rolí vlády poskytovat lidem co nejširší možnosti volby a řádně je informovat, aby byli schopni se rozhodnout. Rovněž umožňuje lidem kupovat nejlepší a nejlevnější zboží ze všech koutů světa. To japonská vláda neumožňuje. Ministerstvo zemědělství a rybolovu je ve skutečnosti ministerstvem pro zemědělce a rybáře místo toho, aby bylo ministerstvem pro zajištění potravin. Ministerstvo zdravotnictví je ministerstvem lékařů a farmaceutických společností spíše než organizací věnující se ochraně zdraví obyvatel. Ministerstvo školství není nic jiného než kartel kvalifikovaných učitelů a bezpochyby nejedná za studenty. Ministerstvo pro výstavbu pokrývá betonem celou zem a na mezinárodních konferencí se holedbá tím, že délka vydlážděné vozovky na osobu je v Japonsku největší na světě, avšak jen zřídka si vzpomene na chudáky dojíždějící do práce, kteří musí strávit tak mnoho času v dopravních zácpách. Ministerstvo dopravy slouží tomuto průmyslovému odvětví, rozhodně ne cestujícím, kteří musí platit nebývale vysoké ceny. A Ministerstvo zahraničí pracuje samo pro sebe s podporou japonských diplomatů, kteří štědře rozhazují peníze určené na pomoc po celém světě, aby si zajistili, že jejich místo u večerní tabule bude hned vedle hostitele. Toto ministerstvo neudělalo nic pro to, aby napravilo nedorozumění a mylná vnímání, která stojí u kořenů zhoršujícího se obrazu Japonska. Místo toho spíš využívá tlaku ze zahraničí, a dokonce i obchodních sporů, aby ve srovnání s ostatními ministerstvy rozšířilo svou sféru vlivu. To vše ukazuje na to, že japonská ministerstva mají stále mentalitu "poskytovatele", neslouží lidu, a zejména ne spotřebitelům. Slouží průmyslovým odvětvím a skupinám se zvláštními zájmy. Zbytek světa takovéto metody akceptoval, když se Japonsko rozvíjelo. Japonci se s tím rovněž vyrovnali, protože vláda nabízela jistotu zaměstnání a rostoucí platy. Japonsko není politická země. Je to byrokratická země. Parlament hraje ve srovnání s mocným byrokratickým systémem vedlejší roli. Většinu návrhů zákona připravují byrokraté, nikoli politici. Parlament návrhy zákonů obvykle ani neprojednává, protože opoziční strany jsou velmi často v opozici ke všemu, co LDP udělá, takže by to bylo plýtvání časem. Většina návrhů zákona je proto schválena bez úplného projednání, především obtížné návrhy jsou schvalovány v nepřítomnosti opozičních stran. Nedávným příkladem je 3% spotřební daň na všechny komerční činnosti. To je ovšem v Japonsku, kde přímá daň činí více než 70 % příjmů a míra pokrytí přímé daně je velmi nespravedlivá, naprosto smysluplné. Pokud máte stálý plat, amen! pak máte 100% pokrytí. Jste-li živnostník, 50%, a pokud jste zemědělec, 30%. Pro napravení této nerovnosti by většina lidí upřednostnila nepřímé daně, jako je spotřební daň. Jenže návrh zákona byl schválen bez diskuze v parlamentu v nepřítomnosti opozice. V důsledku toho Japonci nevěděli, co mají očekávat, když 1. dubna vstoupil nový zákon v platnost. Zlobily je delší fronty u pokladen a spousta drobných mincí, které dostávali nazpět. Z ničeho nic ceny nebyly v hodnotách 100 nebo 200. Byly v hodnotách 103 nebo 206. Kapsy byly nadité k prasknutí mincemi v hodnotě jednoho jenu. A zatímco si lidé cinkali drobnými, politici LDP uvízli ve skandálech. Peníze, jako byly například politické dary od společnosti Recruit, a ženy jako v případě ministerského předsedy Sosukeho Una a generálního tajemníka Tokua Yamashity bývaly v Japonsku jen zřídka příčinou politických skandálů. Většina mužů byla ohledně sexuálních skandálů poněkud ambivalentní (ačkoli zuřili kvůli politickým darům), zato ženy se zlobily v obou případech a hrnuly se do volebních místností. V nedávných volbách do horní sněmovny a tokijského metropolitního sněmu, při nichž Socialistická strana získala jasné vítězství, volilo 60 % žen oproti obvyklým 40 %. Je těžké posoudit, nakolik se ženy rozzlobily kvůli politickým darům, sexuálním skandálům nebo drobným mincím v peněženkách v hodnotě jednoho jenu, ale evidentně volily tak, aby potrestaly LDP. Zaskočená Socialistická strana plné ruce práce s obměnou svých doktrín. Nyní je v pořádku jednat se Spojenými státy, nikoli se Sovětským svazem. Jaderné elektrárny jsou přijatelné. Americko-japonský pakt o bezpečnosti může pokračovat, aspoň trochu. A tak dále. Tváří v tvář rychlým kosmetickým úpravám Socialistické strany je LDP paralyzována. Nyní přišel čas přeměnit vládu z poskytovatele, z avantgardní role rozvíjející se země na vládu moderní, industrializované země, v níž mají spotřebitelé hlavní slovo. Pokud LDP ve stávajícím složení nedokáže provést transformaci, měla by se rozštěpit na dvě strany. Jedna strana by mohla zastávat zájmy spotřebitelů, nepříliš mocnou vládu, volný obchod a globalizaci s jasným cílem zařadit Japonsko mezi nejrozvinutější a nejotevřenější země světa. Druhá strana by mohla pokračovat v původních kolejích LDP a zastávala by preference výrobců požadujících mocnější vládu, kontrolu, regulaci a ochranitelství. LDP se musí rozhodnout okamžitě, volby do dolní sněmovny se musí uskutečnit do konce května. V současném rozpoložení Japonců, novinářů, a dokonce některých průmyslníků by pro LDP mohlo být předání moci socialistům dobré, očistilo by je od hříchů minulosti. Nesmíme však zapomenout na to, že by takový politický experiment mohl vyvolat celosvětovou přílivovou vlnu šoků na trzích s nemovitostmi a na finančních trzích. Než pojistka LDP shoří, před sebou nanejvýš devět měsíců. Pan Ohmae je výkonným ředitelem společnosti McKinsey & Co. v Japonsku.


Download Source DataDownload textDependenciesPML ViewPML-TQ Tree View