Právní
spory
v
Americe
mají
ve
zvyku
nabývat
symbolického
významu,
který
daleko
přesahuje
to,
oč
v
konkrétním
případě
jde.
Výstižně
vypovídají
o
stavu
naší
společnosti
v
daném
okamžiku.
Tak
tomu
bylo
vždy.
Ve
20.
letech
20.
století
se
mladý
učitel
John
T.
Scopes
dobrovolně
rozhodl
být
pokusným
králíkem
ve
precedenčním
případě
sponzorovaném
Americkým
svazem
občanských
svobod,
aby
zpochybnil
zákaz
vyučování
evoluce,
který
vyhlásil
zákonodárný
sbor
státu
Tennessee.
Výsledkem
byl
světově
proslulý
proces
odhalující
hluboké
kulturní
konflikty
amerického
života
mezi
"společenskou
smetánkou",
jejímž
mluvčím
byl
H.
L.
Mencken,
a
náboženskými
fundamentalisty,
kterým
Mencken
posměšně
říkal
zpátečničtí
primitivové.
Málokdo
si
nyní
pamatuje
na
skutečný
výsledek:
Scopes
byl
uznán
vinným
a
pokutován
100
dolary,
a
jeho
usvědčení
bylo
po
odvolání
zrušeno,
protože
pokuta
byla
podle
zákona
státu
Tennessee
nepřiměřená.
Stejně
to
bylo
i
o
generaci
později
v
případu
Hiss,
když
se
Alger
Hiss
stal
hromosvodem
pro
úzkosti
ze
studené
války
a
protichůdné
názory
na
politiku
Nového
údělu,
jíž
sloužil.
Jeho
procesy
rozpoutaly
veřejné
vášně
zcela
nepřiměřené
těm
poměrně
banálním
tajemstvím,
která
údajně
předal
sovětské
zpravodajské
službě.
A
zdá
se,
že
je
to
tak
i
v
případě
Elizabeth
Morganové,
plastické
chiruržky
z
Washingtonu
DC,
uvězněné
v
případě
péče
o
dítě
za
to,
že
odmítla
prozradit
místo
pobytu
své
dcery.
Doktorka
Morganová
právě
po
více
než
dvouletém
trestu
za
pohrdání
soudem
vyšla
z
vězení
v
DC,
pro
mnoho
svých
příznivců
jako
hrdinka.
Pro
nás
ostatní
je
případ
záhadou.
Přesně
tomu
právníci
říkají
"vysoký
počet
faktických
údajů".
Nejde
v
něm
o
žádný
velký
problém
týkající
se
právních
principů,
o
žádnou
základní
otázku
rodinného
práva
nebo
zákona
o
pohrdání
soudem.
Spíše
se
stáčí
ke
sporným
a
nepostižitelným
faktům
o
tom
"kdo
co
komu
udělal".
Pro
někoho,
kdo
pečlivě
neprostudoval
tisíce
stránek
soudních
materiálů
a
zápisů
je
obtížné,
pokud
ne
nemožné,
aby
si
udělal
kloudný
názor
na
zásadní
podstaty
sporu.
Ten
já
samozřejmě
nemám.
Abychom
vysvětlili
neobvyklou
sílu,
kterou
tento
případ
ovlivnil
smýšlení
mnohých
lidí
nejen
ve
Washingtonu,
ale
i
jinde
v
zemi
a
dokonce
i
ve
světě,
musíme
se
tedy
porozhlédnout
někde
jinde.
Já
tvrdím,
že
v
podivném
případě
doktorky
Morganové
se
setkávají
tři
témata.
Prvním
je
to,
že
představuje
intenzívní
boj
v
tom,
co
James
Thurber
karikoval
jako
"válku
mezi
pohlavími".
Ale
i
když
to
Thurber
provedl
tak
vlídně
a
žertovně,
mnoho
přívrženců
doktorky
Morganové
vzalo
Thurberův
památný
titul
"Samec"
úplně
doslova.
Prudkost
emocí,
které
případ
vyvolal,
svědčí
o
jeho
symbolickém
významu
ve
válce,
kterou
Thurber
chápal
jako
věčnou
součást
lidské
povahy.
Druhým
tématem
je
podtext
společenské
třídy
a
rasy
v
reakci
veřejnosti
na
případ
Morganové.
Doktorka
Morganová
je
velmi
vzdělaná
profesionálka
bílé
pleti,
která
navštěvovala
jednu
z
"nejlepších"
škol.
Členové
sdružení
černošských
poslanců
v
Kongresu
se
během
debaty
o
legislativě,
která
doktorku
Morganovou
osvobodila,
zeptali,
zda
si
někdo
vážně
myslí,
že
kdyby
byla
nevzdělanou
ženou
černé
pleti
z
dělnické
třídy,
Kongres
by
spěchal,
aby
schválil
návrh
zvláštního
zákona,
který
by
jí
osvobodil.
Nebo
že
by
prezident
pospíchal
podepsat
návrh
zákona
"ze
soucitu
s
její
vážnou
situací"?
Jen
položit
tyto
otázky
znamená
odpovědět
na
ně.
Případ
doktorky
Morganové
nakonec
poskytl
Kongresu
příležitost
jednat
s
nezvyklou
rozhodností
a
zabývat
se
jedním
ze
svých
oblíbených
koníčků
-
kritizování
vlády
federální
oblasti
District
of
Columbia.
Místní
vláda
je
v
očích
mnoha
obyvatel
z
různých
důvodů
zdiskreditována
a
kongresmani
čtou
tytéž
noviny
a
sledují
ta
samá
televizní
zpravodajství
jako
ostatní
lidé
v
kraji.
Kritizování
vlády
DC
je
pro
členy
Kongresu,
kteří
se
za
to
nemusí
zodpovídat
svým
vlastním
voličům,
bez
rizika.
Tak
velkými
a
významnými
problémy
jako
je
deficit
federálního
rozpočtu
se
Kongres
zabývat
nemůže.
Avšak
ještě
než
doběhl
soudní
proces
a,
samozřejmě,
zatímco
případ
Morganové
čekal
na
rozhodnutí
odvolacího
soudu,
návrh
zákona
šitý
na
míru
zájmům
jediné
osoby
prošel
Kongresem
téměř
nepředstavitelnou
rychlostí.
Případ
Morganové
nám
tedy
sděluje
o
současném
postavení
pohlaví,
tříd,
ras
a
politické
příslušnosti
v
naší
společnosti
mnohem
více,
než
o
faktech
o
konkrétní
situaci
doktorky
Morganové.
Možná
to
poslouží
jako
metafora
pro
to,
jak
široké
a
hluboké
jsou
stále
rozdíly
v
této
společnosti,
jakkoli
se
snažíme
popřít
jejich
existenci.
Pan
Rezneck
je
právník
ve
Washingtonu
DC.